Jsem v bizarní situaci. Bombardují mne renomovaní odborníci. Ptám se jich, proč se neozvou sami. Bojí se, že přijdou o práci. O hrozbě, mající alarmující rozměry, mluví jen „mimo kamery". Není-li „čertem na zdi", musí na světlo denní.
Sám ale z branže nejsem. Vše, čím mne bombardují experti, proto shrnu jen v kostce. A budu klást bezelstné otázky. Pokud snad přehánějí, uvést je na pravou míru bude hračka. Míří-li ovšem do černého, diskusí v médiích to skončit nesmí. Řeč je o kůrovcové kalamitě. Jde opravdu jen o to, co se nám tvrdí? Anebo hrozí pohromou, napravitelnou až za celé generace? Je pravda, že jsou napadeny už milióny kubíků dřevní hmoty – lýkožroutem smrkovým i jinými parazity, plenícími i borovicové porosty? Že oslabená vegetace se tím snáz stává i kořistí ploskohřbetky, bekyně a dalších škůdců? Že tohle vše se letos šíří jako lavina? Je-li to skutečně tak, co brání identifikaci ohnisek nákazy a jejich neprodlené asanaci dřív, než spustí dominový efekt, k nimž zavazuje Lesní zákon a vyhláška Ministerstva zemědělství 101/1996 Sb.? Přišla snad lesní správa opravdu i o někdejší technické a personální zázemí, jímž by obojí zvládala vlastními silami? A získává je tak jen cestou zakázek privátním subjektům, vázaných na výběrová řízení – a tedy za cenu fatálních zpoždění? Má-li stát v oboru i dva vlastní velké podniky, čím se na narůstající problém reaguje v jejich struktuře a organizaci? Je pravda, že řada konkrétních návrhů, předkládaných v daném směru už před lety, zůstává ležet ladem?
Jsou následky stavu, k němuž to vede, skutečně tak alarmující, jak tvrdí renomovaní experti? Zdravý strom se, jak říkají, dokáže ubránit jen ataku pár desítek parazitů. Je-li jich víc, stává se rázem bezbrannou kořistí až 5 tisíc samiček. Každá naklade až kolem 80 vajíček. Další dospělá generace se z nich vylíhne za 8 – 10 týdnů. Je pravda, že letos ten koloběh startoval už v únoru? A z každého napadeného stromu, jenž nebyl asanován včas, uvolnil do okolí až kolem 400.000 lýkožroutů už do Velikonoc? Aby se z desítek stromů, které ten roj znehodnotil, vyklubal adekvátní násobek parazitů už v červnu? A ti se letos dokázali rozmnožit potřetí už do konce srpna – a nepřijde-li zima nezvykle brzo, stihnou to do října i počtvrté?
Expertní prognóza je děsivá. Už zhruba z 10.000 napadených stromů, u nichž asanace neproběhla včas, se letos vyrojí na 25 biliónů parazitů. Tak kobercový nálet podle nich hrozí zkázou, vedle níž jsou i někdejší pahýly v severním pohraničí jen banálním karambolem. Část těch, kdo se bojí přijít o práci, varuje před plošnou devastací smrkových porostů. Jiní se obávají, že přemnožený parazit decimuje i spoustu jiných dřevin.
Je to jen plané panikaření? Ukazatele, jež ututlat nelze, vedou k vážnému zamyšlení už teď. Například propad ceny dřevní hmoty, nevídaný ani po řadě velkých polomů. V řadě lokalit se blíží k hranici, kdy náklady obnovy lesního porostu neokryje ani mýtní těžba. Do rovnováhy, zavedené už za Marie Terezie, to vnáší i finanční lapálie. Řadu lesnických firem už srazila do kolen. Teď to hrozí i mnoha dalším. Místo výnosů, s nimiž počítali, zbydou oči pro pláč i těm, kdo lesy vlastní. Co bude s porosty, představujícími většinu českých lesů, je však i mnohem vážnějším rozcestím.
