Obří dřevařský závod vyrostl mezi Ptením a Ptenským Dvorkem v polovině osmdesátých let minulého století a stal se jedním z nejvýznamnějších zaměstanavatelů na severu Prostějovska.
Přechod z plánovaného socialistického hospodářství do kapitalismu nebyl jednoduchý. Pila Javořice byla dokonce jednu chvíli zavřená a z klinické smrti se dostala před osmi lety. V současnosti je jedním z největších zpracovatelů kulatiny v republice a zaměstnává ke dvěma stovkám lidí z blízkého okolí.
Nabídka Jana Vařeky, ředitele Pily Javořice, k návštěvě „jeho" podniku byla zajímavá a samotná exkurze předčila očekávání. První zastávkou v někalikahektarovém areálu bylo prostranství před prodejnou dřevěných produktů. U dva metry vysoké hromady štípaného dříví razil novotou vonící stroj. „Jedná se o štípačku dříví rakouského výrobce. Zájemcům nabízíme naštípané měkké i tvrdé dřevo v sypaných prostorových metrech," vysvětlil první průvodce Josef Šimek.
„Loni jsme otevřeli prodejnu drobných produktů na bázi dřeva. Letos jsme do nabídky přidali štípané dříví. Je to svým způsobem taková reakce na kůrovcovou kalamitu. Ta postihuje nejvíce právě Olomoucký kraj. Topení dřevem je nejekologičtější a nejlevnější, navíc se jedná o obnovitelný zdroj," doplnil Vařeka.
Následně jsme se přesunuli do další části pily. Fronta stojících nákladních aut čekala na vyložení svých nákladů kulatiny. „Kulatina jsou ty kmeny, které vidíte na valnících," říká další průvodce Stanislav Šafář.
Mohutné kmeny jsou zvedány technikou a nakládány na obří kovové stoly s pásovými přepravníky. Ty posunují kmeny k prvnímu technologickému uzlu. „Tady se kmeny měří a zbavují kůry," dodává dy Šafář.
Odkorněná kulatina putuje dále, je posouzena z hlediska kvality a dále se třídí dle průměru a délky.
Některé kmeny jsou vyřazeny, například k rozštípání, většina se skladuje dle sortimentu a následně se ke každé zakázce hledá nejvhodnější rozměr suroviny. „Vyrábíme kompletní stavební sortiment.
Trámy, prkna, fošny nebo latě," říká Šafář.
Sledovat celou technologii přerodu hrubého poraženého stromu na řezivo o pěticentimetrové dimenzi zabere člověku zhruba hodinu času, přičemž každý kus běží výrobním procesem rychlostí asi padesáti metrů za minutu.
Celý provoz je prodchnut nezaměnitelnou vůní dřeva a všudypřítomnými jemnými pilinami. V Javořici nechybějí ani obří sušárny. „Zákazníci chtějí stále více předsušené řezivo. Dokážeme jim vyhovět. Kapacitu máme velkou," vyzdvihl moderní vybavení Stanislav Šafář.
Zajímavostí je, že se z dovezené kulatiny zpracuje absolutně všechno. Nazbyt nepřijde kůra, štěpka ani piliny. „Například ze štěpky se dnes namísto celulózy vyrábí viskóza, kterou nelze rozeznat od suroviny vyrobené z bavlny. Veliký podíl dřevní hmoty tudíž končí v oděvním průmyslu, ze štěpky se vyrábějí bundy," šokuje myslu, Šafář.
Více než hodinu a půl trvající prohlídka končí u balící linky a zanechává ve mě hluboký dojem. Dozvídám se například, že prkno se odborně nazývá řezivo.
