V souvislosti s množícími se snahami nahradit ustupující smrk a zřejmě též ve vazbě na projednávanou novelu zákona o ochraně přírody upravující problematiku invazních druhů v celoevropském kontextu se i v LN objevují příspěvky na toto téma. Bohužel ne vždy dostatečně reflektují vědecké poznatky. Například agrární analytik Petr Havel má asi někdy podnětné názory v ekonomických tématech, nicméně s velkými rozpaky je možné sledovat jeho výlety do oblasti ekologických a biologických věd. To je vidět ze zmatečného článku Adaptace lepší regulace (LN 11. 2.).
Už v úvodu článku autor podsouvá dnešní ochraně přírody snahu „za každou cenu zachránit v konkrétních lokalitách organismy, které se tam historicky vyskytovaly". Kde to autor sebral? Samozřejmě se ochrana přírody snaží bránit ústupu ohrožených a mizejících druhů, to je její poslání, nikoliv však za každou cenu a v každé lokalitě. Kde to smysl má a kde ne, k tomu existuje dostatek literatury (tu by ale autor musel studovat) i terénní zkušenosti (ta se nezíská psaním povrchních textů do novin).
Autor se též vyjadřuje ke snahám některých ekologicky nemyslících lesníků nahrazovat chřadnoucí smrk nepůvodní douglaskou. Na jedné straně hájí vysazování douglasky, na druhé straně propaguje, že regulace přírody ze strany člověka by měly být co nejmenší. Copak záměrné vysazování cizího druhu není regulace přírody?
KAREL PRACH
Celý článek najdete v LN.