STÁLE NE ZCELA VHODNÁ SKLADBA DŘEVIN V NAŠICH LESÍCH SPOLU S MĚNÍCÍMI SE PROJEVY POČASÍ, KTERÉ NAHRÁVAJÍ OPAKOVANÝM EXPANZÍM KŮROVCE POSTUPNĚ ÚSTÍ DO STAVU, KDY LZE V NEJBLIŽŠÍCH LETECH OČEKÁVAT PROBLÉM S PŘEMNOŽENÍM KŮROVCE PLOŠNĚ PO CELÉM ÚZEMÍ NAŠÍ ZEMĚ. SHODUJÍ SE NA TOM VŠICHNI, KDO MAJÍ S HOSPODAŘENÍM V LESÍCH PRAKTICKÉ ZKUŠENOSTI.

Otázka přitom nestojí, zda kůrovcová kalamita nastane, ale kdy nastane.
Výsledkem ale nutně bude vysoká nabídka kůrovcového dříví na trhu, a tedy skutečná „doba dřevěná", což je v tuto chvíli název projektu, jehož cílem je lesnictví, zpracování dřeva a jeho vyšší než stávající využití propagovat. Jinými slovy, projekt „doba dřevěná" tak trochu nechtěně předjímá to, co nás bude zcela reálně v brzké budoucnosti čekat. Lesní porosty přitom zaujímají třetinu území republiky a tato plocha stále roste - jen za posledních 90 let se zvýšila o téměř 300 000 hektarů. To v praxi znamená stále rostoucí riziko značného objemu kůrovcového dřeva, ale také nárůst možností takové dřevo v naší zemi zpracovat a vytvořit tak k primární surovině vyšší přidanou hodnotu.
Že je kůrovcová kalamita na spadnutí, si uvědomuje i ministr zemědělství v demisi Jiří Milek. Ten sice zatím odmítl vyhlásit v aktuálně nejvíce postižených oblastech krizový stav, chce ale prosadit rychlou novelizaci vyhlášek, které podle jeho slov „lesním hospodářům příliš svazují ruce". O možných opatřeních také v průběhu února jednali zástupci ministerstva, SVOL, Lesů České republiky, Vojenských lesů a statků, majitelé církevních lesů i Lesnicko-dřevařská komora. Vlastníci a správci lesů se přitom při jednání shodli na tom, že problém přesahuje kompetence a možnosti jednoho resortu, a proto chtějí s žádostí o komplexní řešení přímo oslovit Vládu ČR. Ta by měla dát zelenou především urychlenému legislativního řešení.
Přehodnotit by bylo třeba zejména stávající a v řadě ohledů nefunkční postupy prevence rizik přemnožení kůrovce, ale také aktualizovat podmínky obchodu s reprodukčním materiálem tak, aby se na území ČR nedostávaly nevhodné sazenice ze zahraničí. Sám Milek již dříve podpořil existenci mokrých skládek, které dokáží kůrovcovou expanzi zastavit, přičemž vznik takových skládek by byl podpořen i finančně.
Poměrně zásadní je ovšem také problematika certifikace. Pokud by se totiž na větších plochách prosadila změna dosavadního (a všem udržitelným kritériím vyhovujícího) certifikátu PEFC na takzvaně ekologický certifikát FSC, mohl by to být do kůrovcové rakve onen pověstný poslední hřebík. Z historických zkušeností je zřejmé, že ekology prosazovaná bezzásadová území nebo ponechání vyššího objem dřevní hmoty v lese expanzi kůrovce značně podporují, nehledě na to, že v takovém případě není možné využít všech jinak povolených přípravků k hubení tohoto škůdce. Hrozí tak, že se léty emocemi živený problém kůrovce na Šumavě rozprostře po celém území země, která rozhodně není národním parkem, kde se dá přirozený úhyn stromů a jejich obnova ještě pochopit.
Systémovým řešením je a bude především kvalitní a včasné označování napadených stromů, což ovšem znamená dostatečně odborně vzdělaný lesní personál. Ani to ale nemusí stačit -podle odborníků lze při současném vývoji počasí očekávat již do roku 2020 v oblastech do nadmořské výšky 500 až 600 metrů masivní úhyn smrků, což je proces, který již pomalu nastává. Bohužel nejde jen o smrky, usychají již i některá stanoviště borovic, a problém začíná zasahovat i některé listnáče. Zmiňovaný certifikát FSC přitom tyto trendy nezastaví, protože správná péče o les se neodvíjí od kusu papíru, ale od přístupu konkrétních lidí v konkrétní lokalitě. Pokud jde ekologům skutečně o zachování zdravých lesních porostů v ČR, měli by si to uvědomit, i když to vypadá, že už může být pozdě. Doba dřevěná je totiž ve své podstatě již tady, i když v poněkud jiné formě, než si původně tvůrci zmíněného hesla představovali.