Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Kůrovcovou kalamitou poničený les se dokáže bez zásahu člověka sám obnovit. Ukazuje to průzkumu šumavského národního parku, který začal před 10 lety. Na tamních bezzásahových plochách teď roste v průměru přirozeně obnovených 6 352 mladých stromků. Jde o místa, kde člověk obnovu lesa nijak neovlivňuje. Pracovníci šumavského národního parku sledují 1111 lokalit, každá má půdorys kruhu o velikosti 500 metrů čtverečních. Pozorovací místa ponechaná samovolné obnově jsou na různých místech Šumavy, rozléhají se od okolí Prášil na Klatovsku po Stožec na Prachaticku. Našimi hosty jsou teď ředitel Národního parku Šumava Pavel Hubený, dobrý den.
Pavel HUBENÝ, ředitel Národního parku Šumava
--------------------
Dobrý den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A profesor Jakub Hruška, vedoucí pracovník Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd, dobrý večer.
Jakub HRUŠKA, vedoucí pracovník Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd
--------------------
Dobrý den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V tom vleklém sporu, jestli kůrovcem napadené stromy kácet, či nekácet, tedy vítězí jednoznačně varianta nekácet, nechat svému osudu? Pane Hubený.
Pavel HUBENÝ, ředitel Národního parku Šumava
--------------------
Tak, v tom národním parku to tak vypadá. My jsme nechali opravdu velké území působením přírodních sil a jasně všichni, kdo navštěvujou Šumavu posledních 20 let, tak vidí, že to, že ten les probíhá nějakýma dramatickýma změnama, nicméně když to skutečně měříme, počítáme, zjišťujeme, jak ta příroda na tyhlecty změny reaguje, tak vidíme, že vlastně se rychle hojí, že to rychle přichází do toho jakoby původního stavu. Jasně, není to ještě velký les, ale my už teď víme, že bude.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pane Hruško, potvrzuje se, že předchozí kácení na Šumavě kvůli kůrovci nebylo správné?
Jakub HRUŠKA, vedoucí pracovník Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd
--------------------
Tak, já myslím, že to pan ředitel řekl jasně. Potvrzuje se to jednoznačně, protože národní park je národním parkem od toho, že tam se přírodě ponechá její spontánní vývoj, do kterého nebudeme nijak zasahovat. To byla ta primární myšlenka národního parku typu Šumava. Potvrzuje.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Počítáte, pane Hubený, tedy s rozšiřováním bezzásahových zón?
Pavel HUBENÝ, ředitel Národního parku Šumava
--------------------
No, tak určitě, protože od června loňského roku je v platnosti novela zákona o ochraně přírody a krajiny, která mimo jiné se zabývá hodně podrobně národními parky, a vlastně od toho loňského roku je jasně řečeno, že na území národních parků je dlouhodobým cílem mít na většině území, větší než poloviční území, ploše území mít přírodní procesy, tedy divokou přírodu. Žádný z našich národních parků asi není k tomu úplně blízko, asi nejblíže Podyjí, ale všichni k tomu teda postupně směřujeme. A je to taky teda směr, kterej je jakoby celosvětově uznávaný pro národní parky.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Nejvíce na Šumavě se přirozeně zmlazují smrkové porosty, představují více než 78 % obnovených stromů, pane Hruško, nedostáváme se tady do začarovaného kruhu? Smrk byl na Šumavě uměle rozšířen a je i z hlediska kůrovcových kalamit asi nejzranitelnější, ne?
Jakub HRUŠKA, vedoucí pracovník Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd
--------------------
Já myslím, že se nedostáváme, protože ty bezzásahové zóny na Šumavě byly zejména v polohách, v těch nejvyšších horských polohách, kde smrk na Šumavě vždycky dominoval. Ten smrk tam byl doma. Ta kůrovcová gradace a ty bezzásahovky jsou právě v místech, kde jsou pro smrk přirozené. Samozřejmě úplně jiná situace je třeba dneska v hospodářských lesích ve zbytku České republiky, kde zuří obrovská kůrovcová gradace v místech, kde smrk není původní dřevinou. A to je úplně jiná situace. Na Šumavě se zřejmě po mnoho generací cyklu lesa od posledního zalednění obnovoval smrk ze smrku právě tady těmihle kataklyzmatickými událostmi, jako byla kůrovcová gradace. Je to takzvaný velký cyklus lesa, je znám z boreálních lesů, to znamená ze severských lesů, a u nás v těch horských lesích pravděpodobně funguje stejně, protože ty jsou takovou analogií těch severských lesů ve střední Evropě.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když krátce odbočíme, při kůrovcové kalamitě v těch hospodářských lesích, tam doporučujete kácení, anebo také tu přirozenou obnovu?
