logo Silvarium tisk

ORLICKÉ HORY Podzimní horská idyla, smíšený les v údolí Kněžné se barví do žluta, ale je teplý slunečný den. „Jdi, lumpe, jdi!" pobízí Luboš Krejčí mohutného hřebce. Kůň skloní hlavu, jeho mohutné svaly se zavlní a oba mizí ve strmém svahu nad lesní cestou. S fotografem za nimi lezeme po čtyřech. Sto metrů nad námi leží pokácená jedle, rozřezaná na čtyřmetrové klády. Sem se žádná technika nedostane.

Luboš Krejčí svého Sargona jemně řídí opratěmi, povely ho navede k čelu několik set kilogramů těžké klády. „Sargon je ještě mladý, budou mu čtyři roky, ale svoji váhu -nějakých 600 kilo - utáhne. To je ale maximum, běžně tahá méně. Mám ho rok, ještě se to učí. Zkušený kůň už ví sám, kam se má postavit," vysvětluje 34letý chasník s plnovousem. Přitom si přizvedne kládu, omotá ji masivním řetězem připojeným k hřebci chomoutovým postrojem.

„V takovém svahu musím dávat pozor, aby se kláda nerozkutálela a koně nestrhla. To musíme být sehraní a rychle zareagovat, otočit ho proti svahu, aby měl šanci tu energii zastavit. Nedávno nás trochu kláda strhla, ale Sargon vyskočil na nohy, oklepal se a žral trávu. Tak jsem mu dal 15 minut pauzu a vrátili jsme se do práce," popisuje dramatickou chvilku kočí, přitom má kládu opřenu o koleno a sundává řetěz. Pak do ní strčí nohou a mohutný kus se vlastní vahou sesune k cestě. Často říká my, hřebec je pro něj kámoš a parťák.

Luboše Krejčího to táhlo ke koním odmalička. Od sedmi let u nich byl každý den. „Přivedl mě k tomu táta. Ostatní kluci chodili hrát fotbal, já chtěl být u koní, starat se o ně a jezdit. Pak jsem se vyučil v Kladrubech nad Labem chovatelem. Chvíli jsem dělal zámečníka, tehdy nebyla práce, ale to mě nebavilo. Pak jsem začal jezdit s koňmi. Po roce jsem se osamostatnil, udělal si potřebné řidičáky, koupil koně, terénní auto a vlek. Dělám to už devět let a za nic bych neměnil," vypravuje a rozhlíží se po horském údolí. Klády už jsou staženy k cestě. Je čas na pauzu a Luboš si ubalí cigaretu. Jeho parťák dá přednost trávě v příkopu.
„Člověk je v přírodě. Než jsem pracoval tady, na vlastní oči jsem neviděl jelena. Tady kolem vás najednou proběhne. V tom je ta krása," říká.

Rozhodně koně nestrhnu

V lese dělají pět, šest hodin denně, záleží, jak je stahování dřeva náročné. „Aby se kůň nepřetáhl. Někdy je to ve strmém svahu neuvěřitelná dřina a po třech hodinách toho má dost, a tak jedem domů. Z kopců taháme kmeny nejčastěji v 12metrových délkách. Někdy, když je kláda zakulená za strom, ji tam necháme, aby ji těžaři ještě rozřízli. Rozhodně koně nestrhnu," podotýká.
Koně má dva. Dnes pracuje Sargon, slezský norik se své práci teprve učí. Druhý 14letý hřebec odpočívá ve stáji: „To už je mazák, ten ví sám, kam se má postavit, kudy jít, to je pak radost."

Oba jsou studenokrevní, rozvážní a mohutní do tahu. Jsou to ale koně a mají svou hlavu. „Kolikrát je na něm vidět, že se do práce těší. Ale pak se taky těší domů, až si odpočine. Je trochu náladový, někdy se mu nechce. To na něj musím houknout. Ale abych na něj používal bič, tyhle metody jdou mimo ně," zdůrazňuje Luboš Krejčí. Koně má prostě rád. „Dívám se i na dostihy, ty byly a budou. Pravda ale je, že když je Velká pardubická, člověk na každým skoku trne, aby se koním nic nestalo." Sám už na koni pár let neseděl. S bezmála 100 kily je na žokeje trochu těžký.

Stahování dřeva je celoroční práce. „Na horách to v zimě nejde, to dělám v lesích u nás v okolí Holic. Když je ale minus 20, tak to už je na hraně, mrazivý vzduch se pomalu ani nedá dýchat. Dobrá ale nejsou ani velká horka. Hlavně pro koně je to těžká fyzická práce," připomíná Krejčí. Na konci dne dostane Sargon jako odměnu jablko, ale prý ho potěší i pochvala.

Luboš Krejčí doufá, že u koní zůstane celý život. „Práce je stále dost, spíš jí přibývá. Jednak se projevuje kůrovcová kalamita, jednak už je nás málo. Většinou to dělají starší chlapi. Stále budou místa, kam se sebelepší technika nedostane. Nejen takové svahy, jako jsou tady na horách, ale i u nás na Holicku. Tam se třeba dělají probírky v mladém lese, kde by stroje poničily kořeny stromů. Mohlo by to být líp placené, ale uživit se tím dá. Člověk se musí ohánět," zamýšlí se kočí, který za prací jezdí s parťákem Sargonem v okruhu do 50 kilometrů.

Diskuse na serveru Silvarium.cz zůstává přístupná pro všechny čtenáře. Pro vkládání příspěvků je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na Silvarium.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.

Poslední komentáře

Anketa

Může Vám být aplikace ClimRisk užitečná při Vaší péči les?

Naši partneři

Lesy ČR VLS UHUL ČLS LOS DYAS.EU PEFC LESmedium.SK Lesnicko-dřevařská komora ČR Arcibiskupské lesy a statky Olomouc s.r.o. Agrární komora ČR Projekt LARIXUTOR

Naše další weby

Sociální sítě