Olomoucký kraj
MICHAL BURDA
Jak se žije... dřevorubcovi
Liptál, Hranice - Řemeslu, za které si odnáší zlaté medaile z mistrovství republiky, se čtyřiadvacetiletý Jan Svoboda z Liptálu na Vsetínsku naučil na Střední lesnické škole v Hranicích. Jen málokterému sportovci se poštěstí být v tak mladém věku několikanásobným mistrem, jemu se to podařilo už pětkrát. Jan Svoboda patří mezi českou špičku v méně známém, přesto divácky velmi atraktivním dřevorubeckémsportu.
Předposlední titul vybojoval vloni v pražských Žlutých lázních na soutěži Stihl Timbersports. Mladý přeborník tady porazil všech třináct dalších finalistů a stal se historicky nejúspěšnějším dřevorubcem na domácí scéně. „Bylo to určitě těžší než v předchozích letech. Výkony všech soutěžících jsou rok od roku vyrovnanější,” netají se Svoboda. Mimo to se mladý dřevorubec v loňském roce zúčastnil také otevřeného mistrovství Rakouska, kde vybojoval stříbrnou příčku. Šestým místem v kvalifikaci se nominoval také do finálového závodu otevřeného mistrovství Francie, kde změřil své síly s evropskou špičkou v dřevorubeckých sportech. Cení si také zisku titulu mistra Evropy v družstvech v roce 2008 v rakouském Sankt Johannu či stříbrného úspěchu na otevřeném mistrovství Rakouska v roce 2009.
Titul českého šampiona obhajoval 30. května v Plzni a ani tady nezklamal. Motivaci měl podle vlastních slov velmi vysokou. Nejenže jel na západ Čech jako držitel loňského titulu, šlo zároveň také o nominaci na mistrovství světa do Rakouska. „Za titul jsem hrozně moc rád, ale pořád nejsem sám se sebou vnitřně spokojený. Určitě jsem udělal spoustu chyb a dá se říct, že některé se už tradičně opakují. Souboj s Davidem Sílou byl velmi vyrovnaný a možná jsem měl také o trošku více štěstí,” prohlašujeskromněvítěz. Jak se mladý muž z nevelké obce na Valašsku dostal až do reprezentace v této v Česku stále poměrně neznámé disciplíně?,,Po základní škole jsem studoval Střední lesnickou školu v Hranicích na Moravě. Lesnictví mě přitahovalo, četl jsem nejrůznější tematické časopisy. V patnácti letech se mi do rukou dostal časopis, ve kterém byly fotografie z dřevorubeckých závodů,” popisuje valašský silák ve zkratce, jak přišel k informacím o dřevorubeckém sportu.
Jeho aktivní dřevorubecká kariéra začala v roce 2004. Nastartoval ji e-mail, který v průběhu jeho studií v Hranicích přišel jednomu z vyučujících. „Odesílatelem byl patron a česká i evropská špička v tomto sportu Martin Komárek. Pořádal v Harrachově první tréninkový kemp, který vždy předchází samotnému mistrovství, a hledal vhodné adepty,” přibližuje hranický lesnický odchovanec. Za vynikající výkon, který tehdy sedmnáctiletý mladík v Harrachově předvedl, si ihned vysloužil nominaci do národního výběru. Nyní už se dřevorubeckému sportu věnuje sedmou sezonu.
Tento sport vznikl oficiálně ve Spojených státech amerických v roce 1985. Dřevorubecké klání se skládá z šesti disciplín, které jsou velmi náročné na fyzičku, ale také na techniku. „Mou nejoblíbenější je takzvaný Underhand chop, neboli přesekávání ležícího kmene. Naopak za nejtěžší disciplínu ze svého pohledu považuji Standing chop, což je přesekávání stojícího kmene,” poodhaluje Jan Svoboda.
Rytmus a dynamika
Další disciplínou, kterou musí každý závodník na soutěži dřevorubců zvládnout, je obyčejné řezání ruční pilou zvané Single Buck. Jde o jednu z nejstarších dřevorubeckých disciplín, u které rozhoduje především rytmus a dynamika závodníka. Pila musí řezat zcela rovně, protože při sebemenším vychýlení ztrácí dřevorubec drahocenný čas.
