Těžší než bojovat s kůrovcem bude přežít dobu po kalamitě, tvrdí správci vojenských lesů na Libavé. Obnova totiž musí být rychlá a není levná. Kvůli přetrvávajícímu suchu tu navíc mimo jiné obnovují i rybníky, které mívaly dnes už zaniklé obce.
Ještě nedávno tady občas zabloudil i zkušený polesný. Smrky, které lemovaly cestu na známou skalní vyhlídku Bílý kámen ve vojenském újezdu Libavá, za víc než stovku let narostly tak, že člověk neměl šanci se někde rozhlédnout. Dnes zde mají správci z Vojenských lesů a statků (VLS) jako na dlani plochy čítající dohromady až šest hektarů. Ovšem už ne lesů, ale holin.
„Nebýt kůrovcové kalamity, hospodařilo by se tady přímo pohádkově. Uvolněná místa by přirozeně zarůstala buky nebo smrky, nemuseli bychom nic uměle zalesňovat. Dřívější těžba 200 tisíc kubíků do roka nebyla na zdejších lesích skoro znát," říká Jaroslav Nerad, ředitel divize VLS v Lipníku nad Bečvou.
Celý článek naleznete zde.
