Výmladkové lesy nabízejí dlouhodobě vyrovnané výnosy a jsou vhodné především pro drobnější vlastníky lesů, kteří obhospodařují nejvýše desítky hektarů. Doba, za kterou se les pro hospodářské účely vykácí (tzv. obmýtí), je totiž zhruba třicetiletá, zatímco u vysokého lesa se strom kácí po 100 letech. Náklady na obnovu s výjimkou ochrany proti zvěři jsou nulové. Na brněnské konferenci o přínosu a významu výmladkových lesů pořádané Hnutím Duha to dnes řekl odborný lesní hospodář a vlastník lesa Dušan Utinek. Současní lesníci však podle něj tomuto staletí prověřenému typu hospodaření nakloněni nejsou.

Výmladkový les je takový, který vzniká z pařezových a kořenových výmladků a využívá schopnosti některých dřevin tyto výmladky tvořit. Z jednoho místa tak vyrůstá několik kmenů. Ve středověku a novověku tyto lesy sloužily jako zdroj palivového dříví, lze z něj dělat například také ploty, sloužil i k pastvě. V polovině 19. století jej však hospodáři začali přeměňovat na vysoký les a v minulém století tento typ lesa v Česku prakticky vymizel.

I dnes se může hodit jako zdroj palivového dříví či na produkci biomasy. „Není to sice ekonomicky tak výhodné, ale menším vlastníkům to tolik nevadí. Navíc k ekonomickému zhodnocení dochází i třikrát za 100 let na rozdíl od vysokého lesa," řekl Utinek.

Sám takto hospodaří, některé lesy se na tento typ snaží předělat Agentura ochrany přírody. „Komunikuju hlavně s obcemi, které mají menší lesní majetky, ale problém je v tom, že lesníci vychovávaní našimi dvěma lesnickými fakultami tento typ lesa spíše odmítají," řekl Utinek. Proto se plochy výmladkových lesů rozšiřují jen pomalu. V západní Evropě jich je více, protože přetrvaly z minulosti. V Česku zanikly především za vlády komunistů.

Utinek na konferencích také vyvrací letité mýty, které podle něj výmladkové lesy provázejí. „Produkce je srovnatelná s vysokým lesem a rozhodně to není tak, že se tímto způsobem nesmí hospodařit. Zákon hovoří i o výmladkových lesích," řekl Utinek.

Mezi výhody patří také vyšší biodiverzita než v monokultuře, protože na menší ploše jsou stromy různého stáří a na malé ploše je více druhů stanovišť. Na místě také zůstávají původní dřeviny. Vhodné jsou pro tyto typy lesů například duby, lípy, topoly, vrby či habry, ale i další listnáče.

Podle Utinka je zatím pouze empiricky, nikoliv vědecky podloženo, že výmladkové lesy lépe odolávají důsledkům klimatických změn, jsou také odolnější proti silným větrům. „A v podstatě je zajištěná nekonečnost produkce. Sice se říká, že po dvou třech obmýtích se vyčerpá půda a les už není tak kvalitní, ale například u Moravského Krumlova existuje dlouho takový les na sprašových půdách a roste dobře," řekl Utinek.