TŘEBÍČSKO – Nejhorší kalamita od dob Marie Terezie - tak mluví ministr životního prostředí v demisi Richard Brabec o českých lesích, napadených kůrovcem. Stromy hynou na mnoha místech republiky. V podhůří Jeseníků a na Třebíčsku, sužovaném suchy z posledních let, je situace nejhorší. Do boje s kůrovcem se pustili i politici. Ptají se, proč musel skončit někdejší šéf Lesů ČR Szórád a kdo za kalamitu vlastně může. Premiér Andrej Babiš má jasno: Stát při řešení kůrovcové kalamity zaspal a dostatečně nejednal - viníkem je bývalý ministr zemědělství Marian Jurečka. A ten se okamžitě ohradil. Inu, taková běžná česká politická bramboračka...
Takové sucho nebylo ani v roce 1947
Pamětníci říkají, že takové sucho, jaké máme dnes, nepanovalo ani v pověstném suchém roce 1947. V půlce května konečně i na Třebíčsku zapršelo, ale na kalamitu v lesích to hned tak příznivý vliv mít nebude. Stále budeme potkávat kamiony, odvážející z lesů stovky kubíků dříví uschlého nastojato nebo napadeného kůrovcem a dalším dřevokazným hmyzem. Smrky, borovice, listnáče i mladé sazenice. Ti všichni trpí změnou klimatu a suchem, prohlubujícím se v našem koutě Českomoravské vysočiny už desítky let.
Klima se mění neustále
Během posledního tisíciletí došlo v Evropě k mnoha klimatickým výkyvům. Mezi lety 875 – 1194 bylo výrazné teplé období, které pak v letech 1195 – 1465 vystřídala malá doba ledová. V letech 1466 – 1618 panovalo to, čemu se říká klimatické optimum. Ale v letech 1619 – 1897 žili naši předkové opět v zatím poslední malé době ledové. Krátkodobé klimatické výkyvy, tzv. klimatické epizody trvají 10 – 15 let.
Na kalamitu má příroda času dost
Na lesní správě v Třebíči mají k dispozici vědeckou práci, analyzující vývoj klimatických podmínek v letech 1961 – 2004. Důvod byl jasný, lesáci chtěli vyhodnotit průběh hlavních měřených klimatických hodnot v souvislosti se značnými nahodilými těžbami zvláště ve smrkových porostech. A co ukázala naměřená teplota vzduchu, srážkové úhrny a sluneční svit ze stanic ČHMÚ v Moravských Budějovicích, Třebíči a Velkém Meziříčí? Především to, že průměrné roční teploty zvláště v měsících květnu až srpnu postupně narostly téměř o jeden a půl stupně. Po roce 1990 byl naopak v řadě let zaznamenán výskyt pozdních mrazů, které se v poslední době objevují ve dvou vlnách. Také roční srážkové úhrny ubývaly, i když třeba v roce 2004 byly v Třebíči vyšší oproti roku 1961. Tato veličina je však ovlivněna přívalovými dešti, kdy došlo v několika místech v republice k povodním 1997, 2001. Voda z přívalových dešťů se ale ve své většině nevsákne a stromům moc nepomůže. Na Třebíčsku jsou naopak po roce 2000 zaznamenávány řady dnů beze srážek. Délka slunečního svitu v průběhu jednoho roku narostla za čtyři desítky let zhruba o 150 hodin a s ním neustále rostla i průměrná denní teplota vzduchu.
Roční faktor dešťový
Pro lesáky je důležitý Langův koefi cient, což je roční faktor dešťový, vyjadřující podmínky přirozeného zavlažování krajiny vztahem mezi atmosférickými srážkami a teplotou vzduchu. Když je méně srážek a vyšší teplota, je také podstatně vyšší stres stromů. Defi cit vláhy se prohlubuje. Odpaří se mnohem více vody. Krajina vysychá. Pro smrky je důležitý celoroční srážkový úhrn minimálně kolem 550 milimetrů. A těch se jim už nedostává. Proto usychají nastojato a s nimi desetitisíce borovic, v některých lokalitách už i habry, buky, břízy, lípy. Nedokáže dozrát už ani jejich semeno jako osivo, potřebné do lesních školek. A tak je třeba nedostatek sazeniček dubů. Letos sice duby silně kvetly, ale uvidíme, jestli dozrají jejich žaludy.
