Proměna lesa, obnova rašelinišť nebo ochrana semenáčků a vzácných druhů dřevin. To jsou jen některé z cílů, které letos chtějí stihnout dobrovolníci během Týdnů pro divočinu. S jejich pořádáním začalo Hnutí DUHA už v roce 1998. Při přípravě prvního ročníku se inspirovalo ve Švýcarsku, kde podobné pracovně-vzdělávací pobyty v terénu pořádají už desítky let. U nás právě probíhá 21. ročník, který je finančně podpořený grantem z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR a Ministerstvem vnitra ČR.
První z letošních týdnů odstartoval v sobotu 30. června u obce Kaletice na Strakonicku, kde se účastníci snažili proměňovat hospodářský les v porost s přirozenou skladbou stromů.
O čtrnáct dní později pomáhalo dvanáct dobrovolníků při obnově cenného horského lesa v našem třetím nejvyšším a zároveň nejmenším pohoří – Králickém Sněžníku. Natírali zde mladé stromky proti okusu přemnožené zvěře a čistili potoky v pramenné oblasti řeky Moravy, jež pramení přímo pod vrcholem Sněžníku. Ten je totiž významným evropským rozvodím, odkud odtékají vody do tří moří – Černého, Baltského i Severního. Péče o zdravý horský les a tím o zadržování vody v krajině i o malé vodní toky v pramenné oblasti největší moravské řeky je zvlášť významná v době rostoucího sucha a dalších projevů klimatických změn, jež způsobují zejména na Moravě masivní hynutí smrkových monokultur.
Bez elektřiny a mobilů
Dobrovolníci pracovali na obnově vysokohorského lesa podle odborného plánu péče o toto území. Byli ubytováni v horské chatě bez elektřiny a signálu. Práce v krajině horských kamenných moří s prožitkem divočiny dodala pobytu punc romantické exotiky. „Právě tento týden pro divočinu byl kvůli relativně drsným podmínkám nejdobrodružnější ze všech, které Hnutí DUHA v létě pořádá po celé naší zemi. Stále víc lidí dává přednost před zahraniční dovolenou právě pobytu v divoké přírodě České republiky," uvádí mluvčí Hnutí DUHA Jan Piňos.
Doplňuje, že masiv Králického Sněžníku, jehož nejcennější část je chráněna jako národní přírodní rezervace, představuje jedinečné území. Chrání se zde přirozené a přírodě blízké horské ekosystémy, vzácné organismy a geologickogeomorfologické fenomény – původní horské smrčiny, rašeliniště, arkto-alpínské trávníky, kamenné sutě, lavinová dráha i vzácní živočichové a rostliny. Tento přírodní klenot byl v minulosti postižen devastací horských lesů zasažených imisemi a polomy. V současnosti je vystaven velkému náporu sportovců a turistů i poškozování krajiny kvůli sportovnímu a rekreačnímu areálu v Horní Moravě.
Cílem péče o národní přírodní rezervaci (NPR) Králický Sněžník je vytvořit přírodě blízký les, který se bude v budoucnosti samovolně obnovovat bez lidských zásahů. Přirozená obnova lesa ze semen místních stromů je ale velmi pomalý proces, který narušují časté polomy na exponovaných svazích, kde byla v minulosti masivní těžbou narušena přírodní rovnováha, a také přemnožená zvěř. Proto dobrovolníci chrání semenáčky stromů nátěrem i oplocenkami.
Zásobárny vody
Od 5. do 12. srpna se zase čtrnáct dobrovolníků z celé naší země snažilo napravovat staré chyby vzniklé odvodňováním Šumavy. Zahrazovali a zasypávali staré umělé odtokové kanály na odvodněných rašeliništích na Modravsku. Tvořili hráze a přenášeli rašeliníky. Tím zvýší a stabilizují hladinu podzemní vody pro obnovu rašelinotvorných procesů. Dobrovolníci tak jako každoročně pomohou jak vzácné šumavské přírodě, tak i zadržení vody a vodnímu režimu v krajině.
Šumava patří k nejrozsáhlejším a nejstarším pohořím střední Evropy. Na jejích rašeliništích často najdeme jezírka, která skýtají nejen romantické pohledy, ale i podmínky pro život mnoha vzácných živočichů a rostlin. Po devastujících zásazích z osmdesátých let se rašeliniště dosud nevzpamatovala. Tehdy byla uměle odvodňována, aby lidé získali snazší přístup do lesů a uvolnili nové plochy pro těžbu dřeva.
