logo Silvarium tisk

Odborníci poukazují na to, že beskydský prales má vyšší obranyschopnost než ostatní lesy.

DOLNÍ LOMNÁ Zatímco lesníci vyzývají lidi, aby šli na brigádu uklízet větve a dřevní hmotu po kůrovcové těžbě, vědci a ekologové tvrdí, že je to špatně. Tlející dřevo podle nich zadrží v lese vodu, jejíž nedostatek může za přemnožení brouka.

Jako příklad dávají beskydský prales Mionší, který kůrovcovou kalamitou netrpí. Na ležícím dřevě rostou houby, slouží pro spoustu mikroorganismů, rozkládá se a tím pádem vytváří to správné vlhké mikroklima, které lýkožroutovi nesvědčí. „Stošedesátihektarový prales Mionší, kde platí bezzásahová zóna, tak kůrovci odolává. Je to díky tomu, že co tam spadne, to tam i zůstane ležet. Mezi spadlými dřevinami se tvoří malá jezírka. Voda odtud tak rychle neodteče jako z dokonale vyčištěných lesů," říká vědecký pracovník Masarykovy univerzity v Brně Marek Vařeka, který o hospodaření v lesích a o zemědělství na severu Moravy z historického pohledu připravuje knihu.

V průmyslovém lese už za půl dne nikdo nepozná, že pršelo. Stromy jsou suchem oslabené a kůrovci podléhají. V nevysbíraném se voda drží i dva dny. Lesníci sami nedávno v Jablunkově při debatě s lidmi zmínili, že za to, že se české hory mění místy v měsíční krajinu, může především sucho.

V Mionší se navíc zachovala přirozeným výsevem a selekcí druhově pestrá skladba stromů. Letité jedle, smrk plus další listnaté stromy. Dále má prales tři patra, tak jak by to v lese mělo být. Skládá se z vysokých stromů, pod nimi rostou mladší a dole nejmladší stromy. V pralesích také není les tak zahuštěný, proto jsou stromy košatější, mají více jehličí, které jímá vodu, a světlo se dostane i do pater pod nimi," dodává Vařeka s tím, že z pralesů by si odborníci při obnově kalamitních oblastí měli vzít příklad.

Nyní jsou stromy natěsnané u sebe do dvou tří metrů, že i zvěř má problém projít. K dřevinám se nedostává světlo, neroste tam tráva. „Lesníci je sázejí nahusto proto, aby byly kmeny rovné, rychle rostly, což se děje, protože se táhnou za světlem. Z lesa je pak vyšší zisk," konstatuje Vařeka.
S jeho poznatky souhlasí i ekolog Miroslav Kutal z Hnutí Duha, který pracuje i jako akademický pracovník Ústavu ekologie lesa na Mendelově univerzitě v Brně. „Ve stejnověkých vyčištěných lesích bez mrtvého dřeva, které funguje jako houba, se prakticky nemá voda ani do čeho vsáknout. Problém je i v monokulturách. Obranný systém zdravých smrků útokům lýkožrouta odolá. Oslabené stromy, na nevhodných stanovištích, s nedostatkem vody, hynou a umožní namnožení brouků. Ti pak napadají i zdravé stromy," podotýká Kutal. Řešením je v hospodářských lesích sadit odolnější druhově pestré lesy, které lépe zadržují vodu.

„Určitě lze souhlasit s tím, že bezzásahová území jsou pro lesníky velkou inspirací. Lesy ČR chtějí nově posuzovat hodnotu každého jednotlivého stromu, což bude znamenat pro správce změnu pohledu na les," tvrdí vedoucí odboru marketingu a komunikace Lesů ČR Ondřej Kopecký. Kde bude potřeba, proberou stromy a pustí do lesa světlo i vláhu.

„Přestane platit staré konzervativní hledisko s cílem na produkci, ale v potaz se vezme i rekreační funkce lesa," popisuje Kopecký. „I my se postupně snažíme pěstovat lesy přírodě blízkým způsobem, třeba ponecháním těžebních zbytků v přírodě k zetlení nebo celých stromů nastojato pro ptáky a hmyz. Ve většině případů soustředíme klestí do hromad nebo valů, případně jej štěpkujeme a na místě vysypeme," líčí mluvčí.

Situace v kalamitních oblastech je však podle něj jiná. „Prioritní je zabránit erozi a degradaci půdy. Plochy rychle zalesňujeme a klestí brání výsadbě, proto se uklízí. Snižujeme oslunění pasek. Teploty v exponovaných místech nejsou příznivé pro růst dřevin. Chceme pěstovat různorodé a věkově pestré lesy. Lesník se musí dívat, co na konkrétním stanovišti dobře roste," vysvětluje Kopecký.

Při umělé výsadbě stromků Lesy ČR počítají s tím, že sníží teplotu u země. Další roky plánují podsadbu s většími rozestupy. „Například břízou, sice uměle vysazenou, ale ona si časem sama vytvoří přirozená patra. Lesy změní svoji tvář. Budou sice jiné, než je známe dnes, ale budou," uvádí Kopecký.

