Zápisník
Kůrovec je taková metla, že se řeší i na vládní úrovni. Úředníci i politici si lámou hlavy, jak obávaného škůdce porazit. Jenže v době, kdy jeho množení nahrává příznivé počasí, se zdá každý boj marný. Kácí se jako o život, kůrovec se však vesele množí dál.
Přesto šance existuje, jako nejlepší řešení se zdá vymýcení smrků tak, jak to dělají v lesích u Domašova. Když nebude v lese smrk, nebude tam ani kůrovec. Do budoucna už (snad) nikoho nenapadne vysazovat bez rozmyslu smrky, jak se to dělo ve velkém desítky let. Cpaly se i do nižších poloh, kde nemají co dělat, a to jenom proto, že to bylo ekonomicky výhodnější. Teď se díky kůrovci lesy vrátí „ke kořenům", do své přirozené podoby. Budou smíšené, jen s malým podílem smrků. Kůrovec už tak snadno nepřeletí ze stromu na strom, smrky budou mnohem dál od sebe. A kůrovcová kalamita nevznikne, protože na ni prostě nebude dost vhodných stromů.
V podstatě se dá říct, že co jsme si způsobili, to za nás vyřešil kůrovec...
Rostislav Hányš