Na možnosti využití skupinové obnovy se ve svém výzkumu zaměřili vědci z Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně. Skupinová (neceloplošná) obnova je založená na výsadbě cílovými dřevinami do skupin, přičemž prostory mezi skupinami jsou ponechány zcela nebo částečně bez umělé obnovy. V minulosti byla tato metoda využívána jednak při obnově lesa na extrémních stanovištích, jednak pro obnovu lesa v horských oblastech. Skupinová obnova je vhodná především pro cenné listnaté dřeviny, jako je dub nebo javor. Na Slovensku jsou v současnosti testovány také modřín, jedle nebo buk; v horských oblastech najde uplatnění smrk.
Jako výplňové, byť z hospodářského hlediska ne nezbytné dřeviny se pro meziprostory uměle založených skupin doporučují rychle rostoucí dřeviny, např. třešeň nebo bříza. V případech, kdy se výsadba cílových dřevin provádí do existujících, mezernatých nárostů dřevin pionýrských (bříza, osika), která se svým charakterem blíží doplňování nárostů, najde uplatnění také buk. Limitním faktorem skupinové obnovy, ale i pomocných (výplňových) dřevin se přitom v konkrétních podmínkách ukázala zvěř. Výzkum v západní Evropě potvrdil perspektivu variant velkých dubových skupin (skupina asi 25 m2 a spon 1 × 1 m), naproti tomu hnízdové výsadby (malé na husto vysázené nebo vyseté duby, obvykle o velikosti kolem 1 m2) dubu se ukázaly jako neperspektivní. Vysoká hustota dubu ve vysázených hnízdech znamená vysoké náklady na obnovu, slabší tloušťkový přírůst, přeštíhlení dubu, a tedy i jeho nižší mechanickou stabilitu.
Javor klen, cenná dřevina našich lesů. Foto: Jan Řezáč
Přednosti skupinové obnovy jsou jednak biologické – ponechání části prostor holiny pro přírodní procesy a s ním spojený nárůst biodiversity, jednak ekonomické – snížení nákladnosti obnovy. Umělá obnova je finančně náročnou položkou lesního hospodářství, kde k nákladům na sadební materiál a výsadbu přistupují náklady na ochranu nově založených porostů.
Dle konkrétních podmínek a dřevin jsou významnými nákladovými položkami ochrana proti zvěři a buřeni. Převažujícím způsobem individuální ochrany proti zvěři je použití plastových chráničů – tubusů z polypropylenu nebo polyetylénu. V našich podmínkách se osvědčují u výsadeb řady druhů listnáčů, např. dubu nebo javoru. Výhodou tubusů je kromě ochrany jednotlivě vysázených i přirozeně zmlazených rostlin po ploše porostu také stimulační vliv na výškový růst. Efektivnost této metody závisí především na výběru vhodného typu chráničů a správném technologickém postupu při jejich použití.
Samotný výzkum byl realizován na dvou pokusných plochách. Plocha Soběšice II vznikla jako poloprovozní výsadba a nachází se na polesí Vranov ŠLP Křtiny. Po nahodilé těžbě a vzniklé holině o velikosti asi 0,15 ha zde byly na jaře r. 2013 založeny dvě varianty – celoplošná a skupinová výsadba javoru klenu. Plocha Tipeček je na polesí Habrůvka ŠLP Křtiny a vznikla v roce 2010 za účelem porovnání odlišných způsobů obnovy lesa po kalamitách. Skupinová obnova zde byla založena na jaře v roce 2015 do již existujícího mezernatého nárostu břízy.
Skupinová výsadba javoru klenu do mezer mladého porostu břízy na ploše Tipeček. Foto: Antonín Martiník
Na pokusných plochách bylo při skupinové obnově vysázeno přibližně pouze 30 % stromků javoru klenu v porovnání s celoplošnou obnovou. Jinak řečeno, lze tímto postupem obnovit při stejné spotřebě sadebního materiálu více než trojnásobek plochy vysázené celoplošně. Přitom experiment byl postaven na předpokladu dosažení srovnatelné hodnotové produkce s celoplošnou obnovou v mýtním věku porostu. Hodnocení mortality vysázeného javoru ukázalo na celkově nízké a pro obě varianty srovnatelné hodnoty.
