Orlické hory jsou k napadení kůrovcem náchylné kvůli plošnému zalesnění smrkem po odchodu sudetských Němců. Říká to šéf ochranářů David Rešl. Lesníky přesvědčuje k větší druhové pestrosti.
ORLICKÉ HORY Když se letos kůrovcová kalamita rozšířila i do Orlických hor, naplno se ukázalo, jak krátkozrací byli lesníci v 50. letech minulého století, když po odsunu sudetských Němců zalesnili velké množství horských luk a polí smrkovými monokulturami. Podobné chyby zopakovala i další generace v 80. letech, když hřebeny hor zasáhla imisní kalamita. „Dnes se i díky přísnějším zákonům hospodaří jinak," říká v rozhovoru pro MF DNES vedoucí Správy CHKO Orlické hory David Rešl.
„Snažíme se, aby hospodářství nebylo jen o smrku, ale aby vlastníci do lesa vnášeli i další dřeviny, které tam patří. To znamená hlavně listnáče, buk, javor a tady na horách ve vrcholových partiích i jeřáb," pokračuje krajinný ekolog.
* Na starých fotografiích Orlických hor můžeme vidět, že v minulosti tu bylo mnohem méně lesů. Jak se po druhé světové válce hory proměnily?
Hory zůstávají stejné, ale samozřejmě se mění v detailech. Rozšiřují se obce, rozšiřují se sportoviště. Z hlediska zalesnění se proměnily výrazně. Za první republiky byla rozloha lesa výrazně menší. Bylo tu sudetské obyvatelstvo, které se živilo zemědělstvím, takže velká část hor byla zemědělsky obdělávaná. Po odchodu německého obyvatelstva se rozhodlo, že se tyto plochy zalesní. K tomu docházelo v 50. letech a vysazoval se hlavně smrk. Dnes jsou tyto porosty už 60 až 70 let staré a lesníci je pracovně označují Z jako zalesněno. Dostávají se do mýtního věku a právě tyto plochy mohou být náchylné k poškození kůrovcem, protože jde o čistě smrkové porosty.
* Jak velkou ranou byla pro Orlické hory imisní kalamita v 80. letech?
Ta postihla hlavně hřebenové partie. Byl to především důsledek neodsířených elektráren. Orlické hory jsou určitou hradbou, která vyčesává déšť. Na hřebeny spadával kyselý déšť, tedy zředěná kyselina sírová. Postiženy byly desítky až stovky hektarů.
* Tehdy se vysazovala hlavně borovice kleč, byl takový postup správný?
K náhradní výsadbě se kromě kleče používal také smrk pichlavý. Obě dřeviny jsou u nás nepůvodní, ale vybíraly se proto, aby odolávaly těmto imisím. Z dnešního pohledu už nemají význam. Vlastníci lesa s nimi mají naopak problém, protože kleč nelze hospodářsky využít a porosty smrku pichlavého se v současnosti rozpadají. Smrk pichlavý zasychá a navíc se na něm teď objevuje parazit.
Celý článek najdete v MF Dnes.