Nazdar Dědo z lesa, jsem potěšen, že jste se ozval, posledně to nebylo dobré, myslím, že nejen mě zajímá váš současný zdravotní stav, když jsme drželi ty palce, je to lepší, napište nám to sem.
Jinak k těm koroptvím, mohu potvrdit vaše slova, ještě do kruté zimy 1969 jsem měl dvě hejnka u silnice pod dřevěnými sněhovými zábranami, pak už nic. O koroptvích píše dobře a zajímavě Vrba, největší úhyn byl v zimě 1928, to sedláci otvírali dveře u stodol a koroptve tam přezimovaly. Všichni víme, že konec koroptví byl dán rozoráním mezí a ničením remízků. Jinak, že myslivci neznají péči o koroptve není až tak pravda, na Moravě u Brna získali myslivci dotaci a starali se o koroptvičky a když je chtěli zakomorovat, museli mít požehnání od ochrany přírody a ta je neudělila, takže to dravci zlikvidovali, těžká práce v této republice. S tím zajícem neví pan posluchač o čem mluví, zdejší myslivci obětovali 30tis a zajíce nakoupili, bylo to v loni a vypustili, já to sledoval a najednou jásali myslivci, že se zajíc objevil v sousední honitbě a na kraji národního parku, rozptyl od místa vypuštění byl od 10 - 25 km, já nejsem odborník na drobnou, ale bylo mě myslivci z kraje řečeno, že to je u zajíce normální.
Jo ještě k těm koroptvím, můj táta napsal povídku dle vyprávění mého dědy, který sloužil na českomoravské vrchovině u Velkého Meziříčí hrabě Harach . Podstatský a vzpomínal, že jako začínající lesní adjunkt a všichni další adjunkti celé září nedělali nic jiného, jak jezdili po panství bryčkou a stříleli koroptve, za měsíc toho střílení měli až po krk a psi se sotva ploužili, no, možná sem tu povídku napíši.