Soutěží se také v přesekávání kmene z prkna neboli Springboard. Tato adrenalinová disciplína pochází z dob, kdy dřevorubci nemohli přesekat mohutné stromy, protože jejich pily byly příliš krátké. Vysekali proto do stromu kapsu, do které umístili springboard neboli prkno. Z tohoto prkna ve výšce mohli strom porazit jednodušeji.
Sportovní dřevorubci užívají dvou prken. Z prvního vysekají kapsu, do které umístí druhý springboard. Teprve z tohoto prkna ve výšce kolem tří metrů závodník přetesá kmen.
Další disciplínou je řezání klasickou motorovou pilou a také takzvané Hot Saw, což je řezání pilou s extrémně silným motorem. „Tato pila váží zhruba osmadvacet kilogramů a její výkon přesahuje dvaašedesát koní,” upozorňuje na náročnost disciplíny svalnatý sportovec.
Síla, velikost a hluk těchto speciálních nástrojů dělají z disciplíny Hot Saw jeden z nejatraktivnějších ze všech dřevorubeckých sportů. Motorové pily jsou upravovány přímo pro účely závodů a jejich zkrocení není snadnou záležitostí ani pro ostřílené drvoštěpy.
„Pro úspěch při soutěži je ale samozřejmě nejdůležitější být pokud možno co nejlepší ve všech disciplínách,” dodává pětinásobný mistr republiky. V oblasti dřevorubeckého sportu má však ještě velké plány. „Chci se ve výkonnosti přiblížit našemu trenéru Martinu Komárkovi a dostat se do evropské špičky. Další metou je pak vyrovnat se soutěžícím ze zámoří, Austrálie či Nového Zélandu, kde má tento sport dlouholetou tradici a časy, kterých tamní borci dosahují, jsou pro nás stále jako z jiného světa,” odtajňuje svůj sen.
Osm seker a pódium
Tréninku se čtyřiadvacetiletý muž podle vlastních slov věnuje vždy, když mu to čas dovolí. Připravuje se doma na Valašsku. „Mám sedm či osm seker a pódium a trenažéry, které mi v podstatě suplují závodní prostředí. Pak už jen stačí sehnat dostatečné množství topolového dřeva,” líčí Liptálan.
Od dřevorubeckého náčiní si Jan Svoboda neodpočine ani v pracovním životě. „Potřebuji mít stále blízko k přírodě. Proto jsem také opustil vysokoškolská studia a dal se na dráhu živnostníka. Zabývám se arboristikou a stromolezectvím neboli rizikovým kácením stromů. Je to velmi zajímavá práce, kterou řada lidí nezná,” říká mladý lesník. Náplní jeho zaměstnání je tedy kácení stromů, které ohrožují budovy či zdraví lidí. Většinou je také nelze porazit od pařezu a je třeba je ve výškách postupně zkracovat. „Práce na jednom stromu tak může trvat dvě hodiny, ale třeba také dva dny,” podotýká Svoboda.
Prozradil, že jej k této práci přivedl jeho kamarád Leoš Klíma a naučil jej veškeré základní dovednosti, které jsou pro stromolezectví nezbytné. Na nedostatek práce si v regionu rozhodně stěžovat nemůže. Obrací se na něj představitelé měst i obcí, ale také jednotlivci, kteří si s některým stromem nevědí rady. „Například v době takzvaného vegetačního klidu od začátku listopadu do konce března se kácejí hodně stromy, které jsou mimo les,” prozrazuje Jan Svoboda.
Volného času si čtyřiadvacetiletý muž příliš neužije. Většina padne právě na práci nebo přípravu na dřevorubecké soutěže.
***
JAN SVOBODA
* žije v Liptále na Vsetínsku * vystudoval Střední školu lesnickou v Hranicích * jemu 24 let * je pětinásobným mistrem republiky v dřevorubeckém sportu * jeho největším mezinárodním sportovním úspěchem je zisk prvního místa na mistrovství Evropy družstev * pracuje jako stromolezec. Zabývá se rizikovým kácením stromů ve výškách