KOCANDA Mezi Cikhájem a Kocandou na Žďársku rostou lesy, které zajímají odborníky, majitele či správce lesů z různých koutů Evropy. Místo, které stejně jako celý region přesně před 88 roky postihla vichřice, jež lámala zasněžené stromy, je nyní ukázkovým lesem, dlouhodobě sledovaným i výzkumníky.
Experti tomu místu říkají demonstrační objekt nepasečného hospodaření a na konci uplynulého týdne se 110 účastníků z osmi států přijelo přesvědčit o tom, jak se během pětadvaceti let změnily lesy kolem Žákovy hory ve Žďárských vrších.
„Náš pěstební postup by měl vést k porostům, které budou stabilnější, druhově pestřejší a různověké. Snažíme se změnit dřevinnou skladbu, vnášet do podsadeb původní dřeviny. Výhledový stav je 70 procent smrku, zbylých 30 procent buk a jedle a další druhy," vysvětluje lesník Jiří Bína.
K obnově smrku dochází přirozeně. „Roste pod clonou mateřských porostů, kde perfektně odrůstá. Pokud udržíme tuhle směs dlouhodobě pod clonou původních porostů, výškově a tloušťkově se strukturuje. To je podstata změny hospodaření. Porosty jsou pak podstatně odolnější," má jasno.
Pestřejší les je odolnější
Svoji práci dělá Bína už čtyřicet let. Před pětadvaceti roky, kdy rodina Kinských začala hospodařit na majetku, který jí po pádu komunistického režimu vrátil stát, se v těchto soukromých lesích zaměřili na přírodě blízký způsob hospodaření. To znamená, že se na Kocandě snaží nedělat velké holoseče a postupně „naředit" smrkové monokultury.
Druhově i generačně pestřejší les je stabilnější a odolnější vůči bořivým větrům i kůrovci, který jen využívá situace – nejčastěji po vichřicích, nebo v poslední době vlivem extrémního sucha.
Seminář byl o to důležitější, že se koná v době, kdy nejen české lesy čelí nebývalé kůrovcové hrozbě. „Jsme svědky toho, že obecně evropské lesnictví čelí velikým výzvám a prochází složitým obdobím. Kalamita způsobená podkorním hmyzem nemá svým rozsahem obdoby v novodobé historii," říká Pavel Bednář, pracovník Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti.
Právě on lesy na Žďársku již několik let zkoumá a hodně o nich ví, i díky tomu, jeho otec dělal po restituci u Kinských lesního radu a prosazoval takzvaný nepasečný způsob hospodaření, kdy se těží jednotlivé stromy a nevznikají paseky.
Ovšem tyto poznatky nejsou mezi lesníky ničím novým. Ti pokrokoví je prosazovali už během 19. století, kdy se ukazovalo, že smrkové monokultury v lokalitách, které byly předtím doslova vydrancovány kvůli palivu pro místní železárny či sklárny, nejsou to pravé.
Podle expertů už jsou po 25 letech, což je v životě lesa zanedbatelná doba, vidět výsledky. „Jsou unikátní a zajímavé nejen z českého pohledu. I v sousedních státech jsme svědky velkoplošného rozpadu hospodářských lesů, které jsou pěstované coby nesmíšené a stejnověké porosty jehličnanů, nejčastěji smrku," poukazuje Bednář.
Neřiditelná kalamita
Zdá se, že právě okolí Žákovy hory, což je jedna z nejcennějších částí Žďárských vrchů a kde je už od roku 1929 vyhlášena národní přírodní rezervace, se dokáže kůrovci lépe bránit. „Tady se kůrovec zatím příliš neprojevil. Nechceme spekulovat, jestli je to tím, že hospodaříme nepasečným způsobem, ale výsledná čísla jsou zajímavá. Zatímco na celé Vysočině došlo k obrovskému rozvoji kůrovce, téměř neřiditelné kalamitě, v mém lesnickém úseku, což je plocha 932 hektarů s úmyslnou roční těžbou 8 tisíc kubíků, budeme mít zpracováno zhruba 300 kubíků kůrovcové hmoty. Přitom na celé řadě míst se dřevo těží ve stovkách a tisících kubíků," porovnává Bína.
To, že se lesníci z Evropy přijeli „přiučit" na Vysočinu, považuje největší soukromý majitel lesů v kraji Constantin Kinský za čest. „Potvrzuje se to, že se na nás příroda zlobí, naše odpověď musí být taková, že se o ni musíme naučit pečovat skromně. Skromnost znamená z pohledu ekologie biodiverzitu (druhovou rozmanitost), z hlediska hospodaření flexibilitu. Pestrost, odlišnost, variabilitu musíme vrátit zpět," tvrdí Kinský.
Kůrovce považuje spíše za „lidský faktor", protože využívá sucha a obecně špatného hospodaření. „Berte to vážně, já mám velké obavy. Je docela možné, že za 5 až 10 let lesy skoro zmizí. Když nebudeme reagovat teď hned. To není stejné, jako když zemědělec nemá jablka. My totiž ztrácíme jabloně. Strom v lese potřebuje 80 až 150 let," glosuje potomek šlechtického rodu.
Kalamity navíc doprovázejí ekonomické ztráty. „S lesem musíte pracovat mnohem intenzivněji. Musíte být všude, ale nepracujete plošně, což stojí hodně námahy a peněz. Zpeněžení dřeva kleslo na polovinu, přitom náklady rostou," porovnává. Zároveň mu vadí přístup státu. „Největší kůrovec sedí v Praze," kritizuje Kinský. „Potřebujeme, aby fungoval celý systém řízení, aby spolupráce mezi ministerstvy, státními a vojenskými lesy směřovala k rozumu a moudrosti. Chceme lesy zachránit, stačí, když budeme mít klid a stát nebude překážet a pomůže nám. Jinak lesy umřou," varuje.
