„Může být něco krásnějšího, pohodovějšího než posezení uprostřed lesa daleko od cest?" Poznačil jsem si koncem letošního října do terénního zápisníku mezi zápisy odborné. „Je konečně jasný den říjnový, v němž září azur čistý – jak básní ve své Apostrofě podzimní klasik Otokar Březina. Nad listnatou mlazinu vyplula káně směrem nad údolí Besénku a svobodně zavřískala svoje vijé..."
Seděl jsem na Květnici pod Malou skálou a opájel se medovými barvami staré bučiny na protější stráni. Byl jsem letos na Květnici po pětadvacáté a nezbývalo mi než už uzavřít terénní šetření, to příjemné „bádáníčko", abych stačil v termínu písemně a mapově zpracovat „Plán péče o přírodní památku Květnice". Na zpracování tohoto poměrně obsáhlého elaborátu, který diferencovaně podle porostních prvků nastiňuje, co by se mělo příštích deset let z hlediska ochrany přírody ve zvláště chráněném území dělat či nedělat, se podílím již potřetí. Co by se tedy mělo pro zachování a zlepšení přírodních hodnot, zejména vegetačního krytu, Květnice dělat a co se tam již v minulém období vykonalo? A jaký je vlastně současný stav lesních a lesostepních společenstev naší populární hory v extrémně suchých letech? Je možno se na procházce Květnicí vůbec ještě něčím potěšit, a nejen vyděsit hojně schnoucími borovicemi ?
Celý článek najdete zde.
