Během roku 2017, tedy ještě před příchodem nejhorší kůrovcové kalamity a definitivním propadem cen, české lesnictví za dříví utržilo skoro 27 miliard korun.
A ve stejný rok se v našich lesích nasbíralo hub a borůvek, brusinek, ostružin, malin a bezinek za necelých sedm miliard.
Je to menší částka. Nicméně rozdíl není tak velký, abychom lesní plody – když přímořské národy konzumují své fruits de mer, máme my vnitrozemci fruits de la foret? – jenom odkazovali kamsi do poznámek pod čarou. Les neslouží pouze k pěstování dříví, a to ani měřeno veskrze finanční perspektivou.
Součástí středoevropské identity je zvyk volného vstupu do krajiny. Lesy v ní nejsou exkluzivně oploceným vlastnictvím. Každý má právo v nich chodit na výlet, sbírat houby nebo klestí. Když rakousko-uherští zákonodárci tuto klauzuli schvalovali, nevytvářeli novou velkorysou výsadu, která by brala na vědomí rostoucí poptávku po rekreaci. Naopak: navazovali na staletí venkovské paměti.
VOJTĚCH KOTECKÝ
Celý článek najdete v Respektu.