Malý, ale náš. Půlhektarový kus lesa, který jsme zdědili mezi Blatnou a Nepomukem, pro nás nebyl zdrojem ekonomických úvah. Rádi jsme do něj zašli – na jaře zkontrolovat, jestli vichřice či sníh nezpůsobily škody, na podzim očíhnout houby a pozdravit velikány před zimou. Je až směšné, jak důležité mohou být takové rituály pro člověka, který vyrostl na pražském sídlišti.
Celý článek najdete zde.
