Půdu není možné z podstaty vlastnit, stejně jako nelze vlastnit vodu, vzduch či člověka. Z této filosofie vychází Nadace Pro půdu, jež usiluje o ochranu zemědělské půdy před degradací a spekulací. Nákupem či darem získává půdu ze soukromých rukou, spravuje ji a pronajímá zemědělcům, kteří se zavážou k šetrnému a příznivému hospodaření. V rozhovoru s členem její správní rady Radomilem Hradilem jsme zkoumali, jak spolu souvisí zhutňování půdy, fungování ekonomiky a materialistický světonázor.

Víme, reklamy jsou otravné. A respektujeme, že je máte vypnuté :-) Budeme rádi, když nás podpoříte jinak. Zapomněli jste heslo? Změňte si je. Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.
Začnu zeširoka, co vnímáte jako největší problém českého zemědělství?
Osobně mi velmi leží na srdci stav půdy, který není dobrý. Netěší mě, když jedu krajinou a vidím všude jenom kukuřici, která se dává do bioplynek, pšenici a řepku. To je tak devadesát procent všeho, co se u nás v úrodných oblastech pěstuje. Způsob, jakým se řepka a kukuřice pěstuje, ničí půdu. Člověk vidí postřikovače, které jezdí v porostu, zvlášť v řepce, která není potravinou, takže se vesele stříká. Od doby studií, skoro třicet let, se angažuji v ekologickém zemědělství a přírodních zahradách. Byl bych rád, kdyby byl podíl ekologického zemědělství vyšší a kdyby se v zemědělství obecně méně stříkalo a hnojilo a více pečovalo o půdu, používala se lehčí mechanizace. Kdyby pole byla menší, bylo by více zeleně v krajině, více stromů. Těch problémů je hodně. Nezabývám se problémy dotací, odbytu, prodeje, mezinárodního obchodu, cel a podobně. Ale to elementární, půda, krajina, spodní voda, to mi leží na srdci.

Celý článek naleznete zde.