Německo je prý třetím státem nejvíce postiženým klimatickou změnou a jejími následky v rámci planety. I kdyby se ten, kdo
pojednání vydal, spletl v pořadí o pár míst; s vědomím, že klimaticky vzato je ČR v podstatě Německem, fakt nerozumím
našemu klidu. Obrazně řečeno – blíží se výroční povodeň a my na břehu řeky rozmarně piknikujeme. Reálně nám kolabuje živá
krajina a my na to dlabeme. Dílčím způsobem se leckdo snaží, ale celkové tempo adaptačních i klimatických opatření je zoufalé
Představuju si třeba, až sice dočasně, ale už docela brzy zmizí většina lesních porostů na naší Vysočině, jak rychle tu bude
foukat? Často míváme na digitální mapě ČHMÚ u míry větru červenou šipku, pak bude možná černá? Lesy se budou
obnovovat spíš v mírném tempu, ve kterém se dá vypěstovat dostatek přiměřeně odolných a druhově vhodných sazenic - a
díky tempu lidí, kteří je budou schopni vysázet a hlavně udržet v suchu-žáru-větru živé. To asi nejde výrazně urychlit, i když stát
dodá nezbytné dotace. Navíc platí, že nezaplocený listnáč je zpravidla sežraný listnáč . Lesy do nějaké významnější velikosti
porostou podle typu stanoviště 15–20–25 let. Takže je tu skoro 1/4 století, po které nezbytně potřebujeme v krajině především
brzdit vysušující a devastující vítr; dodat jí hromadu zeleně, které chutná CO2; která dokáže vytvářet lokální srážky a také
výrazně ochladit krajinu (každý strom či významnější keř je supervýkonný chladič na sluneční pohon).
Celý článek najdete zde.