S kůrovcovými kalamitami se musíme naučit žít, v příštím století se jich jen tak nezbavíme a budou ještě rozsáhlejší než dnes, myslí si Miroslav Svoboda, odborník na lesní ekosystémy z České zemědělské univerzity v Praze. Podílel se na práci mezinárodního týmu, který popsal, jak velké šance na přežití mají evropské smrkové lesy. „Podstatná část mladých smrkových porostů se nedožije věku, ve kterém se kácí dnes," říká Svoboda.
Z dnešních smrkových batolat se podle některých odhadů dožije stovky jen zhruba desetina.
Základem problému podle Svobody není ani tak klimatická změna, ale spíš člověk. „Mám kolegu, který říká, že bychom neměli mluvit o kůrovcové kalamitě, ale spíš o kalamitě smrku," dodává.
„V tropickém pralese žádné kalamitní přemnožení škůdců neexistuje. Na jednom hektaru tam rostou stovky druhů dřevin, ale každý je tam jednou nebo dvakrát. Každý má jinou fyziologii, jiný druh kůry, jiný charakter dřeva. A škůdců, kteří by nebyli úzce specializovaní, je opravdu málo," vysvětluje Svoboda. To ostatně platí i o kůrovci, který žije po tisíciletí v úzké symbióze se smrkem.
Na rozdíl od tropického pralesa však má ve smrkové monokultuře k přemnožení ideální podmínky. Problém je přitom nejen druhová, ale i věková skladba lesa. V lesích dnes vedle sebe stojí stromy stejného stáří.
Celý článek najdete v MF Dnes.
