Chceme řešit společné problémy lesnicko-dřevařského sektoru

Ing. Libor Vaněček (nar. 1957) - absolvent Lesnické fakulty VŠZ Brno - 1981–1984 – pěstební inspektor LZ Rumburk  - 1984–1988 – technolog PŘ Severočeských st. lesů Teplice - 1988–1992 – ekonomický manažer LZ Rumburk - od 1992 – generální ředitel a člen představenstva UNILES, a.s.

Vznik LDK ČR

 

 

Impulzem byla snaha spojit sdružení, která reprezentují určitý segment lesnicko-dřevařského sektoru, abychom získali celé portfolio komplexu a mohli efektivně hledat řešení společných problémů. Máme pocit, že doposud si každý segment hájil zejména své spíše úzké zájmy a zájem celého sektoru se často ztrácel.

LDK ČR chce řešit věci, v nichž bude celý komplex lesníků, dřevařů i vlastníků za jedno. Státní vlastníci již jsou členy LDK a intenzivně jednáme o vstupu se SVOL a s dalšími zástupci vlastníků. Chceme, aby výstupy z komory řešily lesnicko-dřevařský sektor jako celek.

 

 

Ano, ale nebráníme se ani vstupu obchodních nebo jiných právnických subjektů. Zájem o vstup do LDK projevily střední i vysoké školy a nyní společně zvažujeme jejich zapojení do systému. Cílem je, aby to spektrum zastoupené v LDK co nejvíce odráželo všechny subjekty vyskytující se v tuzemském lesnicko-dřevařském sektoru.

Pro nás je nyní prioritou ještě více rozšířit členskou základnu a zároveň zahájit dialog se státní správou o tom, že je třeba skutečně definovat lesnickou a dřevařskou politiku a vnímat komplex trošku jinak než doposud.

 

 

Podstatným společným tématem je určitě deficit zřetelné státní lesnické politiky. Všichni, které jste zmínil v otázce, by si přáli, aby stát dlouhodobě definoval koncepci nakládání s lesy, aby jednotlivé politické reprezentace neobracely některé principy lesního hospodářství o 180 stupňů, což se v posledních letech poměrně pravidelně dělo. Příkladem jsou tendry Lesů ČR nebo systém dotací.

Máme také pocit, že nikdo důsledně nehájí zájmy českého lesnictví a dřevozpracujícího průmyslu v Bruselu. Nechci se dotknout jednotlivých europoslanců ČR, ale chybí tu organizace, která by zájmy LDS hájila v EU. Naší snahou je, abychom se přes Agrární komoru dostali opravdu až do Bruselu k lobbingu za české zájmy.

Další oblastí jsou řekněme zdánlivě podružné cíle. Domníváme se, že zde není řešeno mnoho drobných věcí, ve kterých ale existuje shoda. Příkladem může být české účetnictví, v němž se lesní porosty neodepisují, jsou pořizovány s půdou jako neodepisovaná položka. K řešení je určitě také problematika živností v LH. Všichni si stěžují na nárůst úrazovosti živnostníků, přitom se jedná o živnosti volné. Rádi bychom se vyjadřovali k tomu, zda to je správná cesta.

A takovýchto drobností je celá řada. Členská základna se bude snažit problémy definovat a hledat společná řešení.

 

 

 

Agrární komora je zřízena zákonem, což jí dává mnohem lepší pozici při vyjednávání se státními institucemi. My si navíc myslíme, že mnoho problémů v lesnictví a dřevařství přímo souvisí s venkovem. Vidíme, že spojka mezi zemědělstvím a lesnictvím, potažmo dřevařstvím, je právě to, co se odehrává na venkově. A my bychom i vůči politické reprezentaci chtěli zesilovat důraz na to, že řešíme zejména situaci na venkově. Drtivá většina pracovníků v lesnictví i zemědělství je z venkova.

 

 

V zahraničí je to různé, ale Česká republika je unikátní svým vysokým podílem státního vlastnictví lesů. Řada sousedních zemí vlastně nemá naše problémy, protože jejich lesní majetky jsou rozdrobeny a méně závislé na chování státu.

 

 

Myslím si, že je to špatně a nevidím v tom žádnou logiku. Celý lesnicko-dřevařský sektor by měl být v jednom resortu. Je to jedna z věcí, které budeme chtít diskutovat jako první.

Jak hodláte docílit toho, aby zástupci státu viděli ve vytvoření strategie sektoru prioritu?

Podstatné je již to, že jsme součástí AK, která je ze zákona partnerem při diskusi s ministerstvem, resp. s vládou. Jakýkoliv podnět vnesený AK je nuceno ministerstvo zemědělství projednávat. My jsme schopni na pravidelných setkáních tyto otázky nastavovat a současně se podílet na jejich konstruktivním řešení. Totéž se týká i Bruselu.

