Rozsah divočiny by mohl být na Šumavě i dvakrát větší, než navrhují správci parku, míní ekologové a vědci.
V rozvržení nových zón počítá Správa národního parku s tím, že do 27 procent území parku se nebude nijak zasahovat a ponechají se samovolnému vývoji. Vědci a ekologové si myslí, že tak může fungovat i 53 procent území parku. Profesor ekologie Pavel Kindlmann je jedním z těch, kteří stojí za návrhem na rozšíření divočiny. V rozhovoru pro Deník N vysvětluje, proč tomu tak je.
Nejprve obecně – proč je vlastně divočina potřeba? Proč je důležité ji mít?
Biotopy, o kterých mluvíme, tedy horské smrčiny, bučiny a další, je třeba ponechávat bez zásahu, aby v nich přežilo co nejvíce původních druhů. V tomto případě platí, že čím větší území ponecháme divočině, tím více druhů zachráníme před vyhynutím. Dnes máte plné noviny zpráv o vymírání hmyzích nebo ptačích druhů. Tento drastický úbytek je varující. Říkáme, že jsme dneska na prahu šestého hromadného vymírání. Současné vymírání však – poprvé v historii planety Země – nezpůsobuje nějaký pád meteoritu nebo výbuch sopky, ale živá bytost, která si o sobě dokonce myslí, že je inteligentní. A k čemu je nám biodiverzita? Tak třeba běžte do lékárny a spočtěte si tam, kolik léků má původ v přírodě.
Celý článek je zde.