Sucho je pro ekonomiku i životní podmínky zásadní hrozbou. Takovou, že i mnoho těch, pro něž je globální změna klimatu abstraktním tématem, přiměly stále častější období se slabými srážkami a jejich viditelné důsledky k přemýšlení o tom, zda se k přírodě chováme správně a zda namístě není změna. Hlasitý budíček je potřeba. Zároveň se ale stává zástěrkou, pod kterou zájmové skupiny schovávají své nároky na státní rozpočet.
O miliardy se hlásí majitelé lesů a nová koncepce státní lesnické politiky jim jde na ruku. Současná kůrovcová kalamita jim pak dává další munici. Zásadní novinkou, jež by se měla nově zrodit, je platba za hektar. Ideálem lesnické lobby je zjevně systém zavedený v zemědělství. Ostatně ministerstvo zemědělství by nové fondy také rozdělovalo. Částka by byla odstupňována podle toho, jak se vlastníci o les starají, jaké funkce plní. Šlo by o dotace „za poskytování celospolečenských funkcí lesů". Přitom už v platném lesním zákoně je celá jedna hlava věnována podporám hospodaření v lesích a peníze také do lesů tečou.
A ne malé. Například na tlumení aktuální kůrovcové kalamity si nestátní vlastníci lesů jen za loňský a letošní rok mohou nárokovat až 2,5 miliardy korun.
Luděk Vainert
Celý článek najdete v HN.