Komentáře  

+1 # Vladimír Pelíšek 2018-08-24 12:22
Mionší je skutečný unikát, jeden z posledních bukojedlových pralesů s klenem a smrkem na východní Moravě.

Mnohem méně se ví však to, že ještě v 90.letech dosahoval podíl jedle v blízkém okrese Vsetín, jižní části Beskyd či v Javorníkách 9% a vidět přírodě blízkou jedlinu, tedy původně selský les vzniklý na základě staleté maloplošné výběrné těžby, tam bylo možné na stovkách míst. Od té doby však uteklo hodně vody v místních potocích a na základě platných LHP byla většina těchto jedlin holosečně vytěžena a převedena na smrkovou plantáž. Až na pár výjimek, jimž budiž čest, byly vysápány i několikametrové jedle v podrostu, které zázrakem unikly tlaku zvěře.

Podobným způsobem zmizely a dále ve prospěch smrku mizí:

- ve Vsetínských vrších bučiny mezi vrchem Klenov a sedlem Dušná
- bukojedliny v západních Javorníkách
- bučiny s vtroušenou, ustupující jedlí v centrální části Hostýnských vrchů
- dubohabrové porosty poblíž nivy Vsetínské Bečvy

Vše podle platných LHP. Výběrná těžba je pro tyto "hospodáře" sprosté slovo. Za vrchol "ekologického cítění" považují, že někde uprostřed náhle vzniklé vyprahlé paseky nechají stát skupinku buků nebo jedliček, kterou pečlivě kolem dokola obsázejí - čímpak asi?

Je to tuším 10 let, co jsem v České televizi upozornil na devastaci tohoto typu "bukojedlových" rezervací v Beskydech, kdy vlivem "lesnické péče" o okolní porosty nemají žádné ochranné pásmo a jsou tak de facto ostrůvky biodiverzity v moři smrkových plantáží. Nejsou oplocené, takže slouží jako magnet pro spárkatou zvěř, která v nich pokud jde o jedli, spase vše, co nebylo aspoň natřeno. Výsledek? Bukojedliny a jedliny se mění na bučiny, důvod ochrany se tím vytrácí.

Od té doby se nezměnilo NIC. Doporučuji jet se na ta místa podívat. Mionší, Razula, Salajka, račte si pánové sami nějaký ten "prales" vybrat!
+7 # falco363 2018-08-24 12:21
Musím napsat svůj vůbec první příspěvek na tomto serveru. Z Mionši jsem se před pár hodinami vrátil aniž bych věděl, že zde visí tento článek. Je pravdou, že prales žije vlastním, a velice kvalitním životem. Ovšem pouze v těch částech, kde je vysoké zastoupení BK a KL. V severní části, kde převládal SM je zrovna teď kůrovcové kolo v objemu několika stovek, možná i přes 1000 m3. Nepopírám, že si s tím příroda sama neporadí, ale také nemohu říct, že toto není problém. Ochranné pásmo severní strany Mionši odumřelo následky sucha a posléze vlivem lýkožrouta v letech 2015 - 2018. Dřevo tam zůstane a bude jistě zajímavé sledovat, jak se bude les sukcesně vyvíjet. Ovšem mám pocit, že porosty pod ochranným pásmem, které budou, nebo již byly obnoveny uměle, budou funkce lesa plnit rychleji...
-1 # Vladimír Pelíšek 2018-08-24 12:31
Smrk je v Mionší nepůvodní, podobně jako na Razule. V Beskydech je jeho původnost doložena až ve vrcholových částech Kněhyně, Smrku, Čertova Mlýna, samozřejmě Lysé hory. Radhošť, Pustevny, to jsou původně bučiny a jedlobučiny, je to tam ostatně stále místy vidět.
Smrk se tam objevil druhotnou sukcesí, s ústupem salašnictví od začátku 19. století. Pastviny byly osazovány smrkem, salaše rušeny. Náletem se smrk začal rozšiřovat a v pozdějších smrkofilech tím povzbudil blouznění o "původním beskydském smrku".
Nerad to říkám, ale na Moravě už nemáme přírodě blízké porosty. Salajka, Razula i Mionší jsou silně ovlivňovány absencí odrůstajícího jedlového zmlazení na jedné a nalétáváním nepůvodního smrku na druhé straně. Jako moravskému a valašskému patriotovi je mi to obzvláště líto:-( Jeďte do Rumunska, na Fagaraš, Maramureš, do Bukoviny, do Černé Hory, na slovensko-ukrajinské hranice (NP Poloniny), nebo do Slovinska (podhůří Triglavu) či severních Dinárských hor v Chorvatsku. Tam ještě uvidíte zbytky toho nejúžasnějšího, co středoevropské a jihoevropské hory kdy vytvořily - původního, téměř panenského, ze sebe žijícího bukojedlového pralesa.
+5 # Lynx 2018-08-26 08:31
Jen mě zaráží, že dost lesníků je schopných člověka poslat podívat se právě na Salajku, na mohutné jedle, ale potom ve svém revíru nejsou schopni jedlové reliktní ostrůvky na specifických stanovištích chránit, takže opravdu tvoří pastvu pro spárkatou.
+6 # Vladimír Pelíšek 2018-08-27 09:45
Ochrana jedlového zmlazení je běh na dlouhou trať a dělá se při ní řada chyb:
- individuální oplůtky fungují jen tam, kde má zvěř dostatek jiné potravy. Lehce je zničí divočák, a než to člověk zjistí, je konec zimy a jedlička sežraná srnami.
- při nátěrech se používají nevhodné přípravky, např. Aversol. Příliš hustý nátěr zadusí terminál, řídký nátěr se zčásti vyplaví a přestane být ochranou před okusem. Já mám výborné zkušenosti se Stopkusem.
- Nálety se uvolňují od tlaku měkkých dřevin příliš brzy. Jedle ochromená náhlým světelným šokem ze začátku téměř nepřirůstá. Ne každý má nervy odstraňovat měkké dřeviny každé tři roky, po dobu i 20 let...
+2 # lesnar 2018-08-26 14:17
funkce lesa plnit rychleji? To jako že rychleji nebudeme podléhat tenzím a nervozitě? Pokud píšete "mám pocit", beru to doslova. Já jsem se naučil nedbat svých pocitů tam, kde nehrají žádnou roli. Ve velkém - skutečně přírodním - měřítku mé pocity moc velkou roli nehrají. Pokud třeba nejsem přesvědčen, že Stvořitel potřebuje Správce nebo že příroda je zelený les.....
Jistěže CHKO není NP IUCN klasifikace 1 a relativně malá česká NP není "velké měřítko", ale buď to chceme - a pak nebuďme příliš nervózní, že systém nějak reaguje - nebo ne.
0 # Vladimír Pelíšek 2018-08-27 10:01
Beskydské rezervace posledních zbytků jedlobukových "pralesů" mi, kdykoliv je navštívím, s výjimkou Salajky, přinesou ty nejhlubší deprese. Jsou nejsmutnějším důkazem toho, jak při ochraně těchto porostů naprosto selhává státní ochrana přírody, jak je zcela impotentní a v podstatě, minimálně pokud jde o ochranu zbytků přírodě blízkých lesů, zbytečná.