 

Členové Lesnicko-dřevařské komory ČR - Asociace lesnických a dřevozpracujících podniků (ALDP) - Společenstvo státních podniků spravujících lesy ve vlastnictví státu - Wotan Forest, a.s. - Uniles, a.s. - DYAS.EU, a.s. - Lesnická práce, s.r.o.

- Máte již nějakou představu témat, která by měla být v Bruselu komunikována? Na příkladu Nařízení o dřevu – EUTR je jasně vidět, že evropská legislativa nemusí být lokálně právě přínosná.

 

Ano, ono úspěchem může být i to, že některým plánovaným opatřením EU zabráníme - to vůbec nevylučuji. V tuto chvíli se  evropskými tématy intenzivně zabýváme. V současnosti není v lesnictví v Bruselu nic závazného, ale objevují se názory, že by měla vzniknout lesnická politika EU. Postupně se objevují dílčí materiály a z některých jde už nyní strach.

 

Situace lesnicko-dřevařského sektoru

 

V posledním období tří let byla situace na trhu s dřívím relativně dobrá a komplexu spíše pomáhala. Byl zájem o dříví,  dařilo se zásobovat výrobní kapacity a ty přitom dokázaly prodat svoji produkci. Nastavený systém soutěžení o lesnické zakázky státního podniku Lesy ČR ale vedl k neúměrně vysokým výkupním cenám dříví na pni, které začaly ohrožovat konkurenceschopnost celého českého sektoru. Tento vývoj destabilizoval zejména lesnické podnikatele, ale i řadu drobnějších dřevozpracovatelů. To bylo asi hlavním problémem uplynulého období. Pokud by destabilizace těchto subjektů pokračovala, ohrozila by i samotné vlastníky.

S novým vedením Lesů ČR se daří o těchto problémech diskutovat. Bohužel tendry, které aktuálně Lesy ČR vypsaly, jsou poznamenané minulostí, i když jsou v nich dílčí změny k lepšímu. Ambice všech by měla být, aby se pracovalo ještě na dalším uzpůsobení tendru.

Samotné téma tendru Lesů ČR ale vnímám pro LDK jako příliš detailní. LDK by se měla pohybovat v tématech strategií, koncepcí, legislativy a dílčí témata by měly řešit spíše jednotlivé profesní svazy, kterých se daná problematika přímo týká.

 

 

To je seriózní otázka, kterou nelze odmítnout s tím, že se jí nebudeme zabývat. Na druhou stranu jakýkoliv závěr v této oblasti by opravdu musel být učiněn konsensuálně napříč politickým spektrem. Úplně nejhorší, co by se mohlo stát, je, že někdo rozhodne, začne se privatizovat, přijde nová vláda, ta proces zastaví a ještě zpochybní a rozjedou se soudní spory.

Pakliže politická reprezentace jasně stanoví, co od lesů čeká, potom si dovedu představit, že se určitý podíl v řádech jednotek až desítek procent státních lesů podle předem připraveného scénáře rozprodá.

 

 

Ano, pozice LDK, potažmo AK, je intenzivně přesvědčovat politiky, aby takovéto materiály k projednávání vznikaly.

 

 

My bychom v první řadě chtěli využít odborníků z členské základny, proto vítáme aktivitu lesnických škol a výzkumných ústavů. Pokud usoudíme, že existují kompetentní odborníci, kteří nejsou z řad našich členů, budeme se snažit je angažovat. K tomu musíme vytvořit samozřejmě nějaký dostatečný rozpočet nebo grantový systém.

 

V tuto chvíli máme v rozpočtu počítáno pouze s členskými příspěvky a na nejbližším předsednictvu budeme řešit další možnosti financování, např. granty. Určitě bychom jejich prostřednictvím chtěli zvýšit přehled a informovanost o oboru. Jsem velmi překvapen, jak perfektním informačním servisem v zemědělství vládne AK. Každé předsednictvo má např. speciální informace o průběhu počasí a dopadech na zemědělské plodiny v ČR.

 

 

Rádi bychom, ale v tomto jsme tři míle za zemědělstvím a nechci tvrdit, že jsme schopni vše, co jsem zmiňoval, spustit naráz.

 

 

 

 

 

 

 

Způsob zadávání zakázky státních podniků a jeho hodnocení je předmětem maximální pozornosti jednotlivých členů LDK, přičemž jejich názory se mohou lišit. S ohledem na nedostatek času lze konstatovat, že tendr přináší jen dílčí změny proti předchozím. Na vyhodnocení oddělení PČ a TČ v pilotním projektu jsem zvědavý, ale osobně jsem přesvědčen, že oddělení těchto dvou činností je neefektivní. Právníci jsou poněkud rozpačití nad povinností prodat podíl smrkové kulatiny prostřednictvím aukčního portálu LČR. Ale to prezentuji pouze svůj pohled, nikoliv stanovisko LDK.

