Narodila jsem se v roce 1965 a celý svůj život jsem prožila na Šumavě. Nejdříve na české straně, nyní na německé, ale jen malinký kousek od české hranice.
To, že jsem celou tuto dobu žila v krásné přírodě, obklopena nádherně zelenými kopci, jsem brala vždy jako naprostou samozřejmost. Bohužel, dnes mám denně před očima, jak se tyto dříve kompaktní hluboké krásné horské lesy mění. Ony pomalu a jistě mizí.
Každý den, když vezu syna do školy, mám před očima horský hřeben, ve kterém na sebe navazují Sklářský kopec, Polom a Plesná hora. Dříve zalesněná zelená úbočí rok od roku více šednou. Tou šedou barvou mám na mysli odumřelé suché smrky, které zničil kůrovec. Pod šedou oblastí se směrem do údolí nacházejí stále rozsáhlejší načervenalé oblasti – tyto stromy kůrovec zničil před nedávnou dobou. Brzy budou také šedé. A tyto plochy zničeného lesa se zvětšují a zvětšují. Jedná se o část 1. zóny Národního parku Šumava (dále jen NPŠ), tzv. bezzásahovou zónu.
Pavlína Bauer
Celý článek najdete zde.