Jakub HRUŠKA, vedoucí pracovník Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd
--------------------
To je velmi složitá situace. Já bych na místech, kde už ta kalamita jaksi překročila všechny meze a lesníci to nezvládají vůbec těžit ani ty souše, tam bych ty souše normálně ponechal stát s tím, že vytvoří základ nového lesa, stejně jako se to stalo na Šumavě. Jasně vidíme, že to jde a že jde o to nebýt netrpělivý, ale prostě nechat té přírodě nějaký čas. Tady za 10 let byl pokrok veliký na Šumavě. Současně my dobře víme třeba už z Bavorského lesa, kde ta bezzásahovost byla daleko starší než v české části národního parku, že to tam dopadlo úplně stejně, čili žádná obava o to, že se les neobnoví v případě, že se nezasáhne, to znamená, že se nevykácí naholo, tady není, les se vždycky obnoví.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pane Hubený, jak dlouho, teď se dostáváme k té netrpělivosti, trvá ten proces přirozené obnovy lesa zasaženého kůrovcovou kalamitou?
Pavel HUBENÝ, ředitel Národního parku Šumava
--------------------
No, poměrně rychle. Kdysi ještě předtím, než jsme spustili tenhlencten proces na té velké ploše, tak mí učitelé mi říkali, no, tady 500 let nebude les, to bude trvat generace. No, my dneska vidíme, že to není pravda, že vlastně už v okamžiku, kdy ten les umírá nebo většina těch stromů umírá pod tím náporem lýkožrouta smrkovýho, tak už pod ním jsou připraveny, je připravena nová generace v semenáčcích, malých stromcích, semenech a ta okamžitě startuje. Jasně, je to někde hustější, máme extrémní hustoty, skoro přes 100 tisíc na hektar, máme řidší místa, kde jsou to desítky na hektar, ale těch řidších míst je výrazně méně než těch standardně hustých, takže jak jste správně říkal, okolo 6 tisíc na hektar mladých stromků, to je opravdu porce pěkná, takže ten proces prostě normálně probíhá. A navíc tu kůrovcovou kalamitu přežijou jednotlivé stromy, které vlastně jakmile bu..., jakmile mohou, tak plodí, takže ještě i po té kalamitě, i po té gradaci ty přeživší stromy osévají ten prostor dalším semenem.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ministerstvo zemědělství dříve uvedlo, že by chtělo na příští rok zvýšit rozpočet na boj proti kůrovci o půl miliardy korun, jak by s těmi prostředky mělo účelně naložit, pane Hruško?
Jakub HRUŠKA, vedoucí pracovník Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd
--------------------
No, to je velmi složitá otázka, protože samozřejmě teďka odhlédněme od národního parku a běžme do těch hospodářských lesů, které jsou hospodářské teda mimo jiné proto, že tam očekáváme z toho, že získáme z toho pokáceného dřeva nějaký profit. V současné doby jsou ceny smrkového dřeva tak nízko, že je to prakticky neprofitilní, neprofitibilní disciplína a několik dalších let bezpochyby bude, čili ty peníze by měly být soustředěny zejména na tu obnovu lesa, a to na obnovu takovou, aby se obnovoval v přirozené struktuře, která patří do těch konkrétních lokalit, to znamená žádné smrky 400 metrů nad mořem. A do toho bych zejména investoval ty peníze. Pak jsou to nějaké krátkodobé věci, protože lesnictví je v tuto chvíli jako nevybaveno na to těžit tak obrovská kvanta stromů. A protože ta gradace ještě bude pokračovat, tak já bych se teda přimlouval i trochu za to zlepšení té technické podpory těm nebohým majitelům lesů, kteří v podstatě jsou teďka v pasti a nevědí, co mají dělat. Les jim žere kůrovec před očima, smrkový tedy, a oni nemají kapacity, kdo by jim to vytěžil a kdo by to prodal a vlastně se ta, vlastně se ta kalamita tak generuje sama, protože se nedokážou těma technic..., nedokáže se těmi technickými způsoby současného lesnictví vlastně ten kůrovec zlikvidovat tak, jak se to dělalo dřív, to znamená, že se ty stromy pokácejí a odvezou. A proto ta kalamita vlastně bobtná, bobtná a bobtná. Jediné, co jí může zastavit, je změna počasí.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Šumavský národní park letos podle odhadů zpracuje 30 tisíc až 40 tisíc krychlových metrů kůrovcového dřeva, je to výrazně méně než loni, zmírnění kůrovcové kalamity paradoxně pomáhají polomy. Je to tak, pane řediteli?
