Zdroj: Lidové noviny
Datum: 08.09.2007
Autor: Eva Hníková
Rubrika: Věda - příloha
Vědci občas cíleně zapalují les, aby ho uchránili před nekontrolovatelným šířením ničivých plamenů
Oheň nemusí rostlinám a živočichům jen škodit.
Mnohým ekosystémům prospívá, a pro některé je dokonce životně důležitý. Spáleniště, kam člověk dohlédne, zničené vesnice, několik desítek mrtvých. Tak vypadají následky rozsáhlých lesních požárů, jež v uplynulých dnech sužovaly Řecko i další státy.
Nejhůře postižené oblasti se budou z řádění ohnivého živlu vzpamatovávat možná i několik desetiletí. Jak se postupně ukazuje, stojí za vznikem většiny požárů lidé, kteří je úmyslně založili.
Oheň však nemusí pro les a další biotopy znamenat automaticky jen zkázu. Ba právě naopak. Četné vědecké výzkumy naznačují, že plameny na sebe mnohdy berou roli zázračného životabudiče.
Podle studie, kterou v červenci zveřejnil Světový fond na ochranu přírody (WWF), je například fungování téměř poloviny všech světových ekosystémů závislé na ohni, případně je jím alespoň z části ovlivňováno. Požáry tak mají třeba v afrických a australských savanách, tajze, na rašeliništích nebo v lesních porostech na jihovýchodě Spojených států pro rostliny a živočichy stejný význam jako déšť nebo sluneční svit.
Každé "narušení" (z anglického disturbance), které v ekosystému způsobí oheň nebo třeba vichřice, povodeň či masivní pastva, ho vlastně "zmlazuje". Dojde tedy k návratu na počátek vývoje. "Narušení" tak v malém měřítku může napomáhat zdravé dynamice, obnově ekosystému, popisuje profesor Pavel Kovář, děkan Přírodovědecké fakulty UK.
Kalorická bomba zajistí kvetení
A jak v praxi vypadá blahodárný účinek plamenů? Požár sežehne "zasloužilé" dřeviny, a vytvoří tak prostor pro růst "nováčků". Plameny lokalitu zpravidla dokonale "vyčistí". Spálí vrstvu větví a humusu, což umožní lépe zvlhčit půdu. Do ní se také díky hoření uvolní živiny nahromaděné v biomase. Vzniklou "kalorickou bombu" si v jižní Africe dovedou vychutnat třeba cibuloviny. Některé z nich dokonce kvetou výhradně po požárech, uvádí časopis Živa.
Dopady ohně na životní cyklus rostliny však mohou být ještě výraznější. Teprve vysoké teploty, případně i kouř, které má na svědomí požár, nastartují klíčení semen některých rostlin. K semenům se vlastně dostává zpráva: Hustá vegetace je pryč, máte šanci se prosadit, připravte se na růst.
"Šišky některých exotických borovic nebo i sekvojovce obrovského, známého mamutího stromu z pacifické oblasti Severní Ameriky, se otevírají, až když přejdou určitou zvýšenou teplotou," popisuje profesor Vilém Podrázský, děkan lesnické a environmentální fakulty České zemědělské univerzity. Zmíněné borovice dokonce tvoří na jednom stromě najednou několik druhů šišek, takže jsou přizpůsobeny na obě varianty dalšího vývoje porostu: "katastrofickou" i "normální". Podle některých hypotéz mohou požáry přispívat i ke zvyšování druhové variability. Oheň totiž občas rozdělí souvislou oblast na několik izolovaných částí. Populace na nich usazené se začnou vyvíjet samostatně. Tím to ale zdaleka nekončí. Šíření ohně je totiž občas řízeno samotnými rostlinami. Australské blahovičníky například vylučují vysoce hořlavé silice, které za horka promění vzduch v silně vznětlivý aerosol. Jeho prostřednictvím do určité míry regulují sílu požárů i tempo jejich postupu krajinou. Oheň musí být dostatečně silný, aby se lokalita "pročistila", zároveň by však měl krajinou "uhánět" takovou rychlostí, aby vysoká teplota rostliny nepoškodila. Zásah člověka do krajiny ale mnohdy tuto velmi jemnou rovnováhu nenávratně naruší.