„Od roku 2004 připravilo Hnutí DUHA na Šumavě už 32 dobrovolnických týdnů. Jen v minulém roce se podařilo vytvořit sedm hrázek na hlavním odvodňovacím kanálu na Soumarském rašeliništi a tři odvodňovací kanálky. Ty odvádějí vodu z kanálu a umožňují její rozliv do plochy a opětovné zamokření, což podporuje obnovu rašeliniště a zadržuje vodu na místě místo jejího rychlého odtoku do Vltavy," říká Jan Piňos.
Rašeliniště je typ mokřadního ekosystému, v němž dochází ke hromadění odumřelé organické hmoty – převážně rašeliníků, která se bez přístupu vzduchu mění v rašelinu neboli humolit. Zaujímá v České republice plochu jen kolem 25 000 hektarů, skoro polovina z toho leží v jižních Čechách. Na Šumavě jsou rašeliniště považována za jedny z nejlépe zachovalých přirozených ekosystémů a zároveň v přírodě slouží k zadržování vody v krajině. Vytvářet a udržovat tyto unikátní ekosystémy pomáhá právě voda, která v nich hraje klíčovou roli.
„Týdnů pro obnovu šumavských rašelinišť se účastním už skoro deset let. Je to smysluplná činnost v překrásné přírodě a vynikajícím přátelském kolektivu. Stavbu hrázek v bývalých odvodňovacích kanálech či jejich zatěsňování mohou často dělat lidé jen ručně. Dobrovolníci rádi stráví týden dovolené fyzickou prací, která je výbornou psychickou vzpruhou, relaxací a balzámem na duši. Baví mě se vracet k rašeliništím, na jejichž revitalizaci jsem se v minulosti podílel. Nyní tam rostou krásně zapojené koberce rašeliníku a vzdouvá se hladina podzemní vody, takže často již není k poznání, že byla rašeliniště odvodněna," poukazuje na výsledky Pavel Mašín, vedoucí Týdne pro divočinu.
Zachraňme lesy!
Podle Martina Voráče, experta Hnutí DUHA na ochranu přírody v NP Šumava, pomáhají dobrovolníci k lepší kondici naší krajiny a lesů. „Ty zejména teď v letních vedrech silně trpí nedostatkem vody. Účastníci týdne obnovují v minulosti odvodněná rašeliniště, a tím zlepšují jejich schopnost zadržet velké množství srážkové vody. Ta se poté pomalu uvolňuje do okolí, udržuje vyšší hladinu spodní vody a dodává postupně vláhu okolním lesům. Bez rašelinišť by voda rychleji a snáze odtékala pryč do údolí. Rašeliniště nám tak pomáhají lépe zvládat následky člověkem způsobených změn klimatu, které vysilují naši přírodu," uvedl Martin Voráč.
Organizací letošních letních Týdnů pro divočinu přispívá Hnutí DUHA ke zdraví našich kriticky postižených lesů. Nyní, kdy se už v polovině krajů ČR šíří smrková kalamita v odumírajících monokulturách, je péče o výsadbu a ochranu listnatých lesů, o zachování přírodní rozmanitosti a udržení vody v krajině zvlášť významná. Týdny jsou proto součástí kampaně Zachraňme lesy, jejímž prostřednictvím prosazuje Hnutí DUHA mimo jiné přeměnu monokultur smrků a borovic na mnohem zdravější a odolnější druhově i věkově pestré lesy.
Letos se uskuteční ještě další dva Týdny pro divočinu. V Ščurnici v Bílých Karpatech budou dobrovolníci chránit ohrožené druhy dřevin a v Radějově se účastníci popasují se stavěním oplocenky a značením doupných stromů, ve kterých nacházejí úkryt drobní živočichové. Předchozích dvaceti ročníků se celkem zúčastnilo 1 942 dobrovolníků a odpracovalo bezmála 70 tisíc hodin na pomoc lesům, přírodě a krajině.
„Divočina má mnoho podob a její krásy s námi může letos objevovat na devadesát dobrovolníků z celé České republiky. Ať už jsou to lesy ponechané samovolnému vývoji v Bílých Karpatech, rašeliniště a horské smrčiny na Šumavě, nebo kamenná moře a jeskyně na Králickém Sněžníku, každý je může zažít po svém a při tom pomoci lesům, divočině i harmonické krajině. Zájem o účast na Týdnech pro divočinu je i letos velký, účastníci se na ně rádi vracejí. Hlásí se nejen studenti na prázdninách, ale i zaměstnaní lidé, kteří na týdnech tráví svou dovolenou," dodává koordinátorka Týdnů pro divočinu Gabriela Šťastná.
