Před padesáti lety byl raritou, teď je lýkožrout severský realitou českých lesů. Kůrovec původem ze Sibiře je hůře zjistitelný a také se hůř likviduje.
Suchem trpící smrkové lesy v Česku v posledních letech nelikviduje pouze „běžný" kůrovec lýkožrout smrkový, ale ve větším měřítku se k němu přidává i jeho příbuzný ze Sibiře, lýkožrout severský. Brouk, který se poprvé objevil v 60. letech minulého století na severu Moravy, se v posledních letech šíří po celé republice a narozdíl od domácího kůrovce je boj s ním složitější.
Brouk odolá nižším teplotám, jinak zimuje a také po sobě nenechává tak viditelné škody, jako lýkožrout smrkový. Podle Atlasu poškození dřevin, který vydala Mendelova univerzita v Brně, už lýkožrout severský na mnoha místech vytlačuje domácího lýkožrouta smrkového.
Laik na první pohled rozdíl mezi těmito dvěma druhy kůrovců nepozná, uvidí ho jedině pod mikroskopem. „Lýkožrouti jsou drobný hmyz kolem půl centimetru délky a liší se pouze přítomností dvojzubu na zadní části krovek. Mnohem důležitější jsou rozdíly v jejich chování," popisuje vědecký pracovník Roman Modlinger z Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze. Se svým týmem se zabývá výzkumem kůrovců a jejich chování.
Celý článek najdete zde.