Autor: Martin Fendrych
Rubrika: Názory a komentáře
Poněkud zapadla čerstvá zpráva o životním prostředí. Nekvalita českého ovzduší sice ohrožuje všechny, víc ale vzrušuje výměna miminek nebo sex žáka s učitelkou. Přitom je to paradox: jestli modernímu člověku na něčem extrémně záleží, je to jeho kondice. Věčně se odhodlává ubrat tuku, přidat pohybu, odvyknout alkoholu a tabáku, zkrátka "udělat něco pro své zdraví". Ale nejtěsnější okolí, tuny svinstev ve vzduchu, města ucpaná vozy a zbídačené lesy ho kupodivu nechávají lhostejným.
Zpráva ministerstva životního prostředí není dobrá: ve vzduchu se usadil jemný prach, přibývá alergiků (to zná skoro každá rodina s dětmi), jsme evropští rekordmani v exhalacích oxidu uhličitého, místní průmysl hltá neskutečné množství energie, lidé v kamnech spálí cokoli včetně plastu a gumy, naše zdroje energie jsou málo obnovitelné, lesy skomírají. Na své okolí značně kašleme, většina kašle. Stát a Evropská unie se snaží, ale ne dost. Ve vládě sedí zelení, jenže jejich vliv je malý a je otázka, zda převažuje zájem ekologický, nebo zájem udržet se v kabinetu.
Začněme auty. Jsou všude - jako lidé. Nejen hlavní město je jimi permanentně zašpuntované. Tramvajový jezdec skrz okno užasle zírá na ochotu řidičů vozů trčet v zácpě a smrdět. Města by mohla zakázat zbytečně jezdit do center, ale nečiní tak. Podobně by se dalo bránit pirátům silnic (omezit nejvyšší rychlost aut, zaznamenávat v tachometru průběh jízdy osobních aut, jako je tomu u těch nákladních), ale nikdo si to netroufne. Chceme se dusit, chceme se ničit, ty omamné výfukové plyny by nám zřejmě ve městech chyběly.
Nejde jen o osobní vozy. Škodí a ohrožují nás i kamiony. Evropská unie hlásá: Náklady nutno přesměrovat z tiráků a letadel na železnice. Nakonec ovšem zjistíme, že Evropská investiční banka v letech 1996-2005 více než polovinu ze 112 miliard eur určených pro dopravní projekty utratila za podporu silničních a leteckých transportů. U nás zelení neprosadili úplné odstavení kamionů o víkendech (po prázdninách je to ještě horší), natožpak to, aby se přes Česko náklaďáky vozily po železnici. Škoda. Víc než auta znečišťují uhelné elektrárny. Prunéřovská vypouští zhruba stejné množství oxidu uhličitého jako všechny české osobní vozy dohromady (okolo devíti milionů tun CO2 ročně). Alternativní zdroje energie stát podporuje málo. Pořídit si sluneční kolektory na dům, větrník, tepelné čerpadlo do země nebo si perfektně zateplit obydlí je nad možnosti velké většiny. Přitom šetřit teplem má větší cenu než stavět další věže v Temelíně. Zaplaťpánbůh, že premiér Topolánek odmítl bourat obce na Mostecku (Horní Jiřetín a Černice), aby se pod nimi mohlo hrabat další uhlí.
Více než polovina našich lesů opadává (trpí defoliací). Stát se kasá, že do hvozdů vrátí listnáče, buky, duby, jedle (bez zásahu člověka by pokrývaly čtyři pětiny tuzemských lesů), ale nedělá to. Podle ekologů se 38 procent z peněz na zalesňování investuje do smrků, 33 procent, méně, do listnáčů. Chyba. Vichřicím se chystá potrava. Záchrana ohrožených druhů stává se snadno bičem proti jednotlivcům. Viz loňský případ přírodní rezervace Dománovický les. Daří se tam vymírajícímu hnědáskovi osikovému. Oblast byla bez vědomí vlastníků zařazena do Natury 2000. Díky tomu se majitelé stali - s trochou nadsázky - obětí byro-ekoterorismu. Úřady jim nadiktovaly, co všecko musejí (kupříkladu kácet vysokokmenný les, změnit lesní plán, hospodařit za vlastní peníze podle diktátu státu). Teprve zájem médií rozjeté úředníky poněkud pokrotil a přibrzdil. Takových případů je více.
Ví se, jak nedobré prostředí změnit. Cestou není dusit majitele prosperujícího lesa a kácet duby kvůli motýlovi. Co dělat spíše? Šetřit a přesvědčit tuzemce, ať šetří. Nepodléhat průmyslovým a dopravním lobby. Budoucnost není ve vyšších cenách energie a v dalších jaderných elektrárnách, ale v neplýtvání (netopení pánubohu do oken). Domácnosti by měly zateplovat a - s podporou státu a Unie - využívat vítr, slunce a jiné zdroje, i když to polostátní ČEZ patrně nenadchne. Cestou je vyhánění aut z měst, stavění okruhů, nikoli tunelů pod centry jako v Praze. Náklaďáky nebo náklady naložit na vlaky. Bylo by například bývalo rozumnější investovat do železnic, ne do mýtných bran. Smysl má vysazovat smíšené lesy. A nevyhánět z nich "kvůli ekologii" lidi.
Potrvá zřejmě ještě nejméně jednu generaci, než si tohle naplno uvědomíme.