Název: Kateřina N., škůdce lesní
Zdroj: Reflex
Datum: 11.01.2007
Podtitulek: TOMÁŠ FEŘTEK
Autor: TOMÁŠ FEŘTEK
Rubrika: REFLEXE

Historka o Katce a tetřevovi je typickým mediálním blábolem, který skoro ani nemá cenu komentovat. Mnohem zajímavější je, co se za ním skrývá a jak na něj zareagovaly úřady. Situace na Šumavě je opravdu neradostná, ale vážně za to nemůže šustění lyží Kateřiny Neumannové. Mnohem spíš leží vina na správě Šumavského národního parku a ministerstvu životního prostředí.

Skoro to vypadalo, že si účinkující spletli datum. Jaromír Bláha z Hnutí Duha, rozhořčený nad utrpením tetřeva v klidové zóně, ředitel parku Alois Pavlíčko, omlouvající se v televizi národu, že už to víckrát neudělá. Jako silvestrovský skeč by to bylo dobré. Avšak věcně je to nesmysl. Po té asfaltce za hájovnou na Březníku, kde s ústním povolením ředitele trénovali mladí lyžaři a jeden den i Kateřina Neumannová, běžně jezdí náklaďáky a terénní auta parku, ostatně pořezané kmeny u cesty bylo vidět přímo v televizním záběru Novy. Podle informací mluvčího Šumavského národního parku Radovana Holuba je v téhle oblasti jen od loňského května registrováno 1700 povolených vstupů pracovníků parku, to je asi tak sedm denně. Tetřev je jistě bystré zvířátko, ale předpokládám, že jen těžko rozlišuje ochranářská a lyžařská auta.

JISTĚ, PANE MINISTŘE

Nicméně ministerstvo životního prostředí usoudilo, že humoru ještě není dost, vyšetřovalo a zkoumalo a minulý pátek vydalo tiskovou zprávu, která stojí za ocitování. Podle ní totiž paní Neumannová nic neporušila, protože jela po značené cestě, která vlastně není součástí zakázané zóny, a neuhnula z ní (tím už by totiž zákon porušila). Zpráva také konstatuje, že na začátku této cesty je sice piktogram zobrazující přeškrtnutého lyžaře, ale ten pouze informuje o tom, že nejde o lyžařskou trasu. "Nelze ale jednoznačně konstatovat, že to znamená omezení vstupu pro lyžaře," píše se ve zprávě.  Silvestr na ministerstvu musel být opravdu bujný nebo zde má někdo v mimořádné oblibě televizní seriál Jistě, pane ministře. Kdybychom to totiž měli brát vážně, pak můžeme od téhle chvíle chodit a jezdit po Šumavě kdykoli a kdekoli, protože značené cesty v zakázané zóně vlastně nejsou v zakázané zóně a vlídná správa parku nás sem tam pouze upozorní, že tohle není cyklostezka, což ale samozřejmě neznamená, že tudy nemůžeme jet na kole.

CO JE ZA OPONOU

Když však odhrneme humornou oponu, naskytne se nám neveselý pohled. Pokud někdo chce odvolat ředitele Pavlíčka, měl by uvádět reálné důvody. A ty nesporně existují. Jako manažer se neosvědčil, park ani po třech letech od jeho nástupu nemá nový plán péče, takže se pořád kácí podle toho starého. To je také důvod, proč dodnes jezdí kamióny pro dřevo tam, kde se počítá s přísně chráněnými zónami. Velmi často tak na místech, která chceme v budoucnosti nechat bez  jakéhokoli lidského zásahu, zbyla jen vykácená holina.   Ředitel parku je snadný cíl, ale za některé věci nemůže. Například zónaci, která by scelila nesmyslných 138 kousků prvních zón v nějaký alespoň trochu funkční celek, pozastavil v dubnu loňského roku ministr Ambrozek v rámci předvolebních námluv se šumavskými obcemi. A nový ministr Kalaš sice Šumavu navštívil, ale nikdy veřejnosti ani nenaznačil, kam by se podle něj měl park ubírat. I kvůli tomu je dnes většina orgánů parku (nejen správa, ale i rada složená ze zástupců obcí a odborníků) prakticky nefunkční a v zákulisí bojují aktivisté a lobbisté všech myslitelných zájmových skupin. Soustředěnou prací politiků se funkce ředitele Šumavského národního parku stala lákavá leda tak pro kamikaze.   Kdyby přitroublá historka o tetřevovi vedla k otevření veřejné debaty o tom, kdo a jak by měl park spravovat, nic proti ní. Ale zcela vážně se pohoršovat nad několika běžkaři bez řádného povolení je v dnešním šumavském chaosu opravdu nedůstojné.

TEXT TOMÁŠ FEŘTEK

Foto - Kateřina Neumannová a ředitel Alois Pavlíčko - příště už na sněhu!
FOTO ČTK/PETR ERET

Foto - Postižený tetřev hlušec
FOTO ČTK/DAVID VEIS