Alojzov – Všeobjímající vůně čerstvé pryskyřice smíchaná s dýmem ohňů.
Práce v lese neustává ani v době koronavirové pandemie. Čistit, prořezávat a těžit se může pořád. Lesní dělníci se navíc na čerstvém vzduchu a v lůně přírody nemusejí obávat planetu ničící nákazy.
V lese je pořád co dělat. „Současná situace se zatím nijak extrémně lesních prací nedotýká. Práce je tu dost, navíc lidé dělají v malých skupinkách, takže se neporušuje nařízení vlády. Kromě toho nám přeje také počasí, které je příhodné pro vyklízení lesa," říká Radomil Holík, který denně pracuje v lese mezi Alojzovem a Křenůvkami a dodává k možné hrozbě nákazy: „Myslím, že se bát opravdu nemusíme.
Tady v lese jsme od sebe několik metrů daleko."
Omezení musejí snášet těžaři. „Jelikož se zastavily pily, tak není kam ze skládek odvážet kulatinu. Není pro koho těžit," říká lesník Holík a pokračuje: „Já momentálně servisuji. Normálně jezdím na na vyvážecím stroji, který čistí les od klestu. Protože je ale porouchaný, tak se věnuji náhradní činnosti, kterou je úklid lesa po těžbě." V alojzovském lese je po nedávné těžbě opravdu co uklízet. „Je to tu po zásahu z nahodilé těžby. Byly tu sto dvacet let staré borovice, které byly napadené kůrovcem. Ty se vytěžily těžkou technikou, po níž zůstaly zlomce, větve a další nepořádek. Ten je potřeba uklidit," popisuje pracovní činnost Radomil Holík a doplňuje: „Takto vymýcená místa se musejí vyčistit, aby se mohly dosadit novými stromky. Mladé stromky se musejí opatrovat, aby nezarůstaly trávou. Dělá se to křovinořezy a těm by větve vadily."
Lesáky v současnosti trápí nedostatek lidí. „Tím, jak se uzavřely hranice, jsme přišli o levnou pracovní sílu. Některé lesní společnosti tak podobné činnosti musely pozastavit," podotýká na závěr Radomil Holík.