Zmiňme aspoň tu z jeho dimenzí, vysílajících stále akutnější zprávu v posledních letech. Jsme jednou z evropských „střech" vodního koloběhu. To, zda z něj zadržíme potřebný díl na našem území, závisí právě i na mase a kvalitě lesní vegetace. Spotřeba vody na hlavu už klesla pod polovinu nedávného stavu. Menšina jí plní i vlastní bazény. Tím méně jí čerpá plebejská většina. Teď navíc přibývá lokalit, kde je jí deficit i pro ty „za vodou". Postup k udržitelné nápravě se rodí jen liknavě. Klíčové příčiny bere stále jen lajdáckým obloukem. Budoucnost našich lesů je akutní prioritou. Pravda o všem, co o ní rozhodne, nepatří jen odborným kruhům. Plné právo na ně má i laická veřejnost. Mít jasno v tom, před čím varují kovaní experti, je v zájmu všech a každého.
Jde především o následující otázky: Jaký díl smrkových porostů je napaden lýkožroutem – i jinými ničivými parazity? Je pravda, že se z původních ohnisek šíří napříč republikou – kam všude a v jaké míře? Jak včasný a úplný je monitoring nákazy? Jak rychle je třeba asanovat její ohniska, nemá-li se lavinovitě šířit dál – a nakolik se to daří v praxi? Do jaké míry jsou zpoždění, vedoucí k expanzi parazita, způsobena tím, že lesní správa postrádá vlastní zázemí asanace - a musí ji sjednávat cestou výběrových řízení? Nakolik do hry vstupují i zájmy podnikatelských subjektů, prosperujících úměrně poklesu cen kulatiny a vlákniny? V jaké míře je viníkem kůrovcové kalamity i tranzit napadené dřevní hmoty přes naše území? Jaká opatření čelí tomu, aby se nákaza dál šířila i touto cestou? Jakému procentu smrkových lesů hrozí zkáza, bude-li lýkožrout expandovat dosavadním tempem? Nakolik hrozí devastace i jiným lesním porostům? Jak moc to ohrozí vše, v čem za zdravý les není náhrada? Jak konkrétně tomu čelí příslušné státní orgány a instituce? Na odpověď, která nemlží a nekličkuje, čekají i jiné otázky. Hlavně dvě: Jsou „neziskové organizace", jejichž tlak vedl k epidemii lýkožrouta v nemalých částech Šumavy, skutečně „nezávislé" – anebo gážisty cizí konkurence proti životním zájmům České republiky? Co konkrétně se podniká, aby se jejich destrukci učinila přítrž? Je masívní tranzit otevřených vagónů a kamionů s dřevní hmotou, napadenou lýkožroutem, ze zemí východně od našich hranic do Rakouska či SRN jen věcí čiré nedbalosti – anebo součástí predátorského scénáře, který se tak ničivě podepsal už na šumavských lesích?
Vše, čím mne bombardují experti, přijímám jako laik v dobré víře. Pokud se ukáže, že panikaří, jsem připraven se omluvit a vykrákat je za uši. Prokáže-li se však, že mají pravdu, jistě si vezmou slovo aspoň pak. Je-li to skutečně tak, že by tím ohrozili svou existenci, spoléhám na jejich pádné argumenty. Výměnou za zachování své anonymity s nimi jistě nebudou skrblit ani příště. Zkázu českých lesů připustit nesmíme!
Josef SKÁLA
Komentáře
Stejné je to i s příčinami. U současné kalamity nelze 100% označit za viníka například pouze sucho. Těch vlivů se zkrátka sešlo ve správnou dobu na správném místě několik a vzájemně se velice dobře skloubily do jakési apokalyptické symbiózy.
Nepochybně došlo k podcenění situace ze strany LČR. Analýza je spíš v názorové diskuzi než na bedrech "odborníků".
Je to státní moloch protkaný metodikou a byrokracií. Žádné univerzální řešení a recept na Ips typographus nejsou. V prvé řadě je to na lidech, kteří v dané oblasti léta pracují a žijí. Současný stav byrokracie a legislativy je brzdou v rychlé akci, která je u tohoto broučka zásadní.
Zde je možno vidět rozdíl soukromého odpovědného vlastníka a státního zaměstnance (revírníka), který má ale částečně svázané ruce.
