Spalování nepomůže prevenci proti hromadícím se odpadům ani horám klád suchých smrků po kůrovcové kalamitě. Jejich spálením bychom pouze zlikvidovali cenné přírodní suroviny. Je třeba zásadně omezit novou výsadbu smrků tam, kde nyní hynou, a začít zalesňovat buky a jedlemi, přirozenými druhy stromů našich lesů. Píše Jiří Koželouh.

Ohněm se lze zahřát, či spálit nepotřebné, příčiny problémů však neodstraní. Spalování nepomůže prevenci proti hromadícím se odpadům ani horám klád suchých smrků po kůrovcové kalamitě. Jejich spálením bychom pouze zlikvidovali cenné přírodní suroviny. Navzdory tomu se neustále objevují vážně míněné návrhy „řešit" problémy ohněm.

Plány na nové spalovny odpadů se zatím zadrhly na obligátním – nejsou peníze. Evropská unie je nezaplatí, lidem se je politici obávají naúčtovat a bez dotací se nevyplatí investorům. Navíc se členské státy EU domluvily na odstartování oběhového hospodářství pro významné úspory surovin i energií, a proto se prostor pro spalovny odpadů neustále zmenšuje. Nápad pálit uschlé smrky v uhelných elektrárnách je naopak novinkou. Lepší pozdě než ještě později

Je dobře, že politiky konečně probudila smrková kalamita. Lesy složené navzdory přírodním zákonům ze stejně starých stromů stejného druhu stejně jako obilí na poli hromadně hynou. Problém sice politici mohli a měli začít řešit před čtvrtstoletím – varování vědců a ekologů měli dostatek –, ale lepší pozdě než ještě později. Lesy složené navzdory přírodním zákonům ze stejně starých stromů stejného druhu stejně jako obilí na poli hromadně hynou. Problém sice politici mohli a měli začít řešit před čtvrtstoletím – varování vědců a ekologů měli dostatek –, ale lepší pozdě než ještě později.

Debata o lesní krizi se však zatím vede na úrovni „špinavého konce cyklu" – jak sehnat tisíce chlapů s motorovými pilami, koupit další harvestory, objednat víc vagonů na odvoz dřeva a dohodnout spálení v uhelných elektrárnách. Mnohem méně politiky donedávna vzrušovaly příčiny, tedy vysazování smrkových monokultur na místě smíšených a rozmanitých přirozených lesů. Bývalý ministr zemědělství Jiří Milek (za ANO) dokonce navrhl, aby se na destruktivní praxi nic podstatného neměnilo.

Jenže právě proto klády hnijí na skládkách a ze stejného důvodu se k nám dováží dřevo a výrobky ze zahraničí. Lidé totiž stále víc požadují výrobky (včetně papíru) ze dřeva z citlivě obhospodařovaných lesů. Takové dřevo s certifikátem, jejž to odběratelům garantuje, však u nás poskytuje jen několik malých a osvícených vlastníků lesů (například město Praha či Mendelova univerzita), nikoli dominantní vlastník, státní lesy. Nacházíme se proto v bláznivé situaci, již nelze spálit, ale řešit. Záchrana lesnické ekonomiky

Pokud chce vláda skutečně nekecat a makat, nabízí se neprodleně zavést pravidla udržitelného hospodaření podle mezinárodně uznávaného certifikátu FSC ve státních lesích. Podobně rychle jde upravit špatný návrh vyhlášky k lesnímu zákonu zděděný po zmíněném ministrovi zemědělství. Podle vědců, lesníků a ekologických organizací je nutné zásadně omezit novou výsadbu smrků tam, kde nyní hynou, a začít zalesňovat buky a jedlemi, přirozenými druhy stromů našich lesů. Hospodářský model státních lesů by neměl klást důraz především na zisk z prodeje dřeva, ale upřednostnit důležitější funkce lesa, jako je zadržování vody v krajině či odpočinek pro miliony lidí včetně oblíbeného houbaření. Změna lesního hospodaření povede i k záchraně lesnické ekonomiky.

Změnit se musí i lesní zákon. Myslivecký zákon musí nařídit regulaci přemnožené zvěře ničící mladé stromky. Hospodářský model státních lesů by neměl klást důraz především na zisk z prodeje dřeva, ale upřednostnit důležitější funkce lesa, jako je zadržování vody v krajině či odpočinek pro miliony lidí včetně oblíbeného houbaření. Změna lesního hospodaření povede i k záchraně lesnické ekonomiky.

Současný přístup způsobil nadměrné kácení, pokles ceny dřeva, potíže s jeho odbytem – pokud jej někdo vůbec chce – a úvahy o pálení cenné suroviny. Příroda často koná ekonomičtěji než lidé, a to nejen v lesích. Nový ministr zemědělství Miroslav Toman i ministr životního prostředí Richard Brabec si problém a jeho příčiny – alespoň podle jejich veřejných prohlášení – uvědomují. Teď je nejvyšší čas proměnit slova v činy a rychle konat.