Arboretum u Kostelce nad Černými lesy začalo vznikat v roce 1954. Stejně jako lesy a rybníky tvořící bývalé lichtenštejnské panství slouží k výuce studentů Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity (ČZU). Teprve posledních 12 let je alespoň dvakrát do roka přístupné veřejnosti. Zasloužil se o to pedagog ČZU Ing. Václav Bažant, Ph. D., který je odborným vedoucím arboreta. Během exkurze tady můžete získat jedinečnou inspiraci, jaké dřeviny lze úspěšně vysadit na zahradách v těsné blízkosti Prahy. Nejbližší den otevřených dveří se uskuteční o víkendu 8. a 9. října.
* Abyste se mohl kosteleckému arboretu naplno věnovat, přestěhoval jste se do nedaleké obce Přehvozdí, kde opravujete 200 starou usedlost. Jak vznikla tahle fascinace?
Ve třetím ročníku Střední lesnické školy v Trutnově jsem byl v arboretu na exkurzi a prostě jsem si řekl: tuhle práci chci jednou dělat. Na závěr studia vysoké školy jsem v arboretu dělal diplomku. Když se pak uvolnilo jedno místo, už jsem tady zůstal - splnil jsem si svůj sen.
* Čím se liší kostelecké arboretum třeba od průhonického parku?
V Průhonicích najdete park, který je řešený spíš zahradnickým, nebo řekněme krajinářským stylem, primární je estetické hledisko. U nás se uplatňuje jen jako přídavné, v první řadě jde o sbírkovou hodnotu dřevin.
* V zařízení, jakým je arboretum, se dřeviny jen vysazují a ošetřují, nebo také kácí?
I kácet se musí, stromy postupně zvětšují objem a nakonec by se na těch našich 12 hektarů stejně všechny nevešly. Ale bývá těžké rozhodnout, které odstranit. Všechny mám rád. Takže opět rozhoduje ta sbírková hodnota.
* Jak získáváte nové přírůstky?
Existuje takzvaný Index Seminum, což je mezinárodní botanická výměna semen. Každá solidní botanická zahrada rozesílá ostatním svoji nabídku a ty si z ní vybírají. Pro naši sbírku jsou nejcennější rostliny z přírody, nejlépe i s přesným popisem, kde rostly, tedy prvosběry. Arboretum v Kostelci je také zakládajícím členem Unie botanických zahrad ČR, kde funguje „kolegiální" výměna přebytků rostlin. Z botanické zahrady v pražské Troji jsme například získali velmi zajímavou kolekci prvosběrů z Číny. Oni jsou velmi prostorově omezeni.
* Mimochodem - není vysazování čínských dřevin v rozporu s bojem Evropské unie proti takzvaným invazním rostlinám?
Nevysadili jsme u nás nic, co by bylo na unijním seznamu „nepřátel". Zřejmě šlo o to, kdo víc lobboval. Třeba takový bolševník či křídlatka, se kterými máme v české krajině velké problémy, na unijním seznamu nejsou. Někteří zřejmě lobbovali usilovněji, protože třeba tokozelka vodní hyacint a další rostliny, které zarůstají vodní kanály, se nesmí v Evropě pěstovat ani kontrolovaně v botanických zahradách. U nás přitom nemají nejmenší šanci se rozšířit.
* Z mé vlastní návštěvy arboreta mi utkvělo, že borovice původem z Kalifornie, které zde také rostou, potřebují ve své domovině horko vyvolané lesním požárem, aby se otevřely jejich šišky a uvolnila se semena. Jak to řešíte vy?
Lesní požár jsme u Kostelce naštěstí ještě neměli, ale loni se ukázalo, že vlastně není nezbytný. Totéž dokázaly extrémní letní teploty stoupající k 40 stupňům. Šišky se - alespoň na osluněné straně - poprvé v historii otevřely. Arboretum se od začátku specializuje na hlavní hospodářské dřeviny mírného a chladného pásma.
* Dá se na nich pozorovat, že se v okolí Prahy mění klima?
Oteplování je patrné na teplomilnějších rostlinách, kterým se dřív poblíž Kostelce nedařilo. Vysloveně živořily. Některé vymrzly, některé jen stěží přežívaly. Posledních několik let ale prosperují čím dál lépe. Daří se tady dokonce středozemním druhům stálezelených rostlin, které by v našich podmínkách vůbec neměly vydržet. Je to daleko lepší ukazatel než třeba průměrné teploty. Teplé periody se ovšem v našich zemích vždycky střídaly s chladnějšími. Za Karla IV. se dařilo nejen vinné révě, ale třeba i fíkům. Jenže poté přišla tzv. malá doba ledová, která mimochodem prakticky zlikvidovala vinohradnictví, takže od těch dob se v Čechách začalo pít převážně pivo.