„Je to hrozné, je to dramatické. A myslím, že na tu práci o vývoji klimatu by bylo dobré navázat. Kdybychom vyhodnotili dalších čtrnáct let až do roku 2018, určitě bychom se dostali ještě na vyšší teploty. Tlačí se nám sem jako příčina chřadnutí smrků i výrazný invazivní škůdce kůrovec severský nebo houba václavka. To všechno jsou důsledky sucha. Poslední čtyři suchá léta jsou ale daleko jinačí. Mění se proudění vzduchu ze západního na jižní. Hlavně myslivci už to dobře sledují, když jdou na čekanou na posed a sledují, odkud fouká vítr. Západních větrů je už opravdu méně, než bývalo," konstatoval šéf Lesní správy Třebíč Aleš Rusek.
Jehličnany řídnou
V zemědělsky obhospodařované krajině na Třebíčsku nejsou dostatečně hluboké komplexy lesů, schopné udržet si svoje mikroklima. Naopak, ze všech stran jsou atakovány horkým prostředím ze zemědělských půd. Případný velký vítr pak smrky poláme.
Listnáče mají oproti jehličnanům nespornou výhodu v tom, že v období sucha část listí ze svých korun shodí, nebo dokonce předčasně shodí listí úplně. Tím pádem sníží výpar vody. Jehličnany sice v době sucha také dokážou shodit část svých jehlic, ale nedokáží je tak rychle nahradit jako listnáče své listí. Proto jsou dnes koruny jehličnatých dřevin řídké až průsvitné. Je to charakteristický znak boje jehličnanů s extrémním suchem v naší oblasti.
Kůrovec má náskok
Letošní jaro je další tragédie. Brzký nástup jara a semenný rok způsobí, že budou stromy ještě více oslabeny tvorbou semene, místo aby svoji energii vkládaly do své biomasy. „A teploty, které dosáhly téměř tropických hodnot už v dubnu, to jsem ještě nezažil," konstatoval správce Rusek.
Letošní dubnové teploty tak nahrály znovu i kůrovci, který se vyrojil zhruba o měsíc dříve než v loňském roce, kdy ho koncem dubna trochu přibrzdilo chladno. Letos se vyrojil od 15. do 22. dubna a vytvořil si tak další časový náskok pro svůj vývoj a tvoření dalších generací. Ve státních lesích na Třebíčsku proto bylo instalováno poměrně značné množství obranných opatření proti silnému rojení kůrovce, jaké zdejší lesáci nepamatují.
Dříví nemá kdo zpracovat
Problémem je také situace na trhu se dřívím. Je přetlak dříví v rámci střední Evropy od všemožných vlastníků. V Sasku nebo v Polsku padlo deset milionů kubíků dříví, na Slovensku tři miliony kubíků, Rakušané odhadují dva miliony kubíků. „To znamená, že i když pily jedou na maximum svých výrobních možností, nestačí pořezat více, než by bylo potřeba. Obecně my, lesáci ze státních i soukromých lesů, dříví sice dokážeme vytěžit, ale nedokážeme ho umísťovat na trh tak, jak bychom potřebovali. V České republice chybí větší kapacita, která by dokázala zpracovávat české dříví, když to potřebujeme. Není to ale jediná krizová situace. Jakmile se faktory jako je sucho, kůrovec, větrná nebo mrazová kalamita sečtou a smíchají v jeden smrtící koktejl, není řešení. Již několik let doufáme, že příští rok bude lepší, ale není to lepší. Je to nekonečný stres nejen pro lesy, ale i pro náš personál. My se snažíme les pěstovat, ale když vidíme, jak nám chřadne před očima, to nám pak zbývají jen oči pro pláč. Bez vody to nezvládneme. Příroda dostává strašně zabrat, opravdu strašně, " posteskl si nad současnou situací v lesích správce Rusek.
Štěpkovat a topit
Všechno zlé je ale k něčemu dobré. Část dříví by šla jistě štěpkovat a používat k topení. „Třeba firma pana Horkého je pro nás skvělá, protože odebírá dřevní hmotu, odpad, klest atd. Kdyby takových bylo víc, určitě by nám to pomohlo," dodal Rusek.
