Pohroma lesů jménem kůrovec dělá v poslední době vrásky nejen lesníkům. Na otázku Deníku, zda je v boji proti kůrovci správné kácení lesů, odpovídal ředitel Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Jaromír Vašíček a vedoucí programu Krajina Hnutí Duha Jana Řídká.
ANO: JAROMÍR VAŠÍČEK
Příroda si sama pomůže pomalu
Populace kůrovců dokážou zničit porosty jehličnanů na velkém území. Aby k nárůstu počtu kůrovců došlo, musí nastat pro lesní porosty nepříznivé podmínky (sucho a teplo), které je oslabí. Další komplikací jsou ležící zasychající stromy. Odumírání porostů vlivem napadení kůrovcem je přirozenou součástí přírodních procesů, stejně jako polomy nebo požáry. Tyto události přispívaly v historii k formování současné tváře přírody.
Takže ano, příroda si bez zásahu člověka pomůže sama, ovšem ve svém časovém měřítku, které se počítá na stovky a tisíce let. Obýváme člověkem dlouhodobě přetvářenou kulturní krajinu. Pokud se čtenář pozorně rozhlédne kolem sebe, zjistí, že vše, co jej obklopuje, pochází z přírody, a pokud chceme i nadále žít podobně jako v současnosti, nelze vše nechat jen na přírodě.
Lesníci mají pro kontrolu a zvládání kůrovce vyvinuty aktivní postupy, mezi které patří i kácení napadených stromů spojené s hubením larev kůrovců. Snaží se je důsledně uplatňovat, ale někdy bývá příroda silnější a zvládání rozsáhlé kůrovcové kalamity může trvat i několik let. Jen tak bude možné zajistit existenci lesů poskytujících užitky, ať už ve formě dřeva, nebo ve formě dalších přínosů, jako je například ochrana vodních zdrojů, půdy a klimatu.
Autor je ředitelem Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů.
NE: JANA ŘÍDKÁ
Třikrát měř, jednou kácej
Odpověď závisí na tom, o jaký les jde. V národních parcích má být dle zákona ponechána samovolnému vývoji alespoň polovina jejich území. Posláním národních parků je ochrana divoké přírody, ne ochrana dřeva pro hospodářské využití. Existují i další chráněná území, hlavně národní přírodní rezervace, kde by zásahy proti kůrovci znamenaly devastaci cenného lesa a přírody.
Oproti tomu v hospodářských lesích, kterých je na našem území drtivá většina, musí být jejich ekologické, sociální a produkční funkce vyvážené a zásahy proti kůrovci jsou tu oprávněné.
Dlouhodobým suchem i nevhodným monokulturním hospodařením se však nyní kůrovec v hospodářských lesích s převahou smrku namnožil tak, že lesníci nejsou schopni proti němu efektivně zasahovat. Nemají dostatek pracovníků ani techniky. I proto se nesmí kapacity vyčerpávat zásahy proti kůrovci v cenných chráněných územích, ale soustředit se na hospodářské lesy. A i proto je třeba změnit legislativu, aby lesníkům umožnila soustředit zásahy do míst, kde jsou nejefektivnější, a naopak ustoupit od zásahů v místech, kde je jejich efekt menší nebo s výraznými negativními důsledky pro les.
Autorka je vedoucí programu Krajina Hnutí Duha.
