Je tepleji. Debatovat o tom můžeme do aleluja, ale fakt, že tepleji skutečně je, neokecáme a nepřesuneme protiargumenty do ztracena. Co na to lesní správa (pro zjednodušení mé obecné označení pro všechny vlastníky lesa, prosím)? Nic. Kalamita kůrovců? Nic. Ano, volání po tom, aby lidé přispěchali zachránit les sázením semenáčků. I přihlásil jsem se, má to přeci smysl. A začala obnova lesa.
Dovezli nás na místo. Vozidlo s pohonem na všechny čtyři vyzvrátilo ze své korby vedle vymýcené paseky balíky smrčků svázaných po pětadvaceti kusech a nás, sazeče. Instrukce jednoduché. Tady máte motykosekeru. Vykopat díru, vložit do ní jeden semenáček, zahrnout díru, zašlapat nohou. Udělat od zasazeného semenáčku krok, vykopat díru, vložit semenáček,... A tak neustále dokola. Po zasazení padesáti stromků začínáte cítit záda. Vzpouzejí se, brání, hudrají a nadávají. Po stovce zasazených stromcích se k nim přidáte a nadáváte také.
Celý článek najdete zde.