DISKUSE
Občas vzpomínám, jak jsme na základce nadšeně recitovali životem ztrápeným důchodcům. Utkvěl mi jeden verš Jana Nerudy, chudák netušil, k čemu bude propůjčen: „Čas oponou trhnul a změněn svět!" Obávám se, že už v tom zas lítáme. Respektive, jak se také skandovalo za komunistů: „Postaru se žít nedá!" Zůstanu u milovaných lesů, o tomhle aspoň můžu říkat, že tomu rozumím. Všichni je máme rádi, byť si je každý představujeme trochu jinak.
Obecná představa lesů, která proniká i do různých současných konferencí pořádaných dřevozpracujícím průmyslem, je, že Les je místo, kde roste dřevo!, s veškerou unifikací z toho plynoucí. A teď se podívejte do ekonomických rubrik, jak se vyvíjí výkupní cena jehličnaté kulatiny, která tvoří páteř ekonomiky lesních majetků (pokles snad na 40 procent předkalamitního stavu), a cena výrobků ze dřeva (bez významných změn). Máte pocit, že náš dřevozpracující průmysl se svým zanedbatelným procentem HDP potřebuje lesy v České republice jako obnovitelný zdroj suroviny pro svou výrobu? A že pro tento zdroj něco dělá, kromě toho, že si na jeho potížích vylepšuje svou ekonomickou situaci?
A hlavně nás přístup k lesům především jako ke zdroji obnovitelné suroviny přivedl tam, kde právě teď jsme a ještě nějakou dobu budeme. Snahy o co největší efektivitu pěstění lesů vedly k tomu, že jsme místo listnatých či smíšených lesů pěstovali smrkové či borové monokultury. Při této změně dřevinné skladby se nepočítalo s případnými změnami klimatu a tudíž s odlišnými podmínkami pro další pěstování. Ostatně už dávno před kalamitou byly náznaky, že je něco v nepořádku. Pokud tzv. nahodilé těžby (tedy těžba různě poškozených stromů) přesahovaly 50 procent z celkových těžeb, byl to signál, že modely pěstování lesů nejsou nastaveny správně a my nejsme vzhledem k vnějším podmínkám schopni dopěstovat porosty do stanoveného věku. Ale i nadále jsme byli přesvědčováni, jak je pro národní hospodářství potřeba pěstovat smrk, kde to jen trochu jde. A žijeme v iluzi, že vlastníci lesů jsou schopni si zajistit dostatek prostředků na svou činnost z prodeje dříví, které vypěstují. A že budou společnosti zadarmo poskytovat řadu užitků, ať je to možnost rekreačního vyžití, ochrana půdy, která je prokypřena kořeny, tudíž lépe zadržuje vodu, klimatickou funkci, význam pro biodiverzitu a já nevím co všechno. Společnost si zvykla na to, že lesy a jejich vlastníci jí to poskytnou zadarmo a ještě budou trestáni daní z nemovitostí za to, že lesy vlastní. A teď, když cíl pěstování lesů spočívající především v maximalizaci ekonomického efektu se ukazuje jako neudržitelný, vymýšlíme, jak dále pěstovat smrk, nově pak douglasku, aniž by si někdo z povolaných anebo otitulovaných připustil, že si zaděláváme na další problémy.
DUŠAN UTINEK
Celý článek najdete v LN.