Nejhorší je to na Razule. Možná dvě desítky posledních jedlových mohykánů o stáří 250 - 350 let, a pod nimi NIC, pouze buk a sem-tam smrk, který CHKO z jakýchsi záhadných důvodů považuje také za v oblasti původní. Na ploše přesahující 20 hektarů je pouze několik desítek jedliček do jednoho metru výšky, chráněných individuálními oplůtky.
Až padnou k zemi zbylí jedloví mohykáni, klesne podíl jedle v rezervaci někam k jednotkám % a území se tak změní na druhotnou bučinu s vtroušenou jedlí a smrkem.
Před 10 lety natáčela tento tristní stav v rezervaci Česká televize - a co se od té doby změnilo? Nic!

Rád bych se zeptal správy CHKO Beskydy: - když máte dostatek prostředků na platy úředníků kontrolujících sklon kdejaké střechy a provedení plotu kolem chaty, jak je možné, že nejste schopní zajistit oplocení Razuly či Kutaného, nebo aspoň každoroční nátěr malých jedliček?? Znám ze svého okolí lidi, kteří podzim co podzim natřou terminály snad tisíci malých jedliček - co děláte na podzim v lesích vy???
Uvědomujete si vůbec, k čemu tam dochází??
Lesní hospodaření v této CHKO, to je vůbec jedno velké selhání. Žádná nárazníková pásma kolem rezervací, dál mraky monokulturního smrku v obnově, holoseče, jako by se ani o CHKO nejednalo.
Asi na to už nezbývají peníze - všechny byly minuty za informační tabule a panely, a za platy úředníků buzerujících lidi a turisty.
Pane Jaskulo, důvod ochrany Razuly za pár desetiletí skončí, bude to věkově strukturovaná bučina jako každá druhá. A bude to vaše vina, nikoho jiného, až to tak dopadne!

Diskuse na serveru Silvarium.cz zůstává přístupná pro všechny čtenáře. Pro vkládání příspěvků je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na Silvarium.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.

Poslední komentáře

Anketa

Může Vám být aplikace ClimRisk užitečná při Vaší péči les?

Naši partneři

Lesy ČR VLS UHUL ČLS LOS DYAS.EU PEFC LESmedium.SK Lesnicko-dřevařská komora ČR Arcibiskupské lesy a statky Olomouc s.r.o. Agrární komora ČR Projekt LARIXUTOR

Naše další weby

Sociální sítě