Lesnictví jako obor je v krizi. Lesy jsou kvůli kombinaci mnoha negativních vlivů dlouhodobě ve špatné kondici. Lesní dělníci kvůli nízkým platům a špatným pracovním podmínkám dlouhodobě odcházejí z lesnictví a mladí nepřicházejí. Situaci zhoršuje kůrovcová kalamita, která zjevně bude působit v delším horizontu. Kůrovcové a větrné těžby u mnoha vlastníků lesů dominují, kvůli tomu je trh se dřívím snížené kvality přesycen. Proto ceny dříví padají a leckde jsou na hranici rentability.
Zaprášená sláva Národního lesnického programu II.
Můžeme tak bez ostychu říct, že stojíme před lesnickou krizí století. Vyvinula se jako sekundární výsledek předpovídaných klimatických změn. Prognózy vzniklé na základě řady výzkumů vlastníci lesů často ignorovali. Lesní porosty tak nejsou na změny růstových podmínek připraveny. Na blížící se klimatickou změnu nedostatečně reagovali vedle lesníků také školkaři. Jejich produkce se orientovala převážně na smrk, o který dnes poklesl zájem, což jim způsobilo nemalé finanční ztráty. Také podpora zpracování tuzemského dřeva jako jedinečné obnovitelné a ekologicky recyklovatelné suroviny je stále nedostatečná. Zmíněné problémy lesnicko-dřevařského sektoru však nejsou žádnými novinkami. Důkazem může být např. Národní lesnický program II na období 2008-2013 (NLP II), na kterém se shodli lesníci, ochránci přírody i ekologové a který schválila vláda Usnesením č. 1221. Přesto nebyl lesnickou sekcí MZe v plné míře nikdy přijat a nebyl implementován do legislativy, do systému podpor a nebyl přijat ani běžnou praxí. Mezi lesníky, ekology či ochránci přírody dochází k názorovým střetům pomyslných „dvou světů". V této souvislosti byl NLP II nadčasovým dokumentem. Totiž lesník, ekolog a ochránce přírody je v obecné rovině často jedna a tatáž osoba.
Je balíček Hnutí Duha otvírákem diskuze k nutným změnám v lesnictví?
V nedávné době představilo Hnutí Duha balíček opatření, v němž navrhuje široké spektrum opatření pro zlepšení celého lesnicko-dřevařské sektoru. Můžeme mít různé názory na Hnutí Duha, ale je faktem, že v balíčku je celá řada dobrých návrhů. Řeší se v něm např. vyšší finanční podpora vlastníkům lesů, novelizace mysliveckého zákona či návrh na zlepšení sociálních a ekologických aspektů v lesnictví vycházející především z nového poslání Lesů ČR, s.p..Jsem si vědom, že Hnutí Duha budí velké vášně kvůli Národnímu parku Šumava a jiným ochranářským aktivitám, ačkoliv bez těchto aktivit by již nebyla ekologickou organizací. Na druhou stranu je zbytečné podléhat emocím kvůli navrhovaným opatřením Hnutí Duha. Pokusme se na celý návrh pohlédnout racionálně a s určitým nadhledem. Nemělo by se při tom zapomenout, že tento balíček je výsledkem jednání ekologů, ochránců přírody a také lesníků, kteří mají podobný názor na nutná opatření ke změně hospodaření v českých lesích. A změny nelze dosáhnout bez veřejné diskuze, zájmu médií a tím pádem i politiků. Mám za to, že nyní by měla probíhat věcná diskuze zástupců lesnických organizací nad tím, co je z jejich strany akceptovatelné a tedy vhodné podpořit. Odsuzovat hned celý návrh opatření nevidím jako šťastné, protože to spíše polarizuje celý lesnicko-dřevařský sektor.
Asi není možné, aby navrhované změny v balíčku uspokojily všechny požadavky všech stran. I já jsem trošku skeptický k některým bodům, jelikož v lesnictví nelze činit revoluci, nýbrž postupovat evolucí, a to si žádá patřičné postupné kroky. Nicméně čas na potřebné změny jsme si prohospodařili a nyní je potřeba přidat na intenzitě a rychlosti změn. Nehledě na to, že se lesy téměř 200 let přizpůsobovaly potřebám průmyslu. Je načase, aby se průmysl začal přizpůsobovat lesu, tzn. dřevinné skladbě vycházející z růstových podmínek. Dřevařský průmysl a samotné výrobky na bázi dřeva se dynamicky vyvíjejí, a proto nemám strach, že by v budoucnu neuměl zpracovat dřeviny označované jako meliorační a zpevňovací. Ba naopak lze očekávat, že právě dřeviny s dobrou chemickou využitelností se možná stanou výhodou na trhu. Poptávku trhu na 100 let dopředu nelze v rychle se vyvíjejícím světě pevně předvídat. Proto je žádoucí pěstovat dřeviny na odpovídajících stanovištích, aby les byl stabilní, uměl přirozeně reagovat na klimatické výkyvy, což poskytne celému dřevařskému průmyslu jistoty dostatečného množství potřebné suroviny. Ekologické myšlení a vůbec pěstování lesů na ekologických základech nevychází z nějakých ideologických pohnutek, ale z racionálního myšlení. Vyplatí se totiž všem, a hlavně finančně. Dovolím si říci, že samotní ochránci přírody i ekologové mají zájem na tom, aby celý lesnicko-dřevařský trh byl maximálně stabilní a dával dřevařskému průmyslu jistoty pro jejich stabilitu, rozvoj a prostor pro inovace svých provozů. Vždyť zpracovávají nejekologičtější surovinu ze všech – dřevo.
