Lesy mají mnoho životodárných schopností. Jednou z důležitých je, že zadržují vláhu. Třeba tím, že působí jako štít proti větru a snižují teplotní extrémy. Rovnoměrnější rozdělení srážek spolu s vysokou schopností infiltrace a absorpce humusového půdního horizontu a mechového patra snižuje extrémní odtoky z lesních povodí a tím zabraňuje vzniku povodní. Lesy také umí přeměnit srážkovou vodu na zásobu vody podzemní.
Jednoduše řečeno, lesy mají také vodohospodářskou funkci. Pracovníci Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti se na ni ve svém výzkumu podívali detailněji. Jejich zjištění mohou přinést důležité poznatky pro další vývoj středoevropských lesů v době klimatických změn.
Vědci na výzkumných plochách v Orlických horách zjišťovali, jaký má lesní půda a její pórovitost vliv na vodní funkci lesních porostů. „Vliv lesní půdy na hydrickou funkci lesa úzce souvisí s její pórovitostí,"říká Vladimír Černohous, který výzkum vedl.
"Na povodí v Orlických horách jsme v loňském roce měřili zadržení srážkové vody v pórech lesní půdy. Maximální naměřené zadržení bylo 92 mm. Což je 38 % spadlých srážek a 69 % celkové retenční kapacity lesní půdy," uvádí konkrétní čísla Vladimír Černohous.
Póry v horské lesní půdě tvoří nespojité oblasti a hladina podzemní vody se v nich pohybuje do hloubky 130 cm. Vlhkost půdy na humusovém podzolu dosahuje až 97 % pórovitosti, což vede k občasnému zamokření a další podzolizaci.
Na kambizemi se vlhkost půdy během roku pohybuje v mezích 54–85 % pórovitosti půdy a tím je udržován optimální poměr vody a vzduchu v půdě pro dřeviny a snižuje se náchylnost k podzolizaci.
„Pro podporu snížení intenzity podzolizace půdy, nebo její náchylnosti k ní, je vhodné zavádět do smrkových porostů hluboko kořenící dřeviny jako buk a jedle. Jejich kořeny přispějí k zvětšení pórovitosti a rozrušení půdy do větší hloubky," říká Černohous.
Množství vody v půdě je značně proměnlivé a závislé na meteorologických a pedologických faktorech. Voda v půdě se vyskytuje v různých formách a v různých vazbách s půdními částicemi, právě na tom závisí i její dostupnost pro rostliny.
Dalším tématem výzkumu bylo, jak výchova porostů ovlivňuje půdní vlhkost v lesích. Pomocí ekologických měření na třech plochách zkoumají odborníci z Výzkumné stanice Opočno funkční účinky borových, dubových a smrkových porostů s různým režimem výchovy.
V loňském roce hodnotili průběh objemové půdní vlhkosti pod různě vychovávanými porosty borovice lesní na výzkumných plochách u Týniště v Polabí. Vědci porovnávali stav dvou sušších let (2004 a 2015) a jednoho vlhčího roku (2010). Cílem bylo zjistit, jaký byl v těchto letech průběh půdní vlhkosti ve vegetačním období a zda lze najít rozdíly mezi porosty s různým režimem výchovy. Série Týniště byla založena v roce 1991 v tehdy šestiletém porostu borovice lesní vzniklém řadovou výsadbou ca 10 tisíc sazenic na hektar.
„V podmínkách písčitých půd pod borovými porosty může v druhé půlce vegetačního období klesnout půdní vlhkost až k 5–6 % v hloubce 10 i 30 cm, a to jak v suchých, tak i ve vlhčích letech,"říká Jiří Novák, který dílčí výzkum vedl.
"Maximální hodnoty půdní vlhkosti ve vegetačním období nepřesáhly 20 %. Maximální rozdíly byly zjištěny větší, konkrétně 6 % ve vlhčím roce 2010 než v letech sušších 2004 a 2015, kdy byly 4 %," říká Novák.
"A zatímco v hloubce 10 cm byly dlouhodobě zaznamenávána vyšší vlhkost ve prospěch kontrolní plochy, v hloubce 30 cm byla dlouhodobě vlhčí půda pod porostem vychovávaným," shrnul výsledky Jiří Novák.
Výsledky výzkumů mají pomoci při definici nových pěstebních postupů, které mají vést k lepší přizpůsobivosti a odolnosti lesních ekosystémů, a to s ohledem na měnící se podmínky prostředí, zachování a posílení funkcí lesů při poskytování ochrany před přírodními katastrofami a s ohledem k ekonomické životaschopnosti víceúčelové a udržitelné správy lesů.
Marek Drha