Navštívil jsem karpatské jedlovo-bukové pralesy na východním Slovensku.
Jsem vizuálně zvyklý na české lesy. Na plantáže smrků. Na podivnou tesknotu sevřených rovných kmenů. Na monotónní lesní příšeří, na praskající povrch utkaný z miliard suchých jehliček.

Je to obrazová paměť dětství, vizualita dneška a doufám, že budoucí vzpomínka. Protože existují krásnější lesy. Lesy přirozené i v našem českém prostředí, lesy jedlovo-bukové, lesy, kde země je pokrytá vlhkou tlející hmotou z jehlic a listí, kde stromy jsou pokroucené a zdravé kmeny doplňují práchnivějící torza, kde roste v zdánlivě chaotickém řádu to, co je přirozené, a ne to, co člověk uměle vysadil, aby rychle sklidil, nařezal a spálil a zase vysadil a...

Celý článek najdete v Travel Digest.