Řízni, řízni, řízni, ať to krásně vyzní, můžou si podobně jako Lotrando a Drnec prozpěvovat dřevorubci v lesích v Beskydech. O práci nouzi nemají, jen ale ať to má ten švuňk, protože jinak se může stát, že smrky budou v některých lokalitách časem vzácným jevem. Ti, kteří místo „řízného" songu z Lotranda a Zubejdy raději dávají přednost písničce Nech brouka žít, by nechali kůrovce dokončit rozdělanou práci. Pak bychom ale místo lesů plných stromů míjeli jen tlející kmeny. Stačí se projít pohořím Ondřejníku nebo v okolí Javorového vrchu, aby si neznalec udělal přehled, jak vypadá kůrovcová kalamita. Tam, kde desítky let stály vzrostlé smrky, jsou prázdné holiny. Lesní dělníci nestíhají, z lesů vyjíždí náklaďáky plné kulatiny.

Kůrovec, drobný brouk, který při přemnožení dokáže poškodit rozsáhlé plochy smrčin, převzal vládu.
Lesníci ve spolupráci se státními orgány spřádají plány, jak se s kritickou situací co nejlépe vypořádat. Prý začíná nová etapa boje s kůrovcem, veškeré síly se zaměří na vyhledávání a likvidaci aktivního kůrovce.

Jenže bude to stačit? Některé lesy ve stávající podobě už nejde zachránit. Otevírá se však šance, jak do budoucna zabránit podobným krizovým situacím - měli bychom se oprostit od smrkových monokultur, které sice mají ekonomický smysl, z pohledu přírody ale smysl nedávají, což dokazuje řádění kůrovce.