Kde jsou chyby českého lesnictví?
Vlastníci lesů se dostali do svízelné pozice. Cena dřeva klesá, naopak rostou náklady vlastníkům lesů na obhospodařování lesů včetně mezd. Ke všemu přeměny a přestavby lesů budou žádat nemalé finanční investice. Vlastníky trápí také přemnožená zvěř a náklady spojené s asanací a následky kůrovcové kalamity. Proto se jim musí výrazně pomoci, aby byli konkurenceschopní a samofinancovaní. Balíček v tomto ohledu navrhuje finanční podpory cílené na dosažení stabilního lesního ekosystému. Pokud ale chceme, aby se urychleně zvýšilo zastoupení listnatých dřevin zejména ve středních polohách, tak je potřebné vlastníkům lesů tento krok finančně podpořit. Jedná se totiž o společenskou poptávku. Podporu vlastníkům lesů bych si v tomto směru uměl představit v daleko větší škále opatření, která by jim mohla pomoci, a to především v daňových úlevách či dotacích, např. na dosažení vyváženého stavu zvěře s lesním ekosystémem nebo využívání jemnějších způsobů hospodaření. Obdobný rámec finanční podpory by měl platit i pro školkaře. Ti nyní procházejí těžkým obdobím. Z produkce převážně smrku, který nyní nikdo příliš nechce, se musí rychle přeorientovat na mnohem vyšší podíl ostatních dřevin, zejména listnatých.
Novelizace mysliveckého zákona je nutná především kvůli lokálně velice přemnožené spárkaté zvěři. Důsledkem jsou škody na lesních porostech, čímž se zhoršuje stav lesa a snižuje konkurenceschopnost vlastníků lesů. Finanční prostředky vynaložené na ochranu kultur pak chybí třeba na zvýšení mzdy lesním dělníkům či lesnímu personálu.
Speciálnímu zákonu o státním podniku Lesy ČR musí předcházet jasná vize zakladatele Lesů ČR, tj. MZe, a to především o směřování státního podniku a jeho poslání, které by mělo vzejít ze společenské objednávky. Na základě toho musí vzniknout koncepce hospodaření ve státních lesích, kde se musí zásadně vybilancovat sociální a ekologický pilíř s pilířem ekonomickým. Lesy ČR zavedly obchod dřeva na základě koncepce MZe tzv. Dřevěné knihy. Komplexní zakázka na lesnické činnosti včetně prodeje dřeva se soutěží každých pět let. Jedná se o nepružný a nestabilní model, což je patrné při kalamitních situacích, ačkoliv přináší státu vysoké zisky. Ovšem nelze ho změnit zcela do původní podoby dřívějších lesních závodů, kde se veškeré dříví prodávalo ve vlastní režii a kdy těžební a pěstební práce byly prováděny vlastními zaměstnanci. Plně dostatečné bude upravení obchodního modelu do lepšího poměru s ostatními způsoby prodeje dřeva. Pro pěstební a těžební práce by bylo vhodnější využít jak dodavatelské služby, tak i vlastní kapacity včetně využití možnosti prodeje dřeva ve vlastní režii. Optimální poměr způsobů prodeje dříví a nákupu služeb je nutno najít v závislosti na aktuálních a budoucích problémech v lesnictví. Je zcela samozřejmé, že v tomto nelze dostat lesnické firmy a na ně navázané dřevozpracovatele do nejistoty. Přenastavení systému je nutné provést postupně, tak, aby byly změny na jedné straně akceptovatelné podnikatelským prostředím a dřevařským průmyslem a na druhé straně, aby systém pružněji reagoval na výkyvy trhu způsobené přírodními vlivy. Zároveň by změny měly stabilizovat situaci v dělnických profesích a přispívat k rozvoji venkova.
Závěr
Věřím, že návrhy Hnutí Duha podpoří veřejnou diskuzi o nutných změnách v lesnictví vedoucích ke společnému cíli s lesníky i dřevaři, a to k pestrým, odolným lesním ekosystémům a stabilnímu lesnicko-dřevařskému sektoru, který také bude dbát na vytváření dobrých pracovních podmínek a odpovídajícího mzdového ohodnocení pro lesnický personál, dřevorubce a lesní dělníky v pěstební činnosti. Jsem přesvědčen o tom, že místo hloubění příkopů je nutné hledat mosty porozumění a společné cesty. Kde je vůle něco změnit, tam je i cesta změn dosáhnout.