Českokrumlovsko
Eliška Roubíčková

Zasahovat proti řádění kůrovce na Šumavě, nebo nezasahovat?

Šumava/ Nechat uschnout staleté šumavské stromy a věřit, že si s touto situací poradí příroda sama, nebo se snažit zastavit bezprecedentní experiment s nejasným výsledkem, kdy škody způsobené tímto pokusem již nikdy nebude možné napravit?

Takovýchto i podobných otázek může veřejnost v rámci debaty nad budoucností Šumavy slyšet v současnosti celou řadu. Pokud by se tato diskuze vedla korektně a obě strany předkládaly podložené a pravdivé argumenty, vše by bylo v nejlepším pořádku a na odborné i laické veřejnosti by pak zůstalo, zda-li se připojí k té či oné straně, a to podle toho, jaké argumenty bude považovat za racionálnější, a která řešení za prospěšnější.
Avšak jak už to bohužel někdy bývá, chybí-li jedné ze stran podložené a pravdivé informace, začne se uchylovat ke smyšlenkám a nepoctivým útokům. Proti takovýmto pomluvám a lžím, jak jistě každý z nás alespoň jednou v životě zažil, se bojuje jen velmi těžko.

Nepravdivé útoky

Jako naprosto příznačný příklad těchto nízkých výmyslů pak může být označena snaha „příznivců tzv. bezzásahovosti” prezentovat celou debatu o budoucnosti Šumavy coby boj mezi těžařskou lobby podporovanou politiky na straně jedné a laskavými ochránci přírody, jež se snaží za každou cenu uchránit přírodu před motorovými pilami na straně druhé.

Chápu to, je samozřejmé, že lidé velmi rychle zareagují na podobná tvrzení a zcela přirozeně se přikloní na stranu těch, kteří tímto způsobem deklarují svůj zájem na zachování přírody. Je však tragickým paradoxem, že právě tato skupina lidí se tímto nepoctivým způsobem snaží veřejnost zcela zmást a namísto zachování přírody nechává v šumavských lesích postupně usychat stovky hektarů stromů! Podobnými nepravdivými útoky se pak „příznivci bezzásahovosti” snaží co nejvíce prodloužit debatu o dalším vývoji na Šumavě, a to do doby, kdy celé šumavské dědictví bude nenávratně ztraceno.
Jak však proti nepravdám a zkresleným informacím bojovat? Jak přesvědčit širokou veřejnost o zcestnosti zpráv, jež tito lidé předkládají, a jak zajistit, aby široké veřejnosti byly poskytnuty skutečně pravdivé informace?

Politický neúspěch

Pokud nevíme na jakou stranu se přiklonit, využijme obyčejného zdravého rozumu a základních faktů. Šumava usychá jejím obyvatelům i turistům, jež každoročně navštěvují svá oblíbená místa, doslova před očima.
Důkazem alarmující situace, kterou si místní obyvatelé velmi dobře uvědomují, jsou nejrůznější aktivity Svazu obcí Národního parku Šumava, který již dlouhou dobu bije doslova na poplach. Potvrzením přístupu obyvatel Šumavy k vedení Národního parku, jež praktikuje v boji proti kůrovci postupy navrhované Stranou zelených (tj. proti kůrovci nezasahovat), je drtivý neúspěch této strany v posledních volbách.

V devatenácti šumavských obcích z jednadvaceti nepřesáhl počet hlasů pro tuto stranu jednociferné číslo, v sedmi obcích pak Strana zelených nedostala ani jeden jediný hlas! Vědci varují před zánikem obrovských zelených ploch, jenž může nenávratně poškodit životní prostředí v této oblasti, kde bude negativně ovlivněno ovzduší i zničena schopnost lesa zadržovat a nasávat vodu. Vysazování nových semenáčků na místa s uschlými stromy, jak navrhuje vedení parku, pak označují odborníci kvůli naprostému nedostatku živin v této půdě za holý nesmysl.

Dalším důkazem hovořícím pro zásahy proti kůrovci a záchranu šumavských lesů jsou řady lesníků, myslivců a dalších odborníků, jež se celý život pohybují v prostředí lesa, a kteří si plně uvědomují nutnost včasného zásahu proti zhoubnému broukovi. Coby potvrzení této skutečnosti uveďme například fakt, že jen během několika hodin přibyly na petici, jež iniciuje Svaz obcí Národního parku Šumava, přes dvě stovky (!) podpisů návštěvníků letošních Národních mysliveckých slavností. Tito lidé se tak připojili k výzvě adresované nejvyšším politickým orgánům této země, aby se začaly situací na Šumavě zabývat.

Kdo má pravdu?

A tak otázka, kterou je třeba zodpovědět, zní – je možné ponechat staleté šumavské přírodní dědictví uschnout ve jménu experimentu, jež navrhuje úzká skupina lidí, a jehož jedinou jistotou je uschnutí tisíců hektarů šumavského lesa, nebo se přiklonit na stranu vědců, lesníků a myslivců, pro které je les druhým domovem, a v neposlední řadě na stranu obyvatel Šumavy, kteří se rozhodli zuby nehty prát za záchranu míst, na nichž žijí a budou žít?