Sedm let po velkém požáru, který v květnu 2012 zničil les u Bzence na Hodonínsku, se nedaří zalesnit komplikované území. Navíc hrozí zánik lesa na tisících hektarů. Práci lesníků totiž likvidují chrousti, k nimž přibyl další škůdce, můra sosnokaz.
Chroust maďalový od ničivého požáru zlikvidoval velkou část nově vysázených stromů a ničí i starší stromy. Při absenci leteckého postřiku se mu skvěle daří a jeho počty rostou.
„Průměrně osm chroustů z každého metru půdy v lesích vzlétlo letos k rojení," uvedl profesor Emanuel Kula z Mendelovy univerzity. Je to 80 tisíc chroustů na hektar, a protože problémy jsou již taky v nedaleké Hodonínské doubravě, může stromy ožírat až 640 milionů jedinců.
Chroust maďalový není v této lokalitě nový druh, v lesích u Bzence je po staletí. Už v době, když před 150 lety začalo zalesňování písčitého území, známého jako Moravská Sahara, řešili lesníci tento problém. Pamětníci popsali, že lidé při výsadbě lesa ponravy sbírali a krmili jimi prasata.
Chrousti mají čtyřletý cyklus. Tři roky žijí ponravy v jednotlivých fázích vývoje pod zemí a živí se kořeny. Sazenice stromů, nahrazujících vyhořelý les, a mladý porost do dvaceti let jim chutná, nájezd ponrav je ovšem pro rostliny osudný. A nejen to. Umějí zlikvidovat i kořeny velkého stromu, který uschne. Ve třetím roce se ponravy ukryjí do hloubky šedesáti centimetrů a zakuklí. Následující jaro se vyrojí dospělí jedinci a předchozí škody na kořenech rostlin násobí likvidací listů. Když není potrava v lese, vyrazí chrousti do polí, sadů a vinic, které rovněž decimují.
Celý článek najdete v Právu.