Některé rostliny savan nebo třeba tajgy se dovedou častým lesním požárům přizpůsobit. "V našem klimatickém pásmu však není velkoplošný požár obvyklý a zdejší ekosystémy na něj tudíž nejsou adaptované," upozorňuje profesor Kovář. S tím souhlasí také Vilém Podrázský: "Ve středoevropských podmínkách neznáme větší přizpůsobení hlavních lesních dřevin požárům. Snad jen borovice lesní vykazuje určitou odolnost vůči ohni."
Podhoubí pro rychlé šíření ohně
Podle údajů Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) vypukne ročně ve středomořských lesích na 50 tisíc požárů a je při nich zničeno 800 tisíc až milion hektarů porostu, což odpovídá téměř rozloze Kréty nebo Korsiky. Mezi nejohroženější státy patří Španělsko, Portugalsko, Itálie a právě Řecko. Experty v posledních letech děsí zvláště rostoucí počet ohňů, které se šíří po rozlehlých oblastech. Od šedesátých let minulého století se průměrná plocha poničená ročně požáry zečtyřnásobila, píše se ve studii WWF.
Skutečnost, že se lesní požáry stávají hrozivějšími a většími než dřív vůbec nepřekvapuje Johanna Goldammera z Ústavu Maxe Plancka pro chemii v Mohuči a z univerzity ve Freiburgu, který se jejich zkoumáním dlouhodobě zabývá. Stále více lidí opouští venkov, zemědělské usedlosti zůstávají osiřelé. Obdělávaná pole, která v minulosti sloužila jako přirozená bariéra šíření ohně mezi jednotlivými úseky lesa, leží ladem a postupně zarůstají. Podle Goldammera tak usnadňují šíření ohně.
Během posledních let se výrazně proměnily také samotné lesy. "Téměř nikdo už nesbírá dřevo na topení," stěžuje si Goldammer. Uschlé větve se hromadí a představují ideální "podhoubí" pro postup plamenů.
V českých podmínkách nelze podle profesora Podrázského uvažovat o významnější roli uschlých stromů, pokud se vyskytují jednotlivě. "Na velkých plochách ale nebezpečí výrazně roste, nejen kvůli nahromaděné hmotě, ale i kvůli vyššímu proschnutí půdy a humusu v uschlých porostech," poznamenává Vilém Podrázský.
"Obecně platí, že jehličnany hoří lépe než listnáče, konkrétně pak záleží na obsahu pryskyřice ve dřevě. Čím je jí více, tím rychleji dřevina hoří," poznamenává Petr Kopáček z Hasičského záchranného sboru ČR. Podle profesora Podrázského bývají smrkové porosty ovšem zase celkově vlhčí.
Od bohatého porostu k rumišti
Smíšené lesy odolávají požárům lépe než monokultury, tedy porosty stejného druhu a stáří.
"Řecké lesy jsou pod obrovským tlakem člověka od antiky, možná ještě déle. Až do poloviny 20. století se ve velkém kácely bez následného zalesnění. Za jejich devastací stojí především pasení koz a ovcí," vysvětluje Vilém Podrázský. Krásné bílé skály a hory jsou výsledkem totálního narušení ekosystému a obrovské půdní eroze.
"O původním složení lesů můžeme mít různé představy, zřejmě je tvořily rozličné druhy dubů a doprovodné dřeviny, na suchých místech pak borovice. Ve výše položených oblastech přistupovaly různé druhy jedlí nebo třeba cypřiše," odhaduje profesor Podrázský. Zachované lesy přírodnějšího charakteru nejsou podle něj příliš reprezentativní - dnes je totiž najdeme v hůře přístupných a méně klimaticky příznivých oblastech. Rozkládají se na netypických lokalitách a jsou málo významné i plošně.