Přesto, že je hodnocení kvality nového porostu ještě předčasné, výsledky naznačily srovnatelný hodnotový potenciál javoru rostoucího ve skupinách a celoplošně. Tyto výsledky jsou ve shodě s předběžnými poznatky zjištěnými pro porosty dubu založené metodou velkých skupin. Daná problematika ovšem vyžaduje dlouhodobé opakované šetření a podrobnější analýzu prostorového rozmístění kvalitních javorů nejen ve skupinách, ale i na celoplošné výsadbě.
V meziprostorách vysázených skupin se řídce vyskytovaly přirozeně obnovené duby, habry a případně další dřeviny. Na rozdíl od celoplošné výsadby, kde je výskyt ostatních dřevin často znemožněn důslednou péčí o kultury a v pozdějším věku i značnou kompeticí celoplošně vysazeného javoru, lze u skupinové obnovy očekávat vyšší biodiverzitu, a tedy i stabilitu nově vzniklého porostu.
Snížení nákladnosti u skupinové obnovy bylo v konkrétních podmínkách doprovázeno zvýšeným podílem nákladů na ochranu proti zvěři. Při skupinové neceloplošné obnově lze očekávat vyšší atak zvěře na vysázené stromky, a je tak nezbytné věnovat výsadbám rostlin potřebnou péči. Dlouhodobým řešením dané problematiky by mohla být úprava stavu zvěře, krátkodobým řešením je volba vhodné ochrany proti zvěři. Jako optimální metoda se přitom jeví intenzivní mechanická ochrana (např. již zmiňovaný tubus) u vysázených javorů v centru skupin a extenzivní ochrana javorů (nátěr) na perifériích skupin. Za významný limitní faktor širšího uplatnění skupinové obnovy se považuje riziko, že v důsledku úhynu nebo poškození bude počet cílových stromů klesat pod optimální úroveň. To však může platit i pro standardní celoplošnou výsadbu.
Antonín Martiník, jeden z řešitelů shrnul získané poznatky: „Výsledky experimentů naznačily, že v iniciálním stadiu nemá skupinová výsadba praktický vliv na mortalitu a kvalitativní růst vysázeného javoru klenu. Budoucí vývoj založených porostů je v současnosti těžko předvídatelný, přesto nic nenasvěcuje tomu, že by takto zakládané porosty vykazovaly celkově horší jakostní znaky. Zásadním faktorem většího uplatnění této metody je způsob ochrany proti škodám zvěři, tedy správný management zvěře. Jako perspektivní a ekonomicky opodstatněnou metodu můžeme doporučit kombinaci mechanické a chemické ochrany vysázených rostlin ve skupinových výsadbách.“
Celý článek „První poznatky ze skupinové obnovy javoru klenu v oblasti rozpadu nepůvodních jehličnatých porostů“ je možné stáhnout zde
TZ VÚLHM
Komentáře
Jasně, pokud máme třtinu jako na snímku, je možná jen výsadba.
Tam, kde je zem z různých příčin ještě holá, je klenový výsev ekonomicky snad ještě lepší jak bříza.
Ideální čas je podzim a celá zima bez sněhu - semeno musí zvlhnout a projít mrazem. Ideální "skupinový výsev" je do kamení či štěrku, nebo vývratu, nebo rygolu po vyvážečce. Nejlíp klíčí v kamení či v hodně kamenité půdě.
Semeno stačí sebrat a jak je poházet po ploše.
Lze to jak na holině, tak v zastínění.
A je hotovo. Na jaře vadí jen mrazíky v době klíčení.