 

 

 

 

Opět mohu odpovědět pouze za sebe, nikoliv za LDK. Příjmy státu by se měly „nasypat na hromadu“ a potom zodpovědně posoudit priority jejich využití. Říkat, že co obor vygeneruje, má ten samý obor spotřebovat, je líbivé, ale svým způsobem nesmyslné. Odpovědný státní úředník, hospodář, by měl rozdělovat příjmy státu podle aktuální potřeby státu. Jsou bezesporu obory, které budou vždy mínusové, a obory, které budou vysoce plusové. Zisk vygenerovaný Lesy ČR by měl tedy z větší části končit ve státním rozpočtu. Rozhodně je nemají Lesy ČR ukládat u finančních institucí.

 

 

Jako komora jsme výši zisku Lesů ČR neřešili. Nepochybně se na něm projevuje jak vývoj cen dříví na trhu, tak monopolní pozice státu a určitá nejistota v souvislosti se způsobem zadávání zakázek a umisťování dříví na trhu. Kromě toho výše ročního účetního výsledku hospodaření je pouze jedním rozměrem hodnocení odpovědného a úspěšného hospodaření s lesním majetkem. Byli bychom rádi, kdybychom se od tohoto zjednodušeného pohledu dostali ke komplexnějšímu vyhodnocení z hlediska vývoje stavu majetku, investic do infrastruktury, podpory podnikání i zaměstnanosti, ale i dopadů na mimoprodukční funkce takto významného lesního majetku.

 

 

Žijeme uprostřed Evropy, jsme poměrně malým trhem a kolem nás vyrostlo mnoho zpracovatelských podniků, závislých na českém dříví. Každý, kdo by teď chtěl stavět v Česku větší pilu, by ukrojil těm okolním. Volání po plošném zvýšení zpracovatelských kapacit jen na území ČR je líbivé, ale nedává smysl. Jinou věcí je optimalizace zpracování dříví spočívající v logistice, tj. výstavbě provozů v lokalitách, kde nyní chybí, aby se podařilo dříví zpracovávat bez zbytečného převážení na dlouhé vzdálenosti. Bez ohledu na stát, v němž tato lokalita leží. Lesy jsou pro ČR strategickým zdrojem obnovitelné suroviny. Jsem přesvědčen, že cesta vede spíše přes deregulace a odstranění překážek pro podnikání a investice k přirozenému rozvoji zpracování s vyšším podílem přidané hodnoty.

 

 

 

Prodej dříví prostřednictvím veřejných trhů je normální reakcí na dominantní postavení státu jako vlastníka lesů. Za přirozenější považuji aukce těžebních zásahů nastojato. Lokální dražby by měly být přizpůsobeny strukturou dříví lokálnímu trhu – možnostem dřevozpracovatelů. V oblasti, kde všichni vyrábějí štípané palivo, nemá asi moc smysl nabízet smrkovou kulatinu.

 

 

Samozřejmě, že i toto je téma LDK ČR. Stěžejní je pro nás podpora spotřeby dřeva. Protože nárůst poptávky po výrobcích ze dřeva může v zásadě pomoci celému sektoru.

 

 

 

Situace v ČR se za posledních deset let zlepšila, ale podpora stále není dostatečná. Chybí zejména státní pobídky. Umím si představit např. zvýhodnění formou nižšího DPH na výrobky ze dřeva nebo restrikce podobně jako v případě igelitové versus papírové sáčky.

 

 

Zdravotní stav lesů vnímám pozitivně, a to zejména z hlediska vývoje. Prognózy z dob transformace LH, které strašily s tím, že tu bude za 10 let pustina a všechny porosty budou zničeny, se nepotvrdily. Naprostá většina českých lesů je v dobré kondici.

Domnívám se, že aktuálně preferujeme v hospodářských lesích až zbytečně vysoké zastoupení listnáčů a melioračních dřevin. Rovněž se obávám, že způsob této preference se neprojeví adekvátním způsobem. V hospodářských lesích by produkční funkce měla být posílena, měli bychom pěstovat dřeviny, o které mají dřevozpracovatelé zájem.

 

 

Agrární komora má mysliveckou komisi a máme ambici se do ní dostat. Nejdříve se musíme s výstupy této komise seznámit a pokusit se najít společné návrhy řešení, potom budeme prezentovat stanoviska LDK k této problematice.

 

 

 

Agrofert vnímá Agrární komoru pozitivně, jako organizaci, která by měla hájit zájmy zemědělských a potravinářských subjektů hospodařících aktivně. Tím, že má Agrofert i lesnickou a dřevařskou část, logicky hodnotí pozitivně i vznik Lesnicko-dřevařské komory.