* Každý ale nemá k dispozici dvanácti hektarový pozemek, stavební parcely většinou nedosahují ani plochy tisíce metrů. Značnou část navíc zabere novostavba domu, čím dál častěji přízemního a tudíž o to rozlehlejšího. Jak znějí základní doporučení pro založení zahrady na takové ploše?
Nenechávat ho nakonec, až když stojí dům a plot. Mimochodem - posedlost ploty je v dnešní době těžko pochopitelná, protože většina z nich před proniknutím lidských vetřelců nijak nebrání. Víte, proč se dřív stavěly ploty před každou předzahrádkou vesnické chalupy? Protože ráno se na návsi shromažďovaly kozy, které obecní pasáček hnal na pastvu. A kdyby nebylo plotů, sežraly by všechno, co na předzahrádce rostlo.
* Vraťme se ale k těm doporučením...
Bylo by skvělé, kdyby u prvotního hmotového rozmístění byl vedle stavebního i zahradní architekt. Jenže prvního většinou nahradí katalog typových domů, druhého zase reklamní leták internetového zahradnictví... Nedopusťte, aby stavbaři vybagrovali a odvezli původní ornici. Zákon to sice zakazuje, ale děje se to. Pokud tedy stavíte na pozemku, na kterém dřív hospodařili zemědělci. V okolí Prahy se běžně vyskytují těžké jílovité půdy, které mají velký problém s propustností, to některé druhy těžko snáší. Když už zakládáte zahradu až naposledy, protože čekáte, jestli vám v rozpočtu zbydou nějaké peníze, vybírejte alespoň rostlinné druhy, kterým se u nás prokazatelně se daří.
* Na facebookovém profilu arboreta se chlubíte, že jste letos napěstovali sazenice sekvojovců, což jsou opravdu majestátní jehličnany. Hodily by se do středočeské zahrádky?
Určitě by vás v prvních letech potěšily svými přírůstky, ty mohou být za rok až metrové. Jenže v našich podmínkách „zatím" sekvojovec dorůstá zhruba 40 metrů, čemuž odpovídá i půdorys, který zabere. Zase by po vás ale zbyla památka i dlouho poté, co by se dům rozpadl na prach. Sekvojovce se dožívají dvou až tří tisíc let.
* Takže co radíte?
Nechci, aby to vypadalo jako reklama, ale poblíž Jevan najdete zahradnictví univerzitního školního lesního podniku. Prodávají se tady sazenice, které jsou vypěstované ve zdejší lesní školce - v nadmořské výšce kolem 400 metrů. Jsou tedy náležitě otužilé. Při nákupu sazenic se nenechte odradit jejich vzhledem, že nejsou jako z katalogu. Zato se jim nejspíš bude na vaší zahradě, která není nikde daleko, dařit dobře. Na rozdíl od výpěstků z Itálie nebo Holandska, u kterých se klade největší důraz právě na prodejní dokonalost. Zřejmě to funguje. Celých 60 procent sazenic rostlin, které se v českých zahradnictvích ročně prodají, je totiž z dovozu.
***
Co všechno najdete v arboretu
Celkem je zde evidováno přes 8500 rostlinných jedinců. Každá rostlina tu má svoje inventární číslo, které je zaznamenáno v digitální mapě. V pětiletých periodách je navíc podrobena pečlivému měření, aby se vědělo, jak se jí daří. Borovice vejmutovky, které zde byly vysazeny jako první, jsou dnes velkými vzrostlými stromy. V nižší, vlhčí části arboreta je sbírka olší, vrb a topolů. Za pozornost stojí i javory a ořechovce. Cedry libanonské rostou hned na několika místech. Významná je také sbírka kalin. Zajímavé jsou nejen cizokrajné dřeviny, i z domácího buku lesního bylo vyšlechtěno množství okrasných kultivarů, které se liší barvou a tvarem listů nebo vzrůstem. Uplatňují se především jako parkové stromy. Unikátní je i zdejší sbírka jedlí a borovic. Jednou ze zdejších zajímavostí je vzácně pěstovaný dvoukvětec zmarlikolistý, který kvete ve velmi netradiční dobu - v listopadu.