Pavel HUBENÝ, ředitel Národního parku Šumava
--------------------
Určitě, určitě. Nám spadly pěkný polomy loni na podzim a v srpnu a v podstatě v tom okamžiku, kdy my je zpracováváme, to znamená odřezáváme je, odvážíme, tak i my to časujeme tak, abychom tento proces udělali ve chvíli, kdy se rojí kůrovec a on se jakoby do těch, do těch polomů, do těch, do těch stromů nachytá jako do návnady. Takže ano, to je určitě velký plus pro to snížení tý gradace, druhá věc, nebo tý populace, kterou tady dneska máme na Šumavě. Druhá věc je, že oproti asi většině Čech tady přeci jenom přes léto občas pršelo, téměř každý den na nějaké části Šumavy pršelo a byla bouřka nebo přeháňka, takže i to určitě pomáhá k tomu tlumení toho stavu a udržení ho na nějakým jednoduchý místní úrovni.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak, ještě k tomu počasí. Pane profesore, má na tu kůrovcovou kalamitu vliv to současné sucho?
Jakub HRUŠKA, vedoucí pracovník Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd
--------------------
Samozřejmě, samozřejmě. To, že ..., to, že je takové sucho a několik let po sobě a teplo, má na tu gradaci veliký vliv. Kdyby, kdyby tady takové podmínky nebyly, nebylo by to určitě tak zlé. I když ta kůrovcová gradace na severní Moravě už běží v podstatě 5, 6 let, jo, čili ještě předtím, než se ty podmínky tak dramaticky zhoršily. Ale já bych chtěl říct ještě jednu věc, je strašně důležité ta bezzásahovost v tom lese, protože ta vlastně udělá živnou půdu pro ty nové semenáčky, pro ty semena, která tam čekají připravena. V tu chvíli, kdy vy les vykácíte, odvezete veškerou dřevní hmotu, celé to posmýkáte, jak tam prostě to dříví taháte, tak jste ten ekosystém dostali někam, kde on vlastně přirozeně nikdy nebyl. To znamená, že ta obnova toho lesa je tam daleko, daleko obtížnější, nebo obnova, ta nová generace lesa to má daleko těžší, než to má v těch bezzásahovkách, kde prostě to mrtvé dřevo stíní, kde je víc vody, protože současně dělá takové bazénky a vsakuje vodu, čili se nemění zdaleka tak moc ta hydrologická bilance toho území, je tam neporušená půda a ten ekosystém vlastně startuje znova z daleko příznivější pozice, než na vytěžené pasece. A to jsme si po mnoho set let vlastně nemohli ukázat, protože to lesnictví tady bylo intenzivní všude a teprv bezzásahové zóny v národních parcích nám ukázaly to, co jsme dávno zapomněli, protože jsme to prostě 200 až 300 let nikde neviděli. Kromě nepatrných malých zbytků rezervací.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Říká profesor Jakub Hruška z Ústavu výzkumy, výzkumu globální změny Akademie věd. Děkuju, na shledanou.
Jakub HRUŠKA, vedoucí pracovník Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd
--------------------
Na shledanou.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A loučíme se i s ředitelem Národního parka, parku Šumava Pavlem Hubeným. Děkujeme, na shledanou.
Pavel HUBENÝ, ředitel Národního parku Šumava
--------------------
Krásný večer, na shledanou.