"Oproti původním druhově pestrým lesům jsou ty dnešní druhově chudší a také strukturně jednodušší," poznamenává Pavel Kovář. V náhradních porostech, které se navíc v suchém klimatu tvoří poměrně dlouho, dominují husté tři až pět metrů vysoké keře. Konkrétně v Řecku se jim říká frygana, jinde ve Středomoří macchie nebo garrique.
"Na některých místech však půda vůbec nezůstala, v okolí skal se uchytila jen sporadická vegetace, která se podobá spíše rumišti. Pokud se daří obhospodařovat kulturní lesy, dominují v nich preferované dřeviny, například borovice," poznamenává profesor Kovář.
O nevýhodnosti vysazování monokultur svědčí i příklad Portugalska. Korkové duby, které dobře odolávají ohni, byly postupně nahrazeny eukalyptovými monokulturami a země se kvůli tomu dostala na jednu z čelných příček žebříčku poměřujícího rozsah lesních požárů.
"Pro snížení rizika šíření požáru je přínosná větší diverzita lesa, ať již druhová, nebo věková a prostorová. Také uspořádání cest a vodních ploch může dosti významně ovlivnit šíření ohně a možnosti hasičů," poznamenává Vilém Podrázský.
Zákeřné plameny v korunách
Odborníci rozlišují tři základní typy lesních požárů. Naprostá většina z nich v našich zeměpisných šířkách spadá do kategorie pozemních požárů. "Oheň se šíří pouze po vrchní vrstvě odumřelé vegetace, hrabankou, trávou, mechem, zachvacuje nižší části kmenů stromů a nad povrch půdy vystupující kořeny," vysvětluje Petr Kopáček.
Někdy se však objevují i nebezpečnější požáry - podzemní, nebo dokonce korunové. Při prvně jmenovaných hoří rašelina nebo vrstvy hlubokého humusu, uložené pod rozsáhlými lesními celky. Přitom se obnažují a ohoří kořeny stromů. "Oheň se šíří pod zemí, což ztěžuje jeho likvidaci," vysvětluje Petr Kopáček. Hrozí také, že plamen "vykoukne" na nečekaném místě.
Jen zřídka podle názoru Petra Kopáčka hasiči bojují s korunovým požárem, kdy hoří větve stromů. Jde o nejnebezpečnější typ s největší rychlostí šíření. Korunové požáry vznikají mnohdy v horských lesích při šíření ohně vzhůru po příkrých stráních, upozorňuje dále Kopáček. Do značné míry napomáhá jejich vzniku silný vítr.
"Přízemní požáry, likvidující živou hmotu podrostu a mrtvý pokryv humusu, mohou mít preventivní vliv na zabránění těžkým totálním ohňům," podotýká Vilém Podrázský. Experti je například v severských lesích na jihovýchodě Spojených států často i uměle vyvolávají a řídí. Práce však vyžadují speciálně proškolený a vybavený personál. "Sám jsem takové školení na Floridě prodělal," vzpomíná profesor Podrázský.
Popsané řešení vítá i Johann Goldammer. Kontrolovaný požár spodního lesního patra odstraní odumřelé větve a křoví, porost se tak nemůže stát ohnivým mostem, který by umožnil přesun plamenů do korun stromů. Kdyby po této ozdravné kůře začal les skutečně hořet, měl by oheň méně potravy a vzrostlé stromy by zůstaly ušetřeny.
Chování lesního porostu lze zjednodušeně modelovat: Představme si šachovnici čtverců, kde v každém nich roste vždy pouze jediný strom. Jestliže na libovolném vypukne "požár", budou se plameny šířit na sousední obsazená políčka. Napadnou tedy okolní stromy. Pokud dlouho nehořelo, zachvátí oheň klidně i celou šachovnici. Jestliže však jsou lesní požáry obvyklým jevem, nemají se plameny kam šířit a rychle uhasínají.