Ať to nenatahuji. Při vší úctě k profesorům - vyhodnocování historických dat a pramenů nedá exaktní výsledek. Stále tam bude malá odchylka a % chyby, byť je výsledek reprodukován čtivě.
Spousta lidí se snaží za svůj krátký život pochopit a zjistit mechanismus v lesním ekosystému a nalézt jakýsi univerzální recept. O to více se skláním před profesory, kteří na přímou otázku dokáží odpovědět, že se jedná o natolik složitý systém s téměř nekonečným množstvím proměnných, že v podstatě nejsme schopni predikovat vývoj ani při nejlepší vůli. Můžeme pouze aplikovat nejnovější poznatky v dobré víře, že děláme to nejlepší.
kapitalisty-oligarchy. To považuji za zradu.
Může začít pršet, může být studená zima, ale to kůrovce nezastaví. Je totiž už pozdě. Jak dobře řekl nový ministr - může to trvat desítky let.
Kolik po těch desítkách let zůstane v ČR smrku? A kolik "nového", dnes sázeného smrku uschne mezitím navíc?
Neplatí už skoro nic z toho, na čem dodnes většina plantážníků trvá. Neexistují žádné "chlumní" smrky odolné v teplých a suchých podmínkách. Neexistuje žádné "bezpečné smíšení" - stačí se podívat na usychající ostrůvky smrku v listnatých lesích. Neexistuje žádný podstatný vliv "přestárlých porostů" - usychají už i desetileté smrčky.
Je to zkrátka megaprůser, na jehož konci se lesnatost ČR dočasně sníží z dnešních cca 34 % na možná 18-20%.
Plantážníci už nesmí dostat šanci. Platíte jim to Vy, platím jim to já, platí jim to důchodce houbař, co nerozezná douglasku od smrku, platí jim to nemluvně v peřince.
Toto musí skončit, okamžitě.
1972, dr.Nožička, úvod:
"Ještě v roce 1951 charakterizoval K a v i n a v knize Speciální botanika zemědělská smrk jako strom „význačně podhorský a horský", rozšířený hlavně v pohraničních horách, ačkoli již r. 1935 Zlatník ve III. dílu své Studie o státních lesích na Podkarpatské Rusi upozornil, že na Zakarpatské Ukrajině smrk roste i v nižších, ale chladnějších polohách s vlhčí půdou. Rovněž ve své Fytocenologii lesa r. 1953 poukázal na přirozený výskyt smrku, rostoucího v severovýchodních Čechách podle historických dokladů ze 16. a 17. století v nadmořské výšce 250 m. Původní výskyt smrku v Brdech prokázal již předtím r. 1943 P. Svoboda. O 12 let později J. Pokorný doložil původnost smrku v chlumní oblasti Černokostelecka. Když pak v knize Přehled vývoje našich lesů (1957) byly uvedeny další historické doklady o starém výskytu smrku v chlumních i rovinatých oblastech našich zemí, uveřejnil K. Mráz (1959) svou studii Příspěvek k poznání původnosti smrku a jedle ve vnitrozemí Čech. K otázce původního areálu smrku se r. 1961 vrátil J. Málek, který se především podle publikovaných dokladů pokusil o předběžné zpracování tohoto závažného tématu pro české země. Vzhledem k naléhavé potřebě co nejdůkladnější znalosti původního výskytu smrku v českých zemích jak pro lesnickou fytocenologii a typologii, tak i pro fytogeografii, pro účely šlechtitelské a pěstění lesů vůbec, bylo nutno začít se soustavným jeho výzkumem na podkladě historických pramenů. "
"Smrk, pojmenovaný od r. 1841 botanickým jménem Piceia ex-celsa Linki)*), byl v minulosti označován buď jako Pinus nebo Abies — anebo dokonce i jako Mirtiks2). Joachim C a m e r a r i u s) již r. 1586 jej pojmenoval Picea4). K. L i n n é r. 1753 uvádí pro smrk označení Picea Abiess). V našich zemích roste smrk jako původní dřevina již od pra-věku. Podle nemnohých reliktů i uhlíků, zjištěných v paleonto-logických nálezech J. Slavíkovou-Veselo u6), zůstala i v době ledové v teplejších oblastech (u Dolních Věsčonic na Mikulovsku) refugia smrku, borovice a pravděpodobně i dubu. Podle F i r b a s o v a díla Waldgeschichte Mittel-Europas byl smrk na základě pylových analýz rašelin zastoupen teprve od konce boreální periody (6500-5000 př. n. 1.) v krkonošských le-sích i v Jizerských horách, a to v nadmořské výšce 1000-1200 m jako