Území Hamerských vrás bylo až do roku 1991 přírodní památkou. Po tomto roce se území stalo součástí I. zóny Národního parku Podyjí. Nachází se nad údolím řeky Dyje, 1 km východně od města Vranov nad Dyjí, na levém břehu řeky Dyje mezi Vranovem a osadou Zadní Hamry. Zde se tyčí téměř svislé, velmi hezky působivé srázy tvrdé horniny, vzniklé přeměnou hlubinných žul, které vystoupily ze zemského nitra a utuhly pod příkrovem starších hornin. Velkým horotvorným tlakem v době starohor, před více než 750 miliony roky, se nerostné součásti žul usměrnily a z velké části přeměnily a ze žuly se stala ortorula. A dostala jméno bítešská.
Na stejném místě, ale také na skále, na které byl vystavěn zámek, a i na kamenech, z nichž je vyzděná nízká parkánová hradba zámku Vranov nad Dyjí k Vraní věži nalezneme výjimečnou geologickou raritu, ptygmatické vrásy. Zřetelně se rýsují v podobě klikatých, světle zbarvených pruhů ortoruly mezi tmavými, skoro černými, pruhy amfibolitu, horniny, která je složena z tmavého nerostu amfibolu, ze živců a tmavé slídy biotitu. Tyto vrásy, jejichž délka je od několika centimetrů až skoro k třiceti metrům, nevznikly působením horotvorných tlaků. Jejich vznik mají »na svědomí« vysoké teploty a vysoký tlak v zemských hlubinách, při kterých se horniny stávají plastickými až polotekutými, a takto vzniklé ortoruly vnikly do spár a trhlin staršího amfibolitu a při překonávání odporu se zklikatily (»zvrásnily«). To provrásnění se uskutečnilo v průběhu desítek milionů let na konci starohor.
Zajímavým geologickým úkazem, který se nachází také na katastru Vranova nad Dyjí, jsou i tzv. ledové sluje. Jsou na skalním ostrohu obtékaném v úzkém zákrutu řekou Dyjí. Skalní ostroh z bítešské ortoruly je rozpukán křížícími se trhlinami. Rychlým prohlubováním údolí ve starších čtvrtohorách, zhruba před jedním milionem let, došlo k porušení stability ostrohu. Vytvořila se zde tři velká suťová pole s bloky horniny vážícími i několik desítek tun. V systému svislých rozsedlin pak vznikly sluje, mezi nimiž jsou vzájemně propojené volné prostory. Největší z nich je 200 m dlouhá a 60 m vysoká. V menších dutinách zůstává led a sníh ještě dlouho do pozdního jara. Význačným jevem je tvorba ledové výzdoby v hlubších částech rozsedlin. Na místní klima má vliv i blízký braitavský hřbet a inverzní polohy hlubokého říčního údolí. Místní klima tak má podhorský charakter a srážky dosahují hodnoty kolem 630 mm za rok.
Zdejší horniny i klima vytvářejí ideální podmínky pro zdejší bohatství živé přírody. Střídají se tady lesy a území Hamerských vrás je typickou lesostepní lokalitou s hojným výskytem tařice skalní, netřesku výběžkatého, koniklece velkokvětého a dalších vzácných rostlin. Samo údolí Dyje je porostlé především dubohabrovým listnatým lesem s hojnou příměsí lip a na polohách obrácených k severu pak převládají bučiny s jedlí, s javory kleny a tisy. Sem tam se vyskytuje i řídký bor i bukové pralesy a i zde byl koncem 19. století vysázen akát. Také keře jsou hojné, například líska.
Bohaté je bylinné patro. Prvosenka jarní, zvaná i tady hlavně petrklíč, dymnivka plná, plicník lékařský, jaterník podléška, hrachor jarní – to jsou rostliny, které rozzáří zdejší lesy na jaře. Později vykvete i brambořík evropský, lýkovec jedovatý a po nich i lilie zlatohlávek. Ta má své jméno podle zlatavé cibule, která je skryta v zemi, a z ní vyrůstá někdy až metr i více vysoká lodyha, která nese listy a květy. Ty jsou soustředěny v řídkém hroznu, které bývají až 5 cm velké, jsou nící (otočené k zemi) a může jich být i dvanáct. Šest silných, růžových s tmavě červenými skvrnkami okvětních plátků je zatočených zpět a krásně voní.
Na Braitavě roste i měsíčnice vytrvalá, což je typická rostlina podhorských lesů. Jinde zase roste kyčelnice devítilistá či růže převislá a vzácný, žlutě kvetoucí oměj jedhoj.
Nejen rostliny, ale i druhová skladba hmyzu je tu velmi rozmanitá.
Z těch nejvýraznějších druhů brouků tady žijí třeba tesařík obrovský či tesařík broskvoňový a pod zámkem samým má domov roháček bukový, až 16 mm velký brouk s válcovitým tělem. Sameček tohoto druhu má na hlavě znatelný, dozadu zahnutý roh a na přední části štítu velikou prohlubeň. U samičky je místo rohu jen nepatrný výrůstek a stejně tak nepatrná je i prohlubeň na štítu. Díky bohatému výskytu dymnivek je tady doma i převzácný motýl jasoň dymnivkový. Je menší než jasoň červenooký a na zadních křídlech nemá výrazné červené skvrny. Je méně nápadný než jeho příbuzný a i když byl kdysi u nás častý, je dnes jeho výskyt velmi, velmi vzácný.
Na skalách, včetně Hamerských vrás, žije velká a nápadná ještěrka zelená, ale i její příbuzná ještěrka obecná, nenápadně tady žije beznohá ještěrka slepýš křehký a několik druhů užovek, včetně našeho největšího hada, až dvoumetrové, užovky stromové. Obojživelníky zastupuje tady běžný mlok skvrnitý a dva druhy ropuch – obecná a zelená.
Také ptáci a savci jsou tady hojně zastoupeni. Na skalách pod kaplí hnízdí výr velký, běžně tu hnízdí rorýs obecný, poštolka obecná, která si staví hnízda i v nepřístupných výklencích zámku a na vhodných místech zdejších skal. V dutinách starých stromů si staví hnízda holub doupňák, strakapoud velký i datel černý. V křovinách si staví hnízda pěnkava obecná i vzácní lejsci malí a nedaleko zámku hnízdí i čáp černý. Ze savců zde žijí ježek západní, rejsek malý, veverky, plch velký, křeček polní, liška i jezevec lesní, kuna skalní či tchoř tmavý. Přímo ve sklepeních zámku sídlí kolonie několika druhů netopýrů, včetně vrápence malého.
Území Hamerských vrás tak není pouze zajímavá geologická lokalita, ale je bohatá i živou přírodou. Navíc má úžasné okolí, bohaté na geologické jevy, na klimatické zvláštnosti, vzácné a chráněné druhy rostlin a živočichů a je zajímavé i z historického pohledu. Stojí tedy určitě za naši ochranu, ale stojí za to ho také vidět.
