VELKÉ DÁŘKO „Čehý! Hot! Couvej!" Takové povely se letos často ozývají poblíž Velkého Dářka. Lesy v okolí největšího rybníka Vysočiny čelí historické kalamitě.
V porostech narušených několika vichřicemi a velkým suchem začal řádit kůrovec. S likvidací kůrovcového dřeva tu Kinským, kterým lesy patří, pomáhají i tažní koně ze stáje Josefa Trávníčka z Hamrů u Hlinska.
V jeho partě pracuje i kočí David Král. „V lese střídám dva českomoravské belgiky a jednoho norického hřebce. To je on, sedmiletý Denny," představuje svého „kolegu" Král. „Na to, že je to hřebec, je strašný kliďas. Ve výběhu si pozici dělá, ale v lese nebo ve vozíku je úplně klidný, nejde po druhých koních," libuje si třiatřicetiletý koňák.
Pochází z jižní Moravy, ale za prací přišel před lety na Vysočinu. S koňmi pracuje už dvanáct roků.
Při tahání klád v těžkém terénu plném odřezaných větví je důležitá souhra. „Snažím se vybrat co nejlepší trasu, abychom se navzájem nedorasovali při přelézání suků," říká Král.
Koně prý v povelech zmatek nemají. Tedy pokud je nedostanou do rukou nedůslední kočí. „Nejlepší je, když se u jednotlivých koní nestřídáme. Když někdy dostanu svého koně zpátky, musím ho učit povely znovu. Jiný třeba řekne čehý, kůň jde naopak doprava a on ho nechá jít. To je špatně, kůň si pak zvykne dělat, co chce, a může vás pak i zranit," vysvětluje. Když učí mladé koně do tahu, při povelu zároveň pocuká opratěmi.
Do lesa se tažný kůň dostane nejdřív ve čtvrtém roce života. Vycvičené zvíře klidné povahy a v plné síle přijde podle majitele Josefa Trávníčka na 80 až 100 tisíc korun. „Jelikož mám koní dvanáct, střídáme je, jeden se tak dostane do lesa dvakrát až třikrát týdně," popisuje Trávníček. Partu v lese obvykle tvoří jeden až dva koně s kočími a také vyvážecí souprava, která vytahané dříví posbírá a dostane k hlavní cestě. Je to mnohem šetrnější varianta než pustit do lesa harvestor.
Delší klády dobře kloužou
Koně pracují obvykle šest hodin. „Za směnu bychom měli vytahat plus minus 20 až 25 kubíků dřeva," popisuje kočí. Pro zvíře je podle něj snadnější tahat delší klády, které v terénu lépe kloužou, než „řezanku".
I při těžké práci si často užijí srandu. „Podívejte se, takhle se tahalo dřevo v době kamenné, říkala svým dětem jedna maminka. Nevěděl jsem, jestli se mám smát, nebo brečet," vybavuje si Král jeden ze zážitků s kolemjdoucími.
Práci na mašině odmítl. „V lese je to rasovina, ale neměnil bych. Ani sedět někde v kanceláři by mě nebavilo. Chvíli jsem jezdil s kamionem, ale když vidím, co se děje na silnicích, raději zalezu do lesa," říká s úsměvem Král.