dřevina přimíšená k převládající borovici, tehdy ještě tam smíšené s jilmem, dubem, lípou a olší. Ve starším atlantiku (5500-4000 př. n. 1.) nepokrývaly smrkové porosty již jen hře-beny Krkonoš, Jizerských hor, Šumavy, ale se smrkem se tehdy setkáváme v oblasti řeky Ploučnice a v okolí Komořanského jezera v Podkrušnohoří. Tam však v období subboreálním (2500-500 př. n. 1.) na místě ubývajícího smrku začaly nastupovat smíšené porosty jedlobukové, které se rozšířily i na jiných mís-tech, ba dokonce až na Krkonoše, Jizerské hory a Šumavu. V periodě subatlantické (500 př. n. 1. — 1300), v níž převládaly bukojedlové lesy, byl smrk dominantní dřevinou na Krkonoších, v Jizerských horách, v povodí Ploučnice, na Šumavě, avšak vyskytoval se prý též v lese Fidrholci nedaleko Úval a u Xa-verova poblíže Dolních Počernic. Tento výskyt smrku ve stře-du Cech, prokazovaný podle pylových analýz, nelze ovšem zatím vysvětlit, ani zatajit, že vzbuzuje i pochybnosti (např. na loka-litě xaverovské). Díky tomu, že v češtině již od 13. století máme v místních názvech, odvozených od jmen jehličnatých stromů, pro každou z těchto dřevin, jež byly v latině všeobecně označovány jako Pinus nebo Abies, doloženo samostatné pojmenování, odpadají nám obtížné dohady o tom, která ze zmíněných dřevin se tam vyskytovala. Protože ve 13.-15. století bylo kolonizováno po-měrně málo horských a chlumních oblastí, v nichž se vyskytoval smrk, nijak nepřekvapuje, že se nám zachovalo jen nemnoho místních, názvů odvozených od této dřeviny. Přesto však jim vděčíme za průkazné doklady, že se smrk již v 15. století, kdy u nás ještě neexistovala umělá obnova lesa, vyskytoval nejen v chlumních oblastech, ale i v nížinách. Nemalé nesnáze se vyskytly i při shledávání archívních do-kladů o výskytu smrku. Pro nejstarší období do konce 16. sto-letí poskytly nám zápisy o výskytu dřevin některé urbáře, v nichž je popsán i majetek panství. Tyto jejich údaje jsou však většinou povšechné a jen ojediněle podrobnější. Totéž možno říci i o odhadech v zemských deskách panství a dílčích cedulích, zachovaných sice pro některá panství již od 16. století, ale obsahujících podrobnější údaje o výskytu dřevin v odhadovaných či dělených lesích teprve od druhé poloviny 17. a zejména v první polovině 18. století. O výskytu dřevin jsou zprávy od 16. století i v hraničních popisech, z nichž poznáváme, které stromy byly vybrány jako mezníky. Podle četnosti jednotlivých dřevin uvedených v hraničních popisech nelze však naprosto usuzovat na jejich vzájemné zastoupení v ohraničovaných lesích. Také popisy lesů pořízené při různých úředních komisích vy-slaných k prohlídkám lesů pro zjištění dřevních zásob pro potřeby dolování obsahují příliš povšechné údaje o výskytu dře-vin, a to především v nejbližším okolí prohlídkové trasy, která se pochopitelně vyhýbala špatně přístupným místům a obtížným horským terénům. O zastoupení dřevin najdeme až na některé výjimky velmi málo, a to ještě stručných zpráv v přiznáních českého katastru tereziánského (1713), slezského katastru Karlova (1722), i v moravských dominikálních fassích z r. 1750. Fasse josefského katastru z let 1786/87 jsou sice někdy sdílnější a uvádějí alespoň hlavní dřeviny přiznávaných lesů, nezřídka však charakterizují lesy jen podle dříví, které v nich rostlo (tvrdé nebo měkké). Teprve taxační popisy lesů, začínající ojediněle již od druhé čtvrtiny 18. století, díky svému postupnému zdokonalování podávají nám stejně jako soudní odhady lesů na fideikomisních panstvích od konce 18. století stále podrobnější údaje o výskytu a zastoupení jednotlivých dřevin i o jejich stáří, což mi umožnilo nezřídka zpětně zjistit výskyt smrku v 17. století a tím prokázat i jeho původnost. Jen díky takovéto komplexní exploataci tak obsahově naprosto různorodých dokladů, které neměly jakoukoli rovnoměrnost z hlediska územního zastoupení."
"bylo možno připravit solidní pramennou základnu a podle ní alespoň probrat původní výskyt smrku v českých, zemích. Vzhledem k tomu, že zejména starší popisy lesů jsou většinou povšechné a neuvádějí vždy všechny v tehdejších lesích rostoucí dřeviny, nelze v místech, kde se uvádějí smíšené lesy nebo se připomíná, že se tam vedle vy jmenovaného dříví ještě vysky-tovalo „též jiné" nebo „rozličné dříví", naprosto vyloučit pů-vodní výskyt smrku, i když tam o něm nejsou přímé zmínky. Jestliže odhadní a soudní komise procházely jen po hranicích nebo prohlížely pouze části lesů a ve svých relacích se o taměj-ším výskytu smrku nezmiňují, nemůžeme bez dalšího ověření odmítat jeho původnost. Podobně tam, kde se ve starých popi-sech a odhadech připomínají lesní trati „Smrtí", „Smrčina", „Smrková léč" a pod., neznamená to, že tam byl nesmíšený smrkový porost. O skutečné jejich dřevinné skladbě nás nezřídka poučí teprve podrobnější popis lesních tratí pojmenovaných jedině podle smrku. Tak např. o Smrkové léči u Morašic na Kutnohorsku se r. 1789 dovídáme, že šlo o starý smrko-borový les. Podobně tomu bylo i s výskytem smrku v lesích označených jako Jedliny, Dubiny, Bory i tam, kde ve starších jejich popisech byly uvedeny jen převládající hlavní dřeviny. Tak např. v Dubině na statku Kbel u Kolína bylo v odhadu z r. 1737 zaznamenáno jen krásné jedlové a smrkové dříví, ač v ní zbyly jen ojedinělé duby, po nichž byla tato lesní trap pojmenována. Proto v takových případech bylo ještě nutno přihlédnout k popisům lesů až z druhé poloviny 19. století a zjistit, zda v nich jsou zaznamenány staré smrky, které svým původem sahají před počátky umělého zalesňování. Jako důkazu o autochtonnosti dřeviny je možno použít i ne-přímé argumentace, vylučující umělé založení dotyčného lesa, a proto k usnadnění takové průkazní metody jsem připravil pře-hlednou studii o počátcích zalesňování a umělé obnovy lesa v, českých zemích. 'V této práci jsem se snažil přehledně a soustavně probrat původní výskyt smrku v lesích českých zemí, a to podle nynějších krajů i okresů, jež jsou bez hranic panství zakresleny na administrativních mapách ČSSR v měřítku 1 : 200 000, vydaných -Ústřední správou geodézie a kartografie v r. 1964 až 1968. Při zjišťování původnosti smrku v Čechách jsem si vzal za základ údaje o jeho výskytu ze S o m m r o v y topografie, vycházející z dotazníkových hlášení vyplňovaných, správou jednotlivých pan-ství i měst kolem r. 1825. Pro Moravu i pro moravské enklávy ve Slezsku jsem použil topografie G. W o l n é h o, obsahující dotazníkové údaje z počátku třicátých let minulého století. U míst, v nichž Sommer i Wolny zaznamenali výskyt smrku, jsem pak pátral po tamějším stáří této dřeviny. Protože však zmíněné topografie neobsahují úpiné údaje o dřevinné skladbě lesů v Čechách, na Moravě i ve Slezsku a u některých panství, zejména pak u menších statků uvádějí pouze tvrdé a měkké dříví nebo jen dřeviny převládající, byl jsem nucen k tomuto tématu prostudovat další, velmi obsáhlý archívní materiál, tý-kající se dřevinné skladby i ostatních lesů. Tuto časově velmi náročnou práci mi částečně ulehčily ela-boráty o historickém