Vytisknout stránku

Podle studie 28 institucí hrozí evropským pralesům zánik

Vedle starobylých katedrál má Evropa i pozoruhodné, avšak nedoceněné dědictví v podobě starých pralesů. Tyto původní krajiny, roztroušené na odlehlých kopcích a zalesněných údolích v mnoha zemích, představují „živý poklad“, jak uvádí vědecký pracovník Bill Keeton z Univerzity ve Vermontu.

Nová studie vědců z 28 institucí představuje první komplexní vyhodnocení stavu ochrany původních evropských pralesů a ukazuje, že mnohé z nich nejsou dostatečně chráněny a hrozí jim zánik. Po pětiletém shromažďování dat a mapování došel výzkumný tým k závěru, že evropské pralesy jsou ve stavu ohrožení a v mnoha z nich dochází soustavně k těžbě. Vědci se shodli na tom, že formální ochrana těchto pralesů by se měla stát prioritou pro jednotlivé země, aby splnily své cíle v ochraně klimatu a biodiverzity.

I když se mnoha pralesům dostává náležité ochrany, nalezli jsme též mnoho regionů, kde tomu tak není – především tam, kde jsou primární lesy dosud běžné,“ uvedl hlavní autor studie Francesco Sabatini z Německého centra pro integrovaný výzkum biodiverzity a Univerzity Martina Luthera v Halle-Wittenbergu. „A tam, kde jsou pralesy chráněny, je v některých případech úroveň ochrany nedostatečná a nezaručuje dlouhodobou ochranu,“ dodal.

Studie též poukázala na to, že zbylé pralesy jsou v Evropě rozmístěny velmi nerovnoměrně. „Některé regiony, obzvláště ve Skandinávii a Finsku i ve východní Evropě, mají dosud mnoho původních pralesů. Ale tyto země si často neuvědomují, jak unikátní jsou tyto lesy v evropském kontextu a jak důležitá je jejich ochrana,“ uvedl Tobias Kuemmerle z Humboldtovy univerzity v Berlíně. „Současně jsme byli šokování zjištěním, že existuje mnoho přírodních lesních typů v rámci Evropy, které již nemají ukázky v podobě původních pralesů, což se týká zejména západní Evropy,“ dodal. Evropská unie nedávno předložila novou strategii v oblasti biodiverzity do roku 2030, která zdůrazňuje hodnotu starých porostů – výsledky nové studie podle vědců poskytují hodnotné informace pro implementaci této strategie.

Dřívější výzkum stejného týmu ukázal, že v Evropě zbývá mnoho původních pralesů. „Nevěděli jsme, zda tyto zbývající pralesy reprezentují všech 54 lesních typů vyskytujících se v Evropě. A dále, kolik z každého lesního typu je chráněno? A kde je příležitost k obnově starých porostů?“ ptá se druhý autor studie Bill Keeton z Univerzity ve Vermontu. Pralesy jsou lesy bez známek lidské činnosti, kde ekologické procesy nejsou narušovány lidskými vlivy.

Pralesy a staré porosty představují velkou hodnotu pro biodiverzitu, pro zmírnění změn klimatu, boj s povodněmi a další ekologické funkce – a mají význam jako součást evropského historického odkazu vedle starobylých měst a katedrál,“ uvedl Keeton. V Evropě, kde tisíciletí využívání půdy pozměnila lesní krajiny, zbývá velmi málo takových lesů a ty se nacházejí převážně v odlehlých a relativně neproduktivních oblastech.

Studie též zjistila značnou nerovnoměrnost v tom, jak jsou tyto zbývající pralesy rozmístěny mezi jednotlivé lesní typy. Z celkového počtu 54 lesních typů, které vědci hodnotili, nemělo šest žádné ukázky v podobě starých porostů. U dvou třetin lesních typů dále zjistili, že staré porosty tvoří méně než jedno procento. A pouze deset lesních typů mělo více než polovinu starých porostů s náležitou ochranou.

Katedrála Notre-Dame vyhořela, ale bude obnovena. Nebude úplně stejná jako původní konstrukce, ale vrátí se nám jako inspirující místo pro reflexi a bohoslužby. Aktivní obnova pralesů je obdobná. Nevytvoříme zcela přesně to, co bylo v minulosti, avšak mnoho funkcí, jako je stanoviště pro biodiverzitu a místo ukládání uhlíku, se může vrátit,“ uvedl Keeton. Tobias Kuemmerle dodává: „Je zde velká příležitost pro obnovu původních pralesů i v rámci existujících chráněných území, což znamená, že nebude nutné redukovat plochu lesů určených pro produkci dřeva.“

Podle ScienceDaily (17. 9. 2020), David Sadecký
Ilustrační foto: pixabay.com

Líbil se vám článek?
(0 hlasů)