Je jedinečná svou polohou i příběhem, minulý týden v záplavě zpráv o epidemii trochu zanikl i její obrovský úspěch v anketě Evropský strom roku. Chudobínská borovice nechala daleko za sebou všechny soupeře.
Vyhrála možná i proto, že nejde jen o strom jako takový: připomíná i osud vesničky Chudobín, která zanikla s dostavbou Vírské přehrady a dnes leží na jejím dně.
S podporou místních spolků, obcí Vír a Dalečín a města Bystřice nad Pernštejnem ji do ankety Strom roku přihlásil Milan Peňáz, který si na údolí Svratky dobře pamatuje ještě z dětství.
V Chudobíně žila jeho babička, narodila se tam jeho maminka a dnes sedmaosmdesátiletý Milan Peňáz tam prožil několik dětských let a také jeden celý válečný rok. „To mi už bylo dvanáct let a denně jsem chodil sedm kilometrů z Chudobína do měšťanky ve Víru. I přes válečné události to byla asi nejkrásnější léta mého života. Babiččina chalupa blízko řeky, spousta ryb, krásné koupání. Pro mě i většinu lidí, co tam žili anebo ta místa znali, byl zánik Chudobína velké trauma. Vzpomínky nádherné, zapomenout nelze. Přežila vlastně jen borovice a stala se pro mě milou památkou na tuto vesničku.
* LN Vedla tehdy k ní nebo kolem ní nějaká cesta?
Zatímco dnes vede zpevněná cesta a cyklostezka po pravém břehu, v době před vybudováním Vírské přehrady vedla vozová cesta z Dalečína přes Chudobín a osadu Hamry do Víru po levém břehu Svratky. Přímo pod naší borovicí cesta tvořila zákrut a za ní byl na řece hamerský splav s náhonem na někdejší železářský hamr a později na turbínu textilní továrny v osadě Hamry.
* LN Jak to tam tehdy vypadalo?
Místo pod borovicí, hamerský splav, říční ostrůvky, květnaté louky – to bylo jedno z vůbec nejkrásnějších a nejromantičtějších míst Svrateckého údolí mezi Štěpánovem a Dalečínem, kdysi označovaného jako Českomoravské Švýcarsko. Šlo také o velmi oblíbené místo četných turistů a letních hostů, kteří Chudobín v období první republiky i během války s oblibou navštěvovali.
Celý článek najdete v LN.