Písek – Společnost Lesy města Písku slaví 25 let své existence. Za tuto dobu prošla velkým vývojem, především díky poctivé práci bývalých i současných zaměstnanců.
"Dvacet let tu hospodaří podle vlastního hospodářského plánu. Každý rok vykazují, co zalesnili, vytěžili, kolik udělali prořezávek a podobně. „Za celých 25 let jsme se ale nesetkali se situací, kterou nám přinesl loňský rok. Byl silný, opakující se vítr, sníh a stále ještě bojujeme s kůrovcem," konstatoval jednatel společnosti Lesy města Písku Václav Zámečník.
Náročné období pro společnost začalo rokem 2015, kdy bylo extrémní sucho, a po něm následovala kůrovcová kalamita. „Byla velká nadúroda smrkových šišek, oslabily se porosty a do toho přišlo extrémní sucho, které porosty ještě více oslabilo. To nahrálo všem lýkožroutům, kteří jsou na takovéto počasí připravení. Rozmnožili se tolik, že se to nedalo za jeden rok zvládnout," vysvětlil Václav Zámečník.
O společnosti - má 70 zaměstnanců včetně 16 techniků - obhospodařuje celkem 8000 hektarů lesů, z toho je 6500 hektarů majetkem města Písku, další patří několika obcím - stará se také o Písecké hory, které ročně navštíví desetitisíce lidí - pořádá akce pro školy a veřejnost ve vlastním vzdělávacím centru - provozuje desetibojařskou střelnici na Provazcích - spolupořádala pro kynology Podhajského memoriál
Díky tomu, že jsou v Píseckých horách různé druhy stromů, tu nevznikly rozsáhlé holiny. Rozšíření kůrovce ale znamenalo pro společnost značnou ekonomickou ztrátu, a to přibližně 7,5 milionu korun na tržbách za smrkové dřevo.
Z padesáti tisíc prodaných kubíků dřeva bylo přibližně dvacet tisíc kubíků poškozených kůrovcem, takže cena za ně výrazně klesla. „S kůrovcovými kalamitami jsme byli vždy schopní se vypořádat, ale v poslední době jsou stromy oslabené, těžko se odhaduje, do které části lýkožrouti naletí. Většinou si vybírají prosluněná místa, ale v poslední době se objevují i na vlhkých místech nebo severní straně, kde bychom je nečekali," doplnil Václav Zámečník. Dodal, že o to důležitější je práce lesníka, který musí v lese hledat vznikající kůrovcová ložiska, aby se dalo co nejrychleji zareagovat a dřevo včas vytěžit a odvézt z lesa. Lapače a lapáky na kůrovce jako prevence nestačí.
Jejich boj o zachování zdravého lesa proto nekončí. Pomáhá jim v tom i vlastní školkařské středisko, které rozvíjejí už dvacet let. Umí si tu vypěstovat všechny druhy dřevin, které potřebují. Díky tomu mohou smíšené lesy dobře obnovovat.
Jaký je recept na to, aby tak velká společnost 25 let dobře fungovala? „Pro mě je velkou předností ustálený personální kolektiv. To, že tu hajní pracují až do důchodu a když za ně přijde mladý hajný, vybíráme ho tak, aby do kolektivu dobře zapadl," konstatoval Václav Zámečník a dodal: „Služba v lese není osm hodin, to musí člověk dělat rád. Je to povolání, ne zaměstnání. A to, že to lidé dělají rádi, je největší devízou firmy."
Připomněl i skvělou práci zaměstnanců v pěstební činnosti, kterou musí vykonávat za každého počasí, ale i dalších pracovníků."