JIZERSKÉ HORY Houština halila Protrženou přehradu před třemi lety tak dokonale, že si nikdo z kolemjdoucích nedokázal představit, jak vlastně vypadala. Teď patří mezi nejpřitažlivější kouty Jizerských hor a je připravená na připomínku 100 let od tragédie, při níž se provalila hráz a vodní stěna zahubila v údolí Bílé Desné 67 lidí.
Pod Protrženou přehradou se ukrývá památník obětem neštěstí, jaké nemá v Libereckém kraji obdoby. Na místě vyhořelé Krömerovy boudy stojí nová turistická útulna s občerstvením, kolem hráze vyrostly panely se zajímavostmi o Protržené přehradě, opravy se dočkala šoupátková věž. Přes Bílou Desnou vede nový most z bytelných trámů. Povodí Labe nechalo vyzdít kameny kus hráze, aby turisté získali představu o její podobě před protržením. Osudný den přišel 18. září 1916. „S nápadem udělat z Protržené přehrady důstojné pietní místo za námi přišel v roce 2013 Jaroslav Zeman, starosta Albrechtic," připomíná krajský ředitel Lesů České republiky Ludvík Řičář. „Když jsme vykáceli hustý les na hrázi a prostor kolem ní, byl to nehezký pohled. Ale teď místa po těžbě zarostla a jsou pěkná."
Na konci výletu párek a limonáda
Vymýcení dvou a půl hektaru lesa nevadí ani starostovi Desné Jaroslavu Kořínkovi. „Kdo říká, že to tady bylo dřív hezčí, nemá pravdu," upozorňuje starosta. „Protržená přehrada určitě zkrásněla."
Úpravy prorvané hráze a jejího bezprostředního okolí vyšly na několik milionů korun. O zvelebení Protržené přehrady se zasloužily Albrechtice, Desná a další obce z Tanvaldska, lesníci a Povodí Labe. Vstříc jim vyšla Správa Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory.
„Jen my jsme vložili do úprav Protržené přehrady zhruba jeden a půl milionu korun," podotýká Řičář. Například nová dřevěná útulna s občerstvením přišla státní lesy na sedm set tisíc korun. Slavnostním křtem prošla v úterý a kromě pozvaných hostů potěšila také procházející výletníky.
„Chodíme k Protržené přehradě sedm let a změnila se k dobrému. Cítím tady respekt k historii," tvrdí Hana Cathala, jež zajišťuje u nedaleké Souše program při pobytech onkologických pacientů. „Útulna je hezká chaloupka a občerstvení v ní znamená zaslouženou odměnu pro všechny, kdo k Protržené přehradě došli."
Zeman považuje za stěžejní, že si výletníci dají po namáhavém výšlapu z údolí na Protržené přehradě něco k pití a k jídlu. „Pamatuji si, jak jsem se sem s tátou plahočil jako malý kluk a nemohl si tady nic koupit," připomíná Zeman. „Teď na Protrženou přehradu rodiče děti dostanou snadněji, protože jim na konci výletu slíbí párek, limonádu, prostě něco dobrého."
Lesy pronajaly bufet v útulně Pavlu Sixtovi z Tanvaldu. Je ze sportovní rodiny, jeho dcera Anna reprezentuje Česko v běhu na lyžích. Ostrý provoz spustí Sixta na Protržené přehradě v pátek 1. července.
„Chceme tady mít vždycky alespoň jednu polévku, párek v rohlíku, nějakou klobásu, tatranky, čokolády a každý den alespoň jeden domácí koláč," prozrazuje Sixta. „Během letních prázdnin budeme mít otevřeno denně přibližně od deseti ráno do šesti večer. Na podzim počítáme s víkendy a v zimě s občerstvením pro běžkaře."
Podle Zemana zaznamenalo počitadlo u Protržené přehrady loni 54 tisíc turistů. „Doufáme, že se díky dokončeným úpravám, památníku, informačními panelům a bufetu jejich počet zvýší na sto tisíc," dodává albrechtický starosta. „Protržená přehrada se může stát podobně oblíbeným výletním místem jako Jizerka, Kristiánov nebo Bedřichov."
Fakta Protržená přehrada v Jizerských horách
Na konci 19. století byly v Jizerských horách časté povodně. V roce 1902 vzniklo v Dolním Polubném vodní družstvo na stavbu přehrady na Černé Desné (dnes Souš), později se k tomu přidal nápad postavit přehradu i v údolí Bílé Desné (přehrada Desná). 18. listopadu 1915 byla přehrada Desná zkolaudována Karlem Podhájským. 18. září 1916 se hráz protrhla. Rozsah škod byl ojedinělý v celém Rakousku-Uhersku: 62 mrtvých, 29 domů a 11 brusičských dílen voda smetla, 1020 lidí přišlo o práci, 380 o střechu nad hlavou. Materiální škody šly do milionů. Po tragédii se zastřelil vedoucí kolaudační komise Karel Podhajský, stavitelé byli souzeni. Proces se táhl 17 let, podmínečné tresty jim prominul v roce 1929 Tomáš Garrigue Masaryk. Hned po katastrofě byla vypuštěna sousední Souš a napuštěná až v letech 1925-1927 na rozměry přehrady.