Požárů neubude
Nina Griesshammerová z WWF věří, že velké části požárů lze zabránit jednoduše proto, že je má na svědomí člověk. Zhruba jen čtyři procenta vznikají přirozeně, například po zásahu bleskem, jinak stojí za jejich založením lidé, ať už jde o nehodu, nebo úmysl.
Podobný názor zastává i Petr Kopáček: "Drtivou většinu požárů v lesích způsobí člověk - zejména svou neopatrností například při zakládání ohně, kouření či vypalování trávy. Existují i případy úmyslně založených požárů." Své tvrzení dokumentuje Kopáček údaji z Česka. V roce 2006 hasiči evidovali celkem 693 lesních požárů, z nichž byly jen čtyři způsobeny bleskem, 202 kouřením, 180 zakládáním ohňů a vypalováním, 38 bylo založeno úmyslně.
Výrazný úbytek ničivých lesních požárů však v budoucnu čekat nemůžeme. Proměna klimatu s sebou přinese horká a suchá léta. A neustane ani pohyb turistů. "K většímu šíření požárů paradoxně přispívá i účinná ochrana přírody, zastavení pastvy a devastací. V lesích totiž narůstá množství biomasy, materiálu, který může vzplanout a hořet," poznamenává Vilém Podrázský.
***
Vědci chtějí spoutat červeného kohouta
Nové výzkumy i vědecké experimenty testují, jak předcházet rozsáhlým lesním požárům. Výsledný recept vypadá na první pohled poněkud překvapivě: jako prevence požárů poslouží oheň. Častější lokální požáry, které nikdo neuhasí, totiž mohou v některých oblastech zabránit nekontrolovatelnému šíření ničivých plamenů.
Plameny v českých lesích Řada lidí má stále v živé paměti, jak oheň loni v červenci zachvátil Národní park České Švýcarsko. Plameny tam řádily na 25 ha ve skalnatém a těžko přístupném terénu. Po dobu plných sedmi dní s nimi bojovalo na 900 profesionálních i dobrovolných hasičů, musely být nasazeny i vrtulníky. Příčinou tohoto požáru byl odhozený nedopalek cigarety.
Velké lesní požáry z poslední doby 25. 4. 1993 Fryšták, okres Zlín; plocha: 54 ha; škoda: 850 tis. Kč, příčina: pálení klestu 16. 4. 1996 Nové Sedlo, okres Sokolov; plocha: 80 ha; škoda: 130 tis. Kč; příčina: otevřený oheň 19. 5. 1998 Arnoltice, okres Děčín; plocha: 21 ha; škoda: 2783 tis. Kč; příčina: otevřený oheň 13. 8. 2003 Nové Hrady, okres J. Hradec; plocha: 30 ha; škoda: 4686 tis. Kč; příčina: neobjasněna 23. 9. 2003 voj. prostor Brdy, okres Příbram; plocha: 50 ha; škoda a příčina se neuvádí 14. 3. 2004 Malíkovice, okres Kladno; plocha: 30 ha; škoda: 600 tis. Kč; příčina: úmyslné zapálení Zdroj - HZS, Petr Kopáček
Evropský informační systém pro lesní požáry (EFFIS) analyzuje rychlost větru, srážky, vlhkost vzduchu a teplotu. Z dat vypočítá index udávající pět stupňů rizika a vytvoří přehlednou mapu. Tmavě hnědé plochy znázorňují místa s největším rizikem vzniku požáru, světle zelené plochy jsou nejbezpečnější.
Mohutné požáry sužovaly Řecko na přelomu srpna a září více než deset dní. Oficiální počet obětí se vyšplhal na 65. Oheň zničil téměř pět tisíc domů a sežehl plochu o rozloze 200 000 ha. Na upraveném snímku ze satelitu Terra-MODIS jsou spálené oblasti dobře patrné západní části poloostrova Peloponés.
Johann Goldammer z Ústavu Maxe Plancka pro chemii v Mohuči a z univerzity ve Freiburgu kontroluje úmyslně založený lesní požár. Oheň má posloužit jako prevence daleko větší zkázy.