průzkumu lesů, citované v poznámkách k léto práci i v soupisu použité literatury, sestavené pro účely hospodářské úpravy lesů pracovníky URÚ L ing. E. Ho š k e m, prom. hist. V. Horák e m, ing. Frant. Krumlem, ing. J. M a-ternou, ing. Jos. Ministrem, ing. A. Novákem, ing. G. Novotným, dr. Jos. Tlapákem, ing. Jos. Schrantzem, ing. M. T omandlem a V. 2alouclik em, kteří mě upozor-nili i na některé prameny. Zároveň děkuji prof. dr. ing. Al. Zlatníkovi, DrSc., prof. dr. ing. Al. Mezerovi, DrSc., za cenné připomínky z oboru fytocenologie a typologie. Zvláště pak děkuji ing. V. Sam k o v i, CSc., který podle mých zpracovaných krajových map sestavil přehlednou mapku rozšíření smrku v českých zemích a napsal kapitolu o perspektivách pěstování smrku u nás. Ačkoli jsem k této práci, jež v tomto pojetí a územním roz-sahu nemá ani v cizině obdoby, velmi pečlivě a po léta shle-dával u nás dostupný dokladový materiál, přece jen jsem pře-svědčen, že se ještě nyní v nepřístupných archiváliích, a to nejen u nás, dle i v cizině, najde mnoho, čím bude možno ještě dále obohacovat poznatky o původním zastoupení smrku u nás. Ostatně pro oblasti z hlediska šlechtění smrku zvláště významné bude nezbytně třeba zpracovat ještě zcela podrobné místní mo-nografie o jeho tamějším původním výskytu a zakreslit jej na lesních mapách panství, popřípadě i na mapách polesí. Praha, prosinec 1970."
A jak říkám - i kdyby to byla pravda - k čemu jsou DNES data platná pro dobu, kdy bylo o 2 st.C méně a možná o 150% srážek během vegetace více?
Opakuji Vám - NAPOSLEDY - šermujete tady Nožičkou jako by se jednalo o nějaký svatý grál - znáte také vůbec něco, někoho jiného?
Z Nožičky navíc vyzobáváte jako slepice jen to, co se Vám hodí do krámu, zatímco to ostatní tiše přecházíte.
Je Vám vůbec známo, do sebe zahleděný plantážníku, že výskyt smrku v severovýchodních Čechách byl už v 16.-17. století antropicky podmíněn? Ne? Tak si najděte informace o tom, jak byly už v 16. století pro potřeby kutnohorských stříbrných dolů zplundrovány krkonošské a podkrkonošské lesy. Co myslíte, že na ta prakticky holá místa kromě měkkých dřevin nalétávalo? Jedle a buk asi těžko, co říkáte?
Podobnou hodnotu má Vaše informace z Podkarpatské Rusi. Vy jste asi v životě neslyšel o salašnictví, že? Je Vám známo, že díky němu byla třeba lesnatost Beskyd už koncem 17. století nižší než dnes? V ukrajinské části Karpat to muselo být ještě zásadnější - valašská kolonizace tam dospěla dříve a působila déle.
To, co je pro Vás nebo Nožičku panenský les, je pro člověka znajícího realitu hlouběji pouze sekundární, sukcesní porost. Smrk má na rozdíl od jedle schopnost chovat se jako pionýrská dřevina. Je to totiž boreál, víte? Smrk je schopen masově zmlazovat i za situace, kdy je evidentní, že v dané lokalitě dožije stěží dvaceti let.
A to nejlepší na závěr, Kleware. I kdyby byla pravda to, co jste napsal resp. převzal o původnosti smrku - tak by (nejen) mě zajímalo, jak má tedy sebevíc "chlumní" smrk se svým boreálně měkkým kořenovým systémem přežít několikaměsíční epizodu sucha a vysokých teplot?
Nebo má ten Váš chlumní smrk také kořenový systém, jako jedle, buk či dub?