Včelař a nevšední fotograf Milan Motyka
Milan Motyka fotí včely. Zejména v Beskydech. A je v tom dobrý. Jeho snímek Spící královny, na kterém včely ošetřují mladé matky v matečnicích, uspěl v kategorii České zemědělství a venkov prestižní fotografické soutěže Czech Photo Nature. „Spojil jsem vášeň pro fotografování s vášní pro včelaření," říká Motyka, který začal testovat brtnictví, tedy přirozený odchov včel v dutinách stromů.
* Fotíte včely dlouho?
Deset sezon. Dají se totiž fotit jen v létě nebo na jaře. V momentě, kdy jsem se tématu začal cíleně věnovat, jsem zjistil, že bez tří základních faktorů, to nepůjde. Bez techniky čili speciálního makroobjektivu, dále bez místa, kde je naprostý klid, a bez neskutečné vytrvalosti. Přesto šlo zpočátku, než jsem sjednotil časy a clony, aby byly snímky ostré, o chabé pokusy. I nyní ze stovky fotografií vyberu maximálně deset. Kolik času jednomu snímku věnuji, odhadnout neumím. Někdy cvaknu záběr během minuty a pak se celý měsíc nepodaří nic.
* Musíte se nějak speciálně obléci, chránit proti žihadlům?
Včelařím od 12 let, takže po tolika rocích praxe vím, že se stačí u včel chovat klidně. Pak nemají důvod k sebeobraně, nevšímají si mě a dělají si svoje. Nebodají, takže se nijak zvláštně neoblékám ani nekryji. Výjimečně, když otevírám kvůli focení včelstva, nasadím na hlavu včelařský klobouk. Včela vidí rozmazaně, ostří jen, když se třeba potřebuje posadit na květ. Takže foťák i mě vnímá jako nějakou rozmazanou hmotu. Spíše reaguje na pohyb.
* Kdy se včely fotí nejlépe?
Zrána, když je chladněji a ony nejsou ještě tak rychlé. Nestavím se jim do letové dráhy. Přiblížím se k nim zhruba na deset centimetrů, víc díky makroobjektivu nepotřebuji. Dalo by se říct, že vláčnými pohyby a pořádně o něco zapřený techniku obsluhuji. Úl mám umístěný tak, abych mohl využít ranní slunce a nic nemusel podsvěcovat.
* Ještě k soutěži – trvalo to, než se vám povedl úspěšný záběr?
Většina fotografů hovořila o tom, že jejich soutěžní snímek vznikl náhodou. V mém případě to tak nebylo. Mám včelín v Horní Lomné. Dlouho jsem pásl po správné světelné atmosféře. Vyžadovala slunce a správnou hodinu tak, aby paprsky dopadaly na část tmavé zadní stěny včelína. Jednou jsem něco kutil, otočil se a kompozice byla tam. Paprsky podsvítily včely, nádherná kombinace světla. Odložil jsem rámek, opřel se dozadu a cvakal. Tři minuty a byl konec. Na tak krátký moment kolem 11. hodiny slunce na toto místo blikne. Na úspěšný záběr jsem pak ale musel číhat. Jen jsem už měl jasno, kdy a za jakých podmínek. Za jedním povedeným záběrem jsou hodiny čekání na tu správnou vteřinu.
* Co vás přivedlo ke včelaření?
Tátovi se stal těžký úraz a nemohl chodit. Řekl mi, že se budu muset postarat o včely, a ony se staly mým osudem. Kromě klasického včelaření v nástavcích se mi však zalíbilo i něco jiného. Zpovzdálí jsem okukoval styl nejstaršího včelaření v Evropě, a to brtnictví čili chov včel v dutinách stromů.
* Kde jste se jím inspiroval?
Chovají se tak včely v oblasti Baškirie na Urale na ploše celého parku o rozloze 24 600 hektarů. Strážci parku jsou zároveň včelaři. Včely žijí ve smíšeném lese, který jim poskytuje dobrou snůšku, naprosto přirozeným stylem. Jsou zdravé a na zimu se nekrmí, brtě se jen zabezpečí proti kunám a datlům chvojím. Tento způsob včelařství fungoval na území Evropy více než tisíc let. Velká škoda, že upadl v zapomnění vlivem generační výměny včelařů. Od Rusů to odkoukali Poláci, kde před deseti lety odstartoval pilotní projekt Návrat včel do lesů. Jezdil jsem se k nim učit a nyní s několika kolegy brtnictví zkouším i u nás.
* Jak brť vlastně vypadá?
Je to dutina 15–20 centimetrů široká, hluboká okolo metru, vydlabaná do vzrostlého jehličnatého stromu. Listnaté stromy se nehodí, protože neprodukují pryskyřici, která zalije póry ve vydlabané dutině. Svým způsobem ji zakonzervuje, čili strom v pohodě žije dál a neusychá. Stromy jsem si vytipoval sám a pak se o vydlabání dutin dovolil u Lesů ČR. Brtě jsme zhotovili během prvního brtnického kurzu v Beskydech. Jsou ve výšce 6 až 12 metrů nad zemí. K obsluze se používá vyztužené lano, kterým se včelař posouvá nahoru jako píďalka.
* Najdou dutiny včely?
Určitě se do nich přirozeně nastěhují. Devadesát pět procent rojů odletí vždy do lesa, kde včely pátračky hledají nový domov. My jsme dutiny perfektně připravili a lákáme je navíc kusy starého rámku upevněného ke stropu. Když vletí dovnitř, začnou na nich samy stavět plásty. Jelikož společenství žije ve středu plástů, med se z brtí vybírá tak, že se plásty odřežou po stranách. Med se nevytáčí v medometu, ale pouze nakrájí na kostky. Z jedné brtě je asi 20 kilo medu. Je menší, ale včely žijící v přirozeném lesním prostředí upevňují vztahy mezi hmyzem. Jsou důležité, aby nenastala proluka a na jejich místo se nevtlačil jiný, nežádoucí druh.
Jana